Věcem, které přesahují komerční zájem, Babiš nerozumí

První díl rozhovoru hledejte zde:

Zůstal jsem sám, kdo říkal, že ten Západ je přesně ten, o kterém jsem si tehdy snil

Věcem, které přesahují komerční zájem, tedy nikdy se jim nevěnoval, nerozumí.

Přejděme ke vzdělávání. Masarykova univerzita slaví sto let. Když jste se v devadesátých letech stal rektorem, tak jste říkal, že z ní chcete udělat nejlepší univerzitu u nás. Nás by zajímalo, jestli teda je.

Uf.

Když se zeptám na silné stránky?

Když se před sto lety univerzita zakládala, spousta lidí z Univerzity Karlovy se na ni dívala přes prsty. Že nemá jako instituce šanci, protože tady není tradice v budování disciplín. Masaryk, když se vyjadřoval pro druhou českou univerzitu, používal argument konkurence. Když má být jedna dobrá, tož musí být aspoň dvě, aby si konkurovaly. A to se děje. Myslím, že tento druh pozitivního pohybu dopředu je možné brát jako nějakou kvalitu.

Vezměte si třeba informační systém, který obrazně řečeno bourá bariéry mezi fakultami. V tom je na tom univerzita pravděpodobně nejlépe mezi ostatními školami, nesrovnatelná třeba s UK, kde fakulty hrajou mnohem víc jen na sebe. Navázala se na to celá řada věcí. Třeba úroveň mezd na naší univerzitě je ve srovnání s ostatními vysokými školami výrazně vyšší. Přitom všechny vnější podmínky, jak je ta škola financovaná, jsou úplně stejné. Já to pořád přičítám smysluplnému využívání prostředků výpočetní techniky a prostředí informačního systému. Umožňuje starat se o větší počty studentů s menším počtem akademiků, takže se ti akademici dají i zaplatit.

Jiří Zlatuška

Prof. RNDr. Jiří Zlatuška, CSc. (*1957)

Informatik. Akademik. Politik. V roce 1994 zakládal Fakultu informatiky Masarykovy univerzity, třikrát byl jejím děkanem (1994–1998, 2004–2011, 2015–duben 2019). V letech 1998–2004 byl rektorem Masarykovy univerzity, byl také ředitelem Centra vzdělávání, výzkumu a inovací v informačních a komunikačních technologiích MU a místopředsedou Rady vysokých škol.

V politice se angažoval už od poloviny devadesátých let, kdy neúspěšně kandidoval za SD-LSNS do Sněmovny, v roce 2002–2006 byl senátorem za uskupení LiRA, později brněnským zastupitelem a členem Rady města. V roce 2013 byl zvolen poslancem za hnutí ANO 2011. V dalším volebním období nekandidoval a s hnutím se rozešel.

Jak moc je studium na vaší fakultě určováno poptávkou firem? Chcete spíš akademičku, nebo pro korporát připravenou absolventku?

Nepřipravujeme surovinu, kterou firmy konzumují, ale někoho, kdo je schopen vybírat si své působení v praxi. Samotné firmy typu Google říkají, že potřebují, aby lidi na školách prošli i předměty, které je oni nedovedou naučit. Specifické zaučení, to už vědí, že musí udělat oni sami.

Navíc práce s konkrétními firemními produkty může mít jen omezenou roli, protože úzká znalost by jen snižovala uplatnění. Zároveň nejsme zcela nezávislí. Máme vědecko-technický park, kde sedí výzkumná oddělení řady firem, které spolupracují s našimi studenty.

Takže pokud se jako mladý rozhodnu vydělat spoustu peněz programováním…

… jako kodér můžete do některých firem rovnou. A možná si tím ušetříte tři až pět let studia, během kterých budete bouchat peníze kódováním. Ale těžko zvládnete víc než to. Jde o jakousi míru nadhledu nad svou disciplínou, orientovat se v tom, co přichází. To většinou bez vzdělání nezískáte.

A záleží na úrovni fakulty. Ta potřebuje co nejlepší uchazeče. Proto se od začátku snažíme oslovovat slovenské střední školy stejně jako české. Máme tady zhruba polovinu slovenských studentů a lidé se na to občas netváří a říkají: „Vy jich tady necháváte studovat spoustu zadarmo!“ Jenže škola je dobrá jen tak, jak dobré má studenty.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Klaus: My si myslíme, že počítačů tady už je dost

O Česku se občas mluví jako o zemi, která je sice malá, ale jak jde o IT, tak jsme digitální velmoc. Máme tady Avast, jsou tu šikovní programátoři... Není to krapet mýtus?

