Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Rakousko, ruský most do Evropy

Luboš Palata
Luboš Palata | 20. 9. 2019 | 10 komentářů | 10 465

Rakušané dokázali za studené války skvěle vydělávat na vazbách na Sovětský svaz. Náklonnost ke Kremlu a jeho penězům mnoho Rakušanů neopustila ani třicet let po jejím konci.

Rakousko, ruský most do Evropy

Za týden budou v Rakousku předčasné volby a je docela dobře možné, že po nich znovu vznikne vláda lidovců odvolaného kancléře Sebastiana Kurze a Svobodných, ovšem už pod vedením dvojnásobného neúspěšného prezidentského kandidáta Norberta Hofera.

Aféra, která přivedla Rakušany předčasně k volbám, se týkala bývalého předsedy Svobodných a vicekancléře Heinza-Christiana Stracheho. Ten se nechal natočit na Ibize, jak se domlouvá s údajnými ruskými prokremelskými oligarchy na finanční podpoře výměnou za státní zakázky. Voličům to ale asi vadí mnohem méně, než by se snad dalo čekat.

Pokud Rakušanům něco na Stracheho domluvách vadí, je to možnost, že se chystal okrást státní pokladnu. Že se zaplétal s Rusy a že nebyl proti finanční podpoře kruhů blízkých Kremlu, většině Rakušanů žádnou hlavu nedělá. Samotného Stracheho jen několik dní po aféře voliči preferenčními hlasy poslali v květnu z nevolitelného 42. místa kandidátky při evropských volbách do fešáckého „exilu“ v Evropském parlamentu. A pokud jde o voličské preference strany, jejíž „obroda“ spočívala pouze ve výměně Stracheho za hodnotově téměř identického Hofera, ta spadla o během „Ibiza gate“ o pouhý bod na 20 procent. Od té doby se nehnula.

Je proto možné, že Svobodní ve volbách skončí na druhém místě, od sociálních demokratů je podle posledního průzkumu dělí pouhá dvě procenta hlasů. A pokud se nakonec na nové vládě podílet nebudou, nebude to kvůli tomu, že podporují Putina a anketování Krymu, ale spíš kvůli uražené hrdosti exkancléře a šéfa lidovců Sebastiana Kurze. Toho v odvetě za odstranění Stracheho a vypsání předčasných voleb, nenechali Svobodní dovládnout několik měsíců do voleb a společně s opozicí ho 28. května demonstrativně odvolali.

FINMAG NA PRÁZDNINY!

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

Na internetu naletíš hned, říká Mikýř. Jakub Jetmar se ptá, jak je Martinu Mikyskovi v dresu strážce webové morálky, který drtí internetové pokrytce i prodejce hrnců

Start me up! Pavel Jégl zkoumá, jak chystáme půdu startupům • Michal Hron s Andrejem Kiskou ml. na lovu jednorožce • Martin Vlnas se ptá šéfa CzechInvestu, co má pro startupery • Jak se stal z Izraelců startup nation?

Drogy vyhrály. Před 50 lety Richard Nixon vyhlásil válku drogám. Prohrály USA, prohrály země, které do vojny zatáhly. Ale zas to stálo hodně peněz

FIN. Bitcoin drž, utrácej špatné peníze. Dominik Stroukal představuje kryptomilionáře z chatrče • Josef Tětek ví, že bitcoin není bio. Ale zelená, neb se to vyplatí • Rádce Petra Kučery, šéfa Peníze.cz


Výnosná neutralita

Rakousko mělo po druhé světové válce nakročeno k osudu Československa nebo dokonce NDR. Jenže při prvních poválečných volbách, díky tomu, že západní spojenci obsadili velkou část Rakouska, volbách plně demokratických, rakouští komunisté propadli a získali jen pět procent hlasů. A to se opakovalo i ve volbách v letech 1949 a 1953.

Sovětská armáda sice do roku 1955 okupovala východní Rakousko, včetně asi třetiny Vídně, ale Rakušanům se podařilo dosáhnout vyhlášení velmocemi garantované neutrality a udržet plně demokratické zřízení. Neutrality dokázali Rakušané, a především Vídeň skvěle využít. Rakouská metropole se stala druhým evropským sídlem orgánů OSN, Mezinárodní agentury pro atomovou energii a posléze i Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Vídeň byla také jako „neutrální půda“ častým místem jednání mezi Západem a Východem, včetně summitů Sovětský svaz-USA.

Méně se už v Rakousku veřejně mluví o tom, že přes tuto neutrální zemi probíhal čilý obchod s moderními technologiemi, na které bylo Západem vyhlášeno embargo pro jejich dodávky Sovětskému svazu a východnímu bloku vůbec. Podle některých ekonomů to byl především v sedmdesátých a osmdesátých letech pro rakouskou ekonomiku zlatý důl, který pomohl mezi válkami velmi chudé zemi nejen dotáhnout na zbytek Západu, ale stát se postupně jedním z nejbohatších států Evropy i světa.

Trojský kůň

Mnoho z tehdejších vazeb přežilo i konec studené války a rozpad Sovětského svazu. Po pádu komunismu Rakousko bez velkého nadšení vstoupilo v roce 1995 do Evropské unie, prosadit vstup do Severoatlantické aliance se však žádné rakouské politické reprezentaci nikdy nepodařilo. Také kvůli vzpomínkám mnoha Rakušanů na výhodnou spolupráci s Moskvou a přetrvávajícím silným byznysovým vazbám, včetně velkých ruských investic v Rakousku, vydávaným za „hrdost na neutralitu“.

To pokračuje dodnes, bez ohledu na to, kdo je v Rakousku u kormidla. Silné vazby na Rusko mají totiž všechny hlavní politické síly – lidovci, sociální demokraté i Svobodní. A liší se jen v tom, jak moc jsou ochotny v hájení ruských zájmů zajít. Bývalá ministryně zahraničí Karin Kneisslová si ruského prezidenta Putina pozvala loni v srpnu na svoji svatbu, aniž za to sklidila nějakou větší kritiku. Ostatně Vídeň byla první západní metropolí, do níž mohl Putin po okupaci Krymu a vyvolání nevyhlášené války na východní Ukrajině vyrazit v červnu 2018 na oficiální státní návštěvu. A kancléř Sebastian Kurz z celé Unie asi nejhlasitěji prosazoval ukončení ekonomických sankcí EU proti Rusku.

Nelze se potom divit, že natočený pokus uplácení bývalého vicekancléře Stracheho údajnými prokremelskými oligarchy na Ibize s Rakušany nic neudělal. A že na podivné rakouské náklonnosti k Rusku nic nezmění ani jakýkoli výsledek předčasných voleb 29. září.

Autor je redaktor Deníků. Na úvodní fotce Sebastian Kurz slibuje novou lidovou stranu. Zdroj: Profimedia

Autor článku

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu. Novinařině se věnuje od roku 1990. Pracoval pro BBC, týdeník Respekt, Českou televizi, Lidovky a MF Dnes. Působil jako středoevropský zpravodaj Hospodářských novin, poté dva roky vykonával funkci zástupce šéfredaktora slovenského deníku Pravda. Jeho články vycházejí pravidelně i v polském deníku Gazeta Wyborcza, slovenském deníku Sme, týdeníku Týždeň, v německém měsíčníku German Times nebo americkém internetovém magazínu TOL. Nyní píše pro Deník.