Chcete se líp rozhodovat? Hrajte před sebou, že jste někdo jiný

Sókratovi se připisují myšlenky, že „život nepodrobený zkoumání nemá cenu žít“ a že cestou ke skutečné moudrosti je „poznat sám sebe“. Existuje ale dobrý a špatný způsob, jak k takové sebereflexi přistoupit.

Obyčejné rozjímání – proces, při kterém v hlavě zpracováváme starosti, které nás trápí – nestačí. Nejčastěji vede k tomu, že se zamotáte ve spleti vlastních myšlenek a pustíte se do rozebírání emocí, které vás odvedou od jádra problému. Výzkumy ukázaly, že lidé, kteří mají k takovému hloubání sklony, trpí oslabenou schopností rozhodování pod tlakem a hrozí jim i mnohem vyšší riziko depresí.

Podle vědeckých studií byste měli raději vzít za svou starověkou rétorickou metodu, kterou měl v oblibě i Julius Caesar – illeismus, tedy mluvení o sobě ve třetí osobě. (Termín vymyslel v roce 1809 básník Samuel Taylor Coleridge a pochází z latinského ille, tedy „on, toto“). Když například já sám uvažuji o hádce, kterou jsem měl s kamarádem, začnu tím, že si pomyslím: „David se cítil frustrovaný, protože…“ Tahle drobná změna perspektivy dokáže projasnit mlhu vašich emocí a umožní vám zbavit se předpojatosti.

Moudrostní kvocient

Celá řada výzkumů už prokázala, že přemýšlení ve třetí osobě může dočasně zlepšit rozhodovací schopnosti. Podle ještě nerecenzované studie, zveřejněné na webu PsyArxiv, má ale pozitivní dopady i na ovládání emocí a na přemýšlení samotné. Výzkumníci svou práci označují za „první důkaz, že je kognitivní a afektivní procesy spojené s moudrostí možné trénovat v každodenním životě, a první prokázaný postup, jak to dělat“.

Za zjištěními stojí psycholog Igor Grossmann z kanadské University of Waterloo, jehož práce v oblasti psychologie moudrosti byla jedním ze zdrojů inspirace pro mou aktuální knihu o inteligenci a o tom, jak se můžeme moudřeji rozhodovat.

Grossmannovým cílem je vybudovat pevné experimentální základy studia moudrosti, která se dlouho považovala za příliš mlhavý pojem na to, aby ji bylo možné vědecky zkoumat. V jednom ze svých dřívějších experimentů Grossmann zjistil, že je možné měřit moudré uvažování a že výsledná skóre mají, stejně jako u IQ, reálný efekt. Výzkumník účastníky pokusu požádal, aby nahlas mluvili o nějakém svém osobním nebo politickém dilematu, a pak je hodnotil podle měřítek, která se dlouhodobě považují za součást moudrosti – mimo jiné je to intelektuální pokora, schopnost náhledu z perspektivy ostatních, rozpoznání nejistot a schopnost hledat kompromis.

Grossmann zjistil, že tato skóre moudrosti předvídají emoční stabilitu a spokojenost se vztahy mnohem lépe než testy inteligence. Dávají tak za pravdu myšlence, že moudrost, jak ji definují zmíněné kvality, je jedinečným konceptem, který určuje, jak si dokážeme poradit s životními překážkami.

Přestaňte být subjektem a budete – objektivnější

Grossmann se také spolu s Ethanem Krossem z americké Michiganské univerzity věnoval způsobům, jak skóre moudrosti zlepšit – a některé jejich pozoruhodné experimenty ukázaly právě sílu illeismu. V sérii laboratorních pokusů vyšlo najevo, že lidé, kteří popisují vlastní problémy ve třetí osobě, bývají skromnější a ochotnější naslouchat jiným pohledům.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Představte si například, že se hádáte s partnerem. Když se na hádku podíváte z perspektivy třetí osoby, může vám to pomoct pochopit úhel pohledu vašeho protějšku i pochopit, čím je váš pohled na problém limitovaný. Když přemýšlíte o změně zaměstnání, illeistická perspektiva vám zase umožní lépe zvážit výhody a rizika nové práce bez rušivých emocí.

Tento starší výzkum se ale věnoval jen okamžitým účinkům illeismu. Nebylo tedy zdaleka jasné, jestli pravidelné přemýšlení ve třetí osobě vede k moudřejšímu uvažování i v dlouhodobém měřítku.