Je to mýtus. Kdybychom byli tak dobří, tak nám sem chodí zástupy studentů ze zahraničí. Máme tady pár dobrých firem, na které se sebestředně díváme, že jsou jako pupek světa, ale myslím, že to tak není.

Při rešerších jsme narazili na vaše citace z roku 1998, kde mluvíte o přechodu do informační společnosti. Kde se stala chyba, že nejsme vysněným Estonskem? A do jaké míry je e-stonsko také jen iluze?

Myslím, že Estonsko naopak mýtus není. Tam se toho chopili už na začátku devadesátých let. Řadu věcí byli schopní udělat ještě v časech přechodu od řízeného hospodářství do normální společnosti. U nás se tohle nestalo a spousta mechanismů ve státní správě se nastavila způsobem, který se s digitálním prostředím zcela spolehlivě míjel. Ve chvíli, kdy už je to zaběhané, musíte investovat do změny mnohem víc. V Česku jsme ale po revoluci měli Klausovo „My si myslíme, že počítačů tady už je dost.“

To říkal?

To mi řekl do očí. Tehdy jsme měli dostat dva miliony, což bylo dost peněz, abychom nakoupili počítače. Jenomže stát nám z nich dal jen čtvrtinu na investice, zbytek jako neinvestiční. Na jakési ceremonii jsem mu říkal, že mě zaráží, jak může vláda vědět, že máme dost počítačů. Na to mi řekl, že jinak bychom za všechny peníze nakoupili počítače a pak si v listopadu stěžovali, že nemáme za co topit. Na to jsem mu odpověděl: „To mi chcete říct, že jsem úplný idiot?“ a on řekl: „Ne, jen maximalizujete svůj profit.“ Pak se otočil a odešel. Chápu, že v tomhle prostředí se investicím do IT nedařilo.

Ježišmarjá, já mu citoval z Bible

Vy jste v posledních volbách do Sněmovny i Evropského parlamentu podpořil Piráty. Co vám na nich imponuje? Je to stále i ten technoptimismus?

Já jsem chtěl říct, že to jsou technorealisté, ale „realisté“ je profláknuté slovo kvůli těm pošukům od toho plagiátora...

Mně každopádně přijdou problematické strany, které působí v rámci systému, který je tady od začátku devadesátých let. A u Pirátů mi přijde, že prezentují pohled nezatížený tou setrvačností. Zároveň – navzdory tomu, jak jsou prezentováni – to není žádná parta bláznů utržených ze řetězu, co chce nerealistické věci. Vedle pohledu na IT mají slušný pohled na roli občanské společnosti, civilizované vnímání migrace nebo korupce. Navzdory pár věcem, jako je otevřenost hraničící s kompletním obnažením, je považuji za prvek, který českou politiku sune žádoucím směrem.

Vůdce

„Vy mě bavíte s tím, že bych někoho ohrozil. Jste nasáklý nesmysly, že jsem ohrožení demokracie. Tak proč mě lidi zvolili?“

Michal Kašpárek podnikl cestu do hlubin Babišovy duše. Co šéf ANO čte, čemu věří a co všechno mu brání v plánu udělat z České republiky rodinnou firmu?

Nedělejte ze mě Hitlera

 

A co vám konvenovalo v případě ANO? Představy Andreje Babiše, nebo to bylo jeho osobní charisma…?

[Zlatuška byl od roku 2013 poslancem za ANO a vedl školský výbor. V roce 2017 už nekandidoval a z hnutí vystoupil, pozn. aut.]

To, co Babiš v té době říkal, bylo vesměs rozumné. Nebyly tam ty současné nehoráznosti kolem migrace. Taky jsem se mohl účastnit toho, jak se připravoval program včetně přijímání eura nebo postojů k EU a Zemanovi. Toho Babiš vnímal nekompromisně negativně. Odpovídalo to mému vidění. Já měl víceméně volnou ruku ve formulaci vzdělávacího a vědního programu. Některé formulace jsem samozřejmě volil víc při zemi. Ale nic, čeho bych musel litovat.

Babiš z doby kolem roku 2013 a ten, kterým byl na konci volebního období, to jsou dva rozdílní lidé. Jak naskočil na strašení veřejnosti přes migraci a čistý populismus... to mi přijde katastrofální.

Takže dnes ho vidíte jak?  

