Jak v Polsku a Maďarsku. Konečně jsme pravý Visegrád

V pátek to bylo třicet let, kdy se na západě Maďarska začala stříhat železná opona. Krajinou kolem Neziderského jezera se pak jako příslovečnou dírou v hrázi začal během léta 1989 valit proud lidí z nesvobodného Východu na svobodný Západ Evropy. Stačilo pak necelého půl roku od přestřižení prvního hraničního drátu a východoevropská totalita padla – v Polsku, v Maďarsku, Československu, v Bulharsku a koncem roku za nejdramatičtějších okolností i v Rumunsku.

Zpětný chod

Po třiceti letech jako by parník dějin přešel na zpětný chod. Problémy s dodržováním pravidel demokracie a právního státu mají už několik roků Polsko a Maďarsko. Tamní veřejnoprávní sdělovací prostředky už zase vysílají stranickou a státní propagandu, propagandu těch, kteří jsou u moci. Nejvíc to platí v Maďarsku. Tamější premiér Viktor Orbán se přímo chlubí, že v zemi likviduje „liberální demokracii“ (ve skutečnosti prostě demokracii) a nahrazuje ji ideologickým paskvilem navazujícím na autoritářské Maďarské království (1920–1946) regenta Miklóse Horthyho; policie, prokuratura a ani vládnoucím Fideszem ovládané soudnictví tu na představitele moci už nedosáhnou. Výsledkem je obludná míra korupce. Jak mi před časem řekl jeden západní diplomat v Budapešti, špičkám současné moci „už nestačí vily, ale kupují si rovnou zámky“.

V Polsku je vývoj fázově opožděn a Právu a spravedlnosti přece jen v rychlejším postupu brání, že nemá ústavní většinu. Ústava se ale obchází a Ústavní soud, obazený sympatizanty vládnoucí strany, tomu nebrání.

Evropská komise vůči oběma zemím pro nedodržování pravidel právního státu a zásad demokracie spustila proces podle článku 7. Tedy proces směřující k žalobám u Evropského soudu a případně až pozastavení členství v Unii.

To Česko a Slovensko byly až dosud „jiný“ Visegrád. Slovensko si nejtemnější kapitolu odžilo hned po získání samostatnosti za vlády Vladimíra Mečiara (1992–1998). Jeho nástupci už si pak dávali pozor, aby se drželi v mezích, které v Bruselu projdou. Premiér Fico, který se začal vzhlížet v sousedovi Orbánovi musel za dramatických okolností odejít a zdá se, že Slovensko se za poslední rok vydalo opačným směrem, než kterým míří Poláci a Maďaři. Zvolení proevropské liberálky Zuzany Čaputové prezidentkou je symbolem této „dobré změny“.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Obludná anomálie

Horší to je už delší dobu v Česku, které marně zápasí s politickou anomálií v podobě Andreje Babiše, druhého nejbohatšího českého občana a zároveň nejmocnějšího politika v zemi. Český zákon o střetu zájmů, přijatý ještě v době, kdy byl Babiš „pouhým“ ministrem financí a demokratické strany měly v Poslanecké sněmovně většinu, jeho střet zájmů nevyřešil, ale jen zakryl. 

Jeho média MF Dnes nebo Lidové noviny nevyměnily ani managment a dál píšou, jak se na stranické noviny sluší a patří. Babiš zůstává jediným beneficientem zisků obřího koncernu Agrofert, jehož úspěch je navíc zčásti dán dotacemi z Evropské unie a od českého státu. Koncern řídí prostřednictvím svých advokátů i příbuzných v klíčových orgánech svěřeneckého fondu.

Že důkazy o tom musely přijít ze Slovenska, kde mají lepší zákon o veřejných zakázkách, je už kapitola sama o sobě. Stejně jako to, že to vadí podle předběžné zprávy Evropské komise Evropské unii, nikoli českým státním orgánům.

Odhodit přítěž, změnit směr

Prozápadní kurz držely v Česku dvě síly. Koaliční ČSSD se svými většinou proevropskými politiky a premiérovy ekonomické zájmy. Jenže obojí slábne.

Třísettisícová protivládní demonstrace v Praze na Letné upozornila zahraničí, že se v Česku se děje něco velmi znepokojujícího, a svět si vzal Prahu na chvíli pod drobnohled. A nejen celé Evropě, ale i za oceánem najednou musely vidět postavu premiéra-oligarchy stojícího v zásadním střetu zájmů, ovládajícího třetinu médií, s problematickou minulostí.

Ostrakizovaný Andrej Babiš ale nemusí nikam odejít. Může se zbavit těch, kteří se mu stávají přítěží, sociální demokraty vyměnit za Okamuru potěšit Hrad, který dávno o změnu kurzu usiluje – a demonstranti z Letné dosáhnou pravého opaku toho, o co usilovali.

Až se v předvečer třicátého výročí sedmnáctého listopadu odpůrci Andreje Babiše znovu sejde na Letné, může být už pozdě na všechno: tandem Babiš-Zeman bude mít s podporou komunistů a neofašistů pevně v ruce všechnu moc. A demontáž polistopadové demokracie se může rozběhnou plným tempem.

Když si před osmadvaceti lety země Visegrádu slibovaly, že spolu budou v dobrém i zlém, málokdo čekal, že to zlé může vypadat takhle. Že po letech budou tvořit spolek republik, kde to – s čestnou výjimkou Slovenska – demokracie zase pěkně projíždí.

Autor je redaktor Deníku. Úvodní fotka: Petr Hloušek / Právo / Profimedia