Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Jak v Polsku a Maďarsku. Konečně jsme pravý Visegrád

Luboš Palata
Luboš Palata | 29. 6. 2019 | 22 komentářů | 14 837

Mohutná demonstrace na Letné popostrčila současnou Babišovu vládu k jejímu pádu. Jenže výsledek bude nejspíš pravý opak toho, co si demonstranti přáli.

Jak v Polsku a Maďarsku. Konečně jsme pravý Visegrád

V pátek to bylo třicet let, kdy se na západě Maďarska začala stříhat železná opona. Krajinou kolem Neziderského jezera se pak jako příslovečnou dírou v hrázi začal během léta 1989 valit proud lidí z nesvobodného Východu na svobodný Západ Evropy. Stačilo pak necelého půl roku od přestřižení prvního hraničního drátu a východoevropská totalita padla – v Polsku, v Maďarsku, Československu, v Bulharsku a koncem roku za nejdramatičtějších okolností i v Rumunsku.

Zpětný chod

Po třiceti letech jako by parník dějin přešel na zpětný chod. Problémy s dodržováním pravidel demokracie a právního státu mají už několik roků Polsko a Maďarsko. Tamní veřejnoprávní sdělovací prostředky už zase vysílají stranickou a státní propagandu, propagandu těch, kteří jsou u moci. Nejvíc to platí v Maďarsku. Tamější premiér Viktor Orbán se přímo chlubí, že v zemi likviduje „liberální demokracii“ (ve skutečnosti prostě demokracii) a nahrazuje ji ideologickým paskvilem navazujícím na autoritářské Maďarské království (1920–1946) regenta Miklóse Horthyho; policie, prokuratura a ani vládnoucím Fideszem ovládané soudnictví tu na představitele moci už nedosáhnou. Výsledkem je obludná míra korupce. Jak mi před časem řekl jeden západní diplomat v Budapešti, špičkám současné moci „už nestačí vily, ale kupují si rovnou zámky“.

V Polsku je vývoj fázově opožděn a Právu a spravedlnosti přece jen v rychlejším postupu brání, že nemá ústavní většinu. Ústava se ale obchází a Ústavní soud, obazený sympatizanty vládnoucí strany, tomu nebrání.

Evropská komise vůči oběma zemím pro nedodržování pravidel právního státu a zásad demokracie spustila proces podle článku 7. Tedy proces směřující k žalobám u Evropského soudu a případně až pozastavení členství v Unii.

To Česko a Slovensko byly až dosud „jiný“ Visegrád. Slovensko si nejtemnější kapitolu odžilo hned po získání samostatnosti za vlády Vladimíra Mečiara (1992–1998). Jeho nástupci už si pak dávali pozor, aby se drželi v mezích, které v Bruselu projdou. Premiér Fico, který se začal vzhlížet v sousedovi Orbánovi musel za dramatických okolností odejít a zdá se, že Slovensko se za poslední rok vydalo opačným směrem, než kterým míří Poláci a Maďaři. Zvolení proevropské liberálky Zuzany Čaputové prezidentkou je symbolem této „dobré změny“.

FINMAG NA PRÁZDNINY!

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

Na internetu naletíš hned, říká Mikýř. Jakub Jetmar se ptá, jak je Martinu Mikyskovi v dresu strážce webové morálky, který drtí internetové pokrytce i prodejce hrnců

Start me up! Pavel Jégl zkoumá, jak chystáme půdu startupům • Michal Hron s Andrejem Kiskou ml. na lovu jednorožce • Martin Vlnas se ptá šéfa CzechInvestu, co má pro startupery • Jak se stal z Izraelců startup nation?

Drogy vyhrály. Před 50 lety Richard Nixon vyhlásil válku drogám. Prohrály USA, prohrály země, které do vojny zatáhly. Ale zas to stálo hodně peněz

FIN. Bitcoin drž, utrácej špatné peníze. Dominik Stroukal představuje kryptomilionáře z chatrče • Josef Tětek ví, že bitcoin není bio. Ale zelená, neb se to vyplatí • Rádce Petra Kučery, šéfa Peníze.cz


Obludná anomálie

Horší to je už delší dobu v Česku, které marně zápasí s politickou anomálií v podobě Andreje Babiše, druhého nejbohatšího českého občana a zároveň nejmocnějšího politika v zemi. Český zákon o střetu zájmů, přijatý ještě v době, kdy byl Babiš „pouhým“ ministrem financí a demokratické strany měly v Poslanecké sněmovně většinu, jeho střet zájmů nevyřešil, ale jen zakryl. 

Jeho média MF Dnes nebo Lidové noviny nevyměnily ani managment a dál píšou, jak se na stranické noviny sluší a patří. Babiš zůstává jediným beneficientem zisků obřího koncernu Agrofert, jehož úspěch je navíc zčásti dán dotacemi z Evropské unie a od českého státu. Koncern řídí prostřednictvím svých advokátů i příbuzných v klíčových orgánech svěřeneckého fondu.

Že důkazy o tom musely přijít ze Slovenska, kde mají lepší zákon o veřejných zakázkách, je už kapitola sama o sobě. Stejně jako to, že to vadí podle předběžné zprávy Evropské komise Evropské unii, nikoli českým státním orgánům.

Odhodit přítěž, změnit směr

Prozápadní kurz držely v Česku dvě síly. Koaliční ČSSD se svými většinou proevropskými politiky a premiérovy ekonomické zájmy. Jenže obojí slábne.

Třísettisícová protivládní demonstrace v Praze na Letné upozornila zahraničí, že se v Česku se děje něco velmi znepokojujícího, a svět si vzal Prahu na chvíli pod drobnohled. A nejen celé Evropě, ale i za oceánem najednou musely vidět postavu premiéra-oligarchy stojícího v zásadním střetu zájmů, ovládajícího třetinu médií, s problematickou minulostí.

Ostrakizovaný Andrej Babiš ale nemusí nikam odejít. Může se zbavit těch, kteří se mu stávají přítěží, sociální demokraty vyměnit za Okamuru potěšit Hrad, který dávno o změnu kurzu usiluje – a demonstranti z Letné dosáhnou pravého opaku toho, o co usilovali.

Až se v předvečer třicátého výročí sedmnáctého listopadu odpůrci Andreje Babiše znovu sejde na Letné, může být už pozdě na všechno: tandem Babiš-Zeman bude mít s podporou komunistů a neofašistů pevně v ruce všechnu moc. A demontáž polistopadové demokracie se může rozběhnou plným tempem.

Když si před osmadvaceti lety země Visegrádu slibovaly, že spolu budou v dobrém i zlém, málokdo čekal, že to zlé může vypadat takhle. Že po letech budou tvořit spolek republik, kde to – s čestnou výjimkou Slovenska – demokracie zase pěkně projíždí.

Autor je redaktor Deníku. Úvodní fotka: Petr Hloušek / Právo / Profimedia

Autor článku

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu. Novinařině se věnuje od roku 1990. Pracoval pro BBC, týdeník Respekt, Českou televizi, Lidovky a MF Dnes. Působil jako středoevropský zpravodaj Hospodářských novin, poté dva roky vykonával funkci zástupce šéfredaktora slovenského deníku Pravda. Jeho články vycházejí pravidelně i v polském deníku Gazeta Wyborcza, slovenském deníku Sme, týdeníku Týždeň, v německém měsíčníku German Times nebo americkém internetovém magazínu TOL. Nyní píše pro Deník.