Osciluju mezi vyjádřením „je přítěží“ a „škodí téhle zemi“. Myslím, že prostě nemá na to, aby dělal premiéra. A to ve smyslu, že řídit zemi je výrazně složitější věc než řídit komerční firmu. Řada věcí se nedá dělat, pokud není schopen delegovat části svojí agendy. Což není.

Mít všechno ve svých rukou a akorát chodit s knížkou, která je hezké propagandistické povídání před volbami, nepochybně není programem pro Česko. Věcem, které přesahují komerční zájem, tedy nikdy se jim nevěnoval, nerozumí. A jeho ochota reprodukovat poslední blbost, kterou od někoho slyšel, nemůže mít dobré výsledky.

[Rozhovor vznikal ještě před doručením a únikem draftů auditních zpráv o dotačním střetu zájmů Andreje Babiše a před pravidelnými demonstracemi proti premiérovi – pozn. red.]

Mě by zajímalo, jak tedy funguje to jeho slavné charisma, o kterém mluví lidi po osobním setkání.

Pro mě charisma v tomhle smyslu nemá, ale má jinou věc – je evidentně na úrovni mírné vulgarity schopný oslovovat řadu lidí, se kterými na veřejnosti přijde do styku. Toto mně připadalo jako věc, kterou jsem bral jako pozitivní. Kdyby se totiž dala dohromady partaj, ve které by byli pouze moji kloni, tak bude zbytečné se o něco pokoušet. Získáme tři čtyři procenta a finito. A tehdy, v čase přípravy programu, se vyjadřoval způsobem, ze kterého vyplývalo, že si je vědom toho, že to nemůže hrát jako sólo projekt pro sebe.

Tenkrát si třeba ještě nechal vysvětlit, že Romy nemůže házet do jednoho pytle jako nepřizpůsobivé. I když mi na to řekl, že mu to poradilo PR oddělení.

Počkat, to vážně?

To byla SMS komunikace, nevím, jestli se to zachovalo. Počkejte.

A je to tedy solitér, anebo na něj má vliv to pověstné PR oddělení?

Já jsem nebyl v těch místech, která tvořila tahle jeho stanoviska, takže tohle nedokážu…

Tak jsem našel ty zprávy. Druhé září 2016. Psal jsem mu: „Připadá mi, že si slovníkem před chvílí v ČT24 nabíháte na vidle. Terminologie nepřizpůsobiví ujde ve slovníku extremistů, nácků nebo stalinistů. Jakmile to začnete používat jako termín, dotlačí vás média do pozice, kdy vám to výrazně uškodí. Potřebujete podporu těch, kdo chtějí měnit věci v Česku k lepšímu, nechcete jen soutěžit s hlasy konvičkovců, okamurovců nebo sládkovců. Nejde přitom o obsah toho, co říkáte, ale o formulaci. Pokud někdo zneužívá dávky, má nést nekompromisně odpovědnost, ale není možné skupinu obyvatel označit za nepřizpůsobivé. Připadá mi, že se slovníkem zbytečně špiníte.“

A on: „Dobře, díky za názor. Ten název říká Lucie.“ To je mluvčí Kubovičová. „Jak je mám tedy nazývat?“

Tak jsem pokračoval: „Nenálepkovat skupinu, trvat na tom, že právo platí pro všechny stejně a dodržovat se má bez rozdílů. Chceme společnost, ve které se ke každému chováme se stejnými nároky, právo doprovázejí povinnosti. Potřebujeme napravit, co se děje ve vyloučených lokalitách, a řešením není tam jen házet peníze, ale opravdu něco dělat. Třeba kroky, které dělá Vokřál v Brně – potřebujeme pomoc socializaci lidí na společnosti. Z Bible se říká klišé inspirované Judou 21-23: Milujeme hříšníka, ale nenávidíme hřích.“

Ježišmarja, já jsem mu citoval ještě paralelně z Bible.

„Hřích se dá kritizovat a kritizuje se tím i konkrétní chování konkrétního člověka, nemusíte ale přitom ukazovat, že máte něco proti člověku, když ho máte jako bližního milovat a nenávist vůči člověku je zapovězena. Nemůžete si jako budoucí premiér dovolit, aby vás kritizovali kvůli tomu, že občany dělíte na různé kategorie. Důležitý je princip padni komu padni bez podezření z apriorního předsudku.“

A na tohle dlouhé napsal: Jak mám tedy Romy nazývat?

Foto JZ: Mafra/Anna Vavrikova/Profimedia