- Tomáš Richter citlivě a myslím správně o sebevraždě skoroprávníka a obecně o klasifikaci studentů: „Systém nepřezkoumatelného ústního zkoušení, jaký dodnes provozuje pražská právnická fakulta, je pravou perverzí férového procesu.“
- Rozhovor Jaroslava Hrocha s analytikem Friedrichem Lindenbergem o krácení daní ukazuje, o kolik napřed jsou poradci před cifršpiony. Zaujalo: Německo nemá centralizovaný katastr nemovitostí.
- Proč média píší o kultuře pobouření na základě ojedinělých tweetů lamentujících, že v Černobylu chybí černoši, a ne třeba ze srovnatelně bezvýznamných stížností na rtěnky? Parker Molloyová má point.
- Dva poučné nekrology, které jsem přečetl se zpožděním: muzikanta, pořadatele a fotografa Romka Hanzlíka a hotelu Praha.
- Krásní mladí lidé nám pro Finmag napsali bystrý rozhovory. Ondra Sliš a Jakub Jetmar se Jiřího Zlatušky ptali na technooptimismus, výuku informatiky a samozřejmě na Andreje Babiše: první a druhý díl. Táňa Zabloudilová si tvrdě pinkala s náměstkem pražského primátora pro územní rozvoj Petrem Hlaváčkem.
Anglicky
- O nejasném rozdílu mezi soukromými a veřejnými institucemi. Klikatá a dlouhá úvaha o otázkách, které mi stále víc vrtají hlavou. Nedá se shrnout, musí se přečíst. „I’ve come to think of Singapore as the Apple of countries. It’s not a liberal setup, but a heavily opinionated framework for living, from the criminal punishment system, to the government’s 99 year land leases to inhabitants. If you like it, it’s a really nice place to live. If you don’t, well then you won’t.“
- Protože mi applet IFTTT každý pátek háže do to-do v Trellu, že se mám ozvat někomu, komu jsem se dlouho neozval, zaujalo mě panoptikum programátorů, kteří automatizují maximum aspektů svého života, včetně komunikace s příbuznými.
- Druhou horu Davida Brookse jsem nedočetl, protože mi většina myšlenek přišla stejně banálních jako Lise Millerové. Ale samotná ústřední metafora, podle které člověk někdy po třicítce zdolá svou první horu, tedy víceméně dokáže, co si v pubertě předsevzal, zjistí, že achievementy samotné ke štěstí nestačí, a začne se rozhlížet po hoře druhé, míň materiální a víc spirituální, ta se mi líbila.