Grossmann se proto se svým nejnovějším výzkumným týmem rozhodl požádat téměř tři sta lidí, aby popsali náročnou sociální situaci, ve které se v poslední době ocitli, přičemž jim dva nezávislí psychologové udělovali skóre v kategoriích moudrého uvažování (intelektuální pokora atd.). Následně si účastníci museli čtyři týdny vést deník, do kterého denně zapisovali situace, které zrovna zažili – od neshod v práci po obecně špatné zprávy. Polovina z nich měla události popisovat ze své perspektivy, polovina z pohledu třetí osoby. Na konci pokusu pak výzkumníci všem skóre moudrosti přeměřili.

Grossmann dospěl přesně k těm výsledkům, jaké očekával. Skóre kontrolní skupiny nepoužívající illeismus se prakticky nezměnilo, zatímco ti, kteří o sobě psali ve třetí osobě, se zlepšili v oblastech intelektuální pokory, náhledu z jiné perspektivy i schopnosti kompromisu.

Studie ve své další fázi ukázala, že tahle nově nabytá moudrost znamená také lepší ovládání emocí a větší stabilitu. Poté, co si účastnici vedli měsíc v kuse deník, měli odhadnout, jak se v následujícím měsíci změní jejich pocit důvěry, frustrace nebo zloby vůči blízkému členu rodiny nebo kamarádovi – a po uplynutí dalších čtyř týdnů výzkumníkům popsali, jak se jim vedlo doopravdy.

V souladu s jinými výzkumy o „afektivním předvídání“ se ukázalo, že kontrolní skupina přecenila své pozitivní emoce a podcenila sílu negativních pocitů, které v následujícím měsíci měla. Odhad těch, kteří si vedli deník ve třetí osobě, byl oproti tomu o poznání přesnější. Z bližšího pohledu vyplynulo, že negativní pocity této skupiny byly celkově utlumenější, což znamenalo, že její optimistické odhady byly přesnější. Vypadá to tedy, že moudřejší uvažování vedlo účastníky pokusu ke větší vyrovnanosti.

Být chytřejší je těžké, ale moudrost jde vycvičit

Tyhle efekty illeismu na emoce a vztahy mi připadají obzvlášť fascinující i proto, že mluvení o sobě ve třetí osobě se často považuje za infantilní. Vzpomeňte si na Elma z dětského pořadu Sezame, otevři se nebo extrémně otravného Jimmyho ze sitcomu Seinfeld – těžko je někdo bude považovat za sofistikované myslitele. Illeismus se také občas chápe jako projev narcistní osobnosti, pravý opak moudrosti. I sám Coleridge, který pojem vymyslel, měl za to, že jde jen o zástěrku pro vlastní egoismus: stačí si vybavit kritiky amerického prezidenta, kteří zmiňují, že Donald Trump o sobě často mluví ve třetí osobě. Politici můžou samozřejmě využívat illeismus jako čistě rétorický prostředek, ale pokud se používá ke skutečné sebereflexi, jde podle všeho o mocný nástroj a cestu k moudrému uvažování.

Jak zmiňují samotní vědci, stálo by za to zjistit, jestli je jeho výhody možné uplatnit i u dalších podob rozhodování, nejen u osobních dilemat, kterými se zabývala Grossmannova studie. Máme důvod předpokládat, že ano. Výzkumy v minulosti ukázaly například to, že přehnané hloubání vede k horším rozhodnutím při hraní pokeru (proto se profesionální hráči snaží o odtažitý, emočně chladný postoj) a že větší povědomí o vlastních emocích a lepší schopnost je ovládat může zlepšit bilanci obchodů na burzovním trhu.

Grossmannova práce ovšem už teď dokazuje, že téma moudrosti stojí za důkladný experimentální výzkum. Výhody z něj můžeme mít všichni. Je obecně známo, jak je těžké zvýšit tréninkem mozku vlastní inteligenci. Výsledky Grossmannových pokusů ale ukazují, že na moudřejší uvažovaní a lepší rozhodování může dosáhnout každý z nás.

Adaptaci textu, původně vydaného na webu The British Psychological Society’s Research Digest, která vyšla na AEON.co, pro Finmag přeložil Michal Zlatkovský