Fico začíná končit. Po dvaceti letech

„Je plně v kompetenci předsedy strany Smer-SD Roberta Fica navrhovat seznam kandidátů na funkci poslance Národní rady Slovenské republiky. Tuto pravomoc využije a navrhne, aby kandidátku strany Smer-SD do Národní rady Slovenské republiky vedl Peter Pellegrini,“ prohlásil na konci minulého týdne mluvčí strany Jan Mažgút.

Toto suché vyjádření znamená zlom ve slovenských dějinách. Je to asi jako kdyby hnutí ANO za deset let oznámilo, že za něj v roce 2030 už nebude ve volbách jako jednička kandidovat tehdy už trojnásobný premiér a předseda hnutí Andrej Babiš.

Rošáda je ovšem logickým vyústěním krize, do které se strana dostala po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové.

Vyšetřování ukázalo, že Robert Fico se zločinem neměl ani nepřímo nic společného. Byly tu ale „vedlejší škody“. Ficovu pověst hodně poškodil vztah s Máriou Troškovou, asistentkou povýšenou na státní tajemnici. Ta před Ficem chodila s italským mafiánem, skrývajícím se na východním Slovensku. A pak jsou tu styky Roberta Fica s údajným objednavatelem vraždy Mariánem Kočnerem. Obojí budilo, jemně řečeno, všeobecné pohoršení.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Živé štíty

Loni na konci března postavili tehdejší prezident Andrej Kiska a koaliční středová slovensko-maďarská strana Most-Híd Fica před dilema: buď končí Fico jako premiér, nebo celá vláda. Zvolil první možnost a náhradník Peter Pellegrini jako premiér skutečně svým daleko klidnějším, technokratickým a verbálně mnohem slušnějším stylem vládnutí situaci stabilizoval. Ne natolik, aby Smer vrátil k třicetiprocentní popularitě, ta je na 20 procentech, pro stranu nezvykle nízko – ovšem pořád se drží na čele průzkumů veřejného mínění.

Fico se cosi jako „tah Pellegrinim“ snažil zopakovat i v prezidentských volbách. Před víc než pěti lety v nich sám prohrál s podnikatelem a filantropem Andrejem Kiskou, letos tedy hledal, koho do nich místo sebe nasadit. Do těžko vyhratelného souboje se nikomu moc nechtělo. Ministr zahraničí Miroslav Lajčák raději zůstal u svého diplomatického řemesla, nakonec na poslední chvíli souhlasil eurokomisař Maroš Šefčovič, jistý si tím, že se po kampani může zase vrátit do Bruselu. Šefčovič sice hladce prošel do druhého kola, v něm už ale dostal od původně téměř neznámé kandidátky mimoparlametní strany Progresivní Slovensko Zuzany Čaputové pořádně na frak. Čaputová pak dotáhla svoji mateřskou stranu k vítězství v květnových eurovolbách a ke stabilní pozici nejsilnější strany roztříštěné opozice.

Nalevo od Fica nic

Zatčení Mariána Kočnera, údajného objednatele vraždy Kuciaka a Kušnírové a klíčové postavy příšeří mezi politikou, byznysem a mafiánským prostředím rozvířilo bahno, které se usazovalo u dna posledních dvacet let. Dvacet let, z nichž většinu byl u moci Fico a jeho smer. Kočner měl styky skoro s každým ze slovenské politiky, ale nejsilnější byly jeho vazby právě na Smer. Slovenské noviny poslední týdny plní přepisy odposlechů Kočnerových šifrovaných konverzací. A ukázalo se, že Kočner si čile dopisoval třeba i s dnes už bývalou státní tajemnicí ministerstva spravedlnosti Monikou Jankovskou a minimálně předstíral, že úzce kooperuje i s Ficem.

Jak to, že se navzdory smršti kompromitujících informací Smer drží na špici popularity? Pravděpodobně za tím jsou slušné ekonomické výsledky Slovenska a pak možná snaha Pellegriniho vlády přece jen něco dělat s problematickým zdravotnictvím a školstvím. Další podstatný důvod může být prostě to, že na levici Smer nemá žádnou konkurenci.

Už před lety se podařilo Smeru pohltit postkomunistickou Stranu demokratické ľavice, za kterou sám Fico před založením Smeru poslancoval a která měla ještě na přelomu tisíciletí dvouciferné volební výsledky. Stejný osud potkal další levicové, ale i postmečiarovské strany. Nalevo od Fica nezůstalo na Slovensku nic a to přesto, že levicovost Smeru je podle mnoha sociologů jen nátěr pro voliče. Ovšem ve vymýšlení „benefitů“ typu vánoční důchod, vlaky zadarmo nebo státní příspěvky na školní lyžařské kurzy je zatím Smer mistrem minimálně střední Evropy.

Soupeř ale Ficovi vyrostl na poli populismu, nacionálně, protizápadně a prorusky vyhraněného. Je jím extremistická Ľudová strana – Naše Slovensko, která se dlouhodobě drží nad deseti procenty a má pozici třetí nejsilnější síly v zemi. Je to těch deset procent hlasů, které dnes Smeru chybí k tomu, aby se i na jaře udržel u moci.

Ať už to ve volbách dopadne jakkoli, bude Ficovo odcházení ze slovenské politiky pravděpodobně ještě hodně dlouhé. Možná to potrvá ještě déle než u Vladimira Mečiara, který svoje Hnutí za demokratické Slovensko ještě v roce 2006, osm let po odstavení od moci, dokázal znovu dotáhnout do vlády. Mimochodem vlády, v níž se prvně stal Robert Fico premiérem. 

A pokud jde o Petera Pellegriniho – ten teprve bude muset ukázat, jestli má na to být Ficovým skutečným nástupcem. Bez ohledu na to, že bude jedničkou na volební kandidátce pro Smer tak trochu předem „prohraných“ voleb.

Autor je redaktor Deníků. Úvodní foto s dvojitým Robertem Ficem a malým Petrem Pellegrinim uprostřed Profimedia.cz