Ursula von der Leyen za to vlastně nemůže. Nejvýš tím, že se svojí nominací souhlasila. Okolnosti byly ale tak pochybné, že si zkušená politička německé Křesťanskodemokratické unie mohla spočítat, jako co její kandidatura slouží. Totiž jako nástroj ponížení Evropského parlamentu, jediného přímo voleného tělesa Evropské unie. Evropští voliči přitom přišli ke květnovým volbám v rekordním počtu a jeho roli tím naopak měli posílit.
Po volbách se v Evropském parlamentu nejvíc rozrostly proevropské frakce zelených a liberálů a protiunijní síly zdaleka nemají takový vliv, v jaký doufaly. Místo dosavadní dvojkoalice lidovců a socialistů europarlamentu dominuje čtyřkoalice, v níž k lidovcům a socialistům přibyli právě zelení a liberálové. Extrémisté v čele s italským ministrem vnitra Matteem Salvinim a francouzskou nacionalistikou Marine Le Penovou zůstanou díky této nové „čtyřkoalici“ uvnitř parlamentu bez většího vlivu a nedostanou zřejmě ani posty vedení výborů.
Komu vadil Timmermans
Co je to ale platné, když se hlavy států a vlád Evropské unie na dramatickém, dlouhém, dokonce na den přerušeném summitu na počátku prázdnin nakonec dohodli, že Evropský parlament a evropské politické strany ze hry o nejvyšší výkonné posty v Evropské unii vyšachují. Zcela obešly skupinu volebních lídrů, kteří se o pozici šéfa Evropské komise jménem evropských politických stran ucházeli, a v osobě Ursuly Leyenové nominovaly na šéfa Evropské komise někoho, kdo v unijní politice nehrál žádnou výraznější roli.
Stalo se to poté, co Viktor Orbán – s podporou Visegrádské čtyřky a italské populistické vlády – zablokoval kompromisní volbu dosavadního místopředsedy komise a volebního lídra evropských socialistů Franse Timmermanse. Důvodem zavilého odporu Budapešti a Varšavy bylo, že právě Timmermans stál v čele snahy Evropské komise udržet v Polsku a Maďarsku právní stát, svobodu tisku a legitimitu demokratických voleb. Neblahým signálem pro Česko je, že premiér Babiš se k blokaci Timmernanse bezvýhradně přidal. Smutná byla i role Slovenska, ukázalo se, že vliv nové prezidentky Zuzany Čaputové je zatím slabý na to, aby zabránil asistenci Bratislavy při Timmermansově politické dekapitaci.
FINMAG V NOVÉM DESIGNU JE TADY. CO SE V NĚM DOČTETE?
Zdroj: FinmagUMĚNÍ JE BYZNYS • „Toho Picassa jsem neměl prodávat,“ říká Patrik Šimon, majitel 20 tisíc artefaktů • Proč jde cena uměleckých děl nahoru? Jaké padají rekordy v aukcích • Dokáže AI malovat jako Monet nebo Mucha?
BYZNYS JE UMĚNÍ • Mléko jako od babičky vyrábí Radim Hrůza z Vysočiny • Pivní sen, ze kterého se zatím neprobudila spolumajitelka Rodinného pivovaru Švihov Anna van der Weerden
STYL JE HRA • Dům architekta Petra Stolína jako způsob poznání • Cestovní kancelář Ježíš Kristus funguje úspěšně už stovky let • Elegie za spalovací motor
HRY, SNY, RADOSTI • „Čekala jsem to horší,“ říká třetí Češka, která vystoupala na Mount Everest • Dunajská delta je zase planetou ptáků • Proč si Martin Vajda, spolumajitel vinařství Sonberk, čte knihy feministek?
Evropské strany ostrouhaly
Pro spravedlnost ale dodejme, že se vlastně ani nemuselo rozhodovat o Timmermansovi, kdyby francouzský prezident Emmanuel Macron nebyl tak velkým odpůrcem toho, aby se předsedou Evropské komise stal Manfred Weber, lídr jmenovaný vítězkou eurovoleb, tedy Evropskou lidovou stranou. Byl to tedy Macron, kdo hru rozehrál tak, že pak Visegrád s Itálií mohly potopit i Timmermanse. Timmermansovi socialisté přitom vyhráli eurovolby v jeho domovském Nizozemsku a v Evropském parlamentu si udrželi pozici druhé nejsilnější frakce. Pro Timmermanse měli navíc předjednanou dohodu s liberály a zelenými, na jejímž základě by nizozemský eurokomisař a bývalý šéf diplomacie v Evropském parlamentu zřejmě prošel. Od unijních premiérů by to byl kompromisní krok, který by zároveň uznal legitimitu systému celoevropských kandidátů eurovoleb a současně by ukázal, že je to Evropská rada, tedy hlavy států, kdo si z nich vybírá nového šéfa Bruselu.
Parlament by měl ukázat zuby
Na druhou stranu: nefunguje to tak, že Evropská rada rozhodne o novém šéfovi Bruselu a Evropský parlament ho jako ovce musel odhlasovat. Pokud mají poslanci Evropského parlamentu pud sebezáchovy a chtějí, aby Evropský parlament nebyl institucí do počtu, měly by projevit vůči takovému diktátu odpor. A Ursulu von der Leyenovou přinejmenším při dnešním hlasování ve funkci šéfky Bruselu prostě nepotvrdit.
Mohli by pak souhlas s Leyenovou podmínit při jednání s Evropskou radou kroky, které by do budoucna roli Evropského parlamentu při výběru šéfa komise posílily. Ať už ve formě celoevropských kandidátek, nebo uznáním smyslu „volebních lídrů“, nebo jak se říká „spitzenkandidátů“, pro příští volby v roce 2024. Bylo by to ku prospěchu celé Evropské unie a ukázalo by to voličům, že v květnu nešli k volbám do Evropského parlamentu nadarmo.
Ursule von der Leyen nic neudělá, když si na potvrzení své nominace počká do září. Ostatně, funkce předsedkyně Evropské komise má beztak nastoupit až na počátku listopadu.
Autor je redaktor Deníku
