Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Evropské volby po Česku. Čím míň voličů, tím líp?

Luboš Palata
Luboš Palata | 15. 5. 2019 | 13 komentářů | 16 105

Většina Čechů se celých minulých patnáct let o Evropský parlament vůbec nezajímala. Teď do něj mají volit. Většina neví koho a neví proč.

Evropské volby po Česku. Čím míň voličů, tím líp?

Andrej Babiš dlouho přemýšlel a pak vymyslel kšiltovku. Hezky rudou, aby se líbila jeho většinovým voličům, kterými dnes jsou čeští důchodci. S nápisem Silné Česko. Ten si nevypůjčil od komunistů, ale od konkurenční ODS. O mnoho líp na tom s nápady nejsou ani ostatní strany. Lídry eurokampaně, s výjimkou Jiřího Pospíšila, šéfa TOP 09, nebo Kateřiny Konečné, místopředsedkyně KSČM, navíc voliči většinou neznají. Proto se musí jako náhrada dávat na plakáty šéfové stran – Andrej Babiš, Petr Fiala, nebo Tomio Okamura. Aby „je“ lidé volili, i když ani jeden z pánů ve skutečnosti do evropského parlamentu nekandiduje.

Neviditelní europoslanci

Není to proto, že by na svoji práci lídři eurokampaní – jinak z velké části současní europoslanci – kašlali. Naopak, mnoho českých europoslanců patřilo v Evropském parlamentu k těm aktivním a podařilo se jim prosadit mnoho důležitých věcí. Od ochrany potravin před rakovinotvornými látkami přes levnější volání do zahraničí až po směrnici pro kamionovou dopravu v podobě pro Česko příznivé.

Jenže pro práci ve Štrasburku a Bruselu nebyli většinou v Česku vidět. Češi, čeští politici a česká média totiž práci Evropského parlamentu celých patnáct let, co jsme v Unii, ignorují. U politiků je to částečně i záměr – když se evropská směrnice v Česku nelíbí, můžou pak, byť ji dřív třeba jako vláda odsouhlasili, hodit vinu na evropský parlament nebo zkratkou prostě na „Brusel“.

Evropský parlament (podobně jako Evropská komise) tak slouží jako jakýsi fackovací panák, který schytává políčky za politiky, kteří odmítají převzít svůj díl odpovědnosti, nechtějí vysvětlovat, proč pro něco původně hlasovali nebo proč nedokázali v Evropské unii najít mezi členskými státy dost spojenců, aby zablokovali něco, co je pro Českou republiku problematické.

FINMAG NA PRÁZDNINY!

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

Na internetu naletíš hned, říká Mikýř. Jakub Jetmar se ptá, jak je Martinu Mikyskovi v dresu strážce webové morálky, který drtí internetové pokrytce i prodejce hrnců

Start me up! Pavel Jégl zkoumá, jak chystáme půdu startupům • Michal Hron s Andrejem Kiskou ml. na lovu jednorožce • Martin Vlnas se ptá šéfa CzechInvestu, co má pro startupery • Jak se stal z Izraelců startup nation?

Drogy vyhrály. Před 50 lety Richard Nixon vyhlásil válku drogám. Prohrály USA, prohrály země, které do vojny zatáhly. Ale zas to stálo hodně peněz

FIN. Bitcoin drž, utrácej špatné peníze. Dominik Stroukal představuje kryptomilionáře z chatrče • Josef Tětek ví, že bitcoin není bio. Ale zelená, neb se to vyplatí • Rádce Petra Kučery, šéfa Peníze.cz


A že by se snad někdo namáhal voličům vysvětlit, že občas musíme přijmout něco pro nás ne úplně výhodné, abychom pomohli Unii jako celku, o tom si už vůbec můžeme nechat jen zdát.

Když ne czexit, tak co?

Pozitivní zpráva je, že žádná z českých parlamentních stran nehraje téma „czexitu“, tedy vystoupení z Evropské unie. Včetně Okamurovy SPD a českých komunistů, ti ostatně vždy říkali, že chtějí vystupovat „jen“ z NATO. Vzhledem k tomu, co se kolem brexitu děje ve Velké Británii, téma i mezi Čechy přestalo být populární.

Došli také migranti, kteří prostě dnes nejsou pro Evropskou unii ani pro Česko téma, protože azylanta ze Sýrie většina Čechů v posledních pěti letech neviděla a migranty (byť ty pracovní) český průmysl naopak zoufale potřebuje a ve statisícových množstvích do Česka dováží.

A tak se aspoň bojuje za „české národní zájmy“. Babiš „tvrdě a nekompromisně“ ochraňuje Česko. Před čím? To asi neví ani on sám. Lidovci Evropu vylepšují, ODS nás považuje za srdce Evropy, Pavel Telička už 28 let hájí české zájmy – a tak by se dalo pokračovat. Pozoruhodné je, že na základě průzkumu, že Češi mají rádi Evropu, ale nesnášejí Evropskou unii, si všichni, včetně nejvíce prounijní kandidátky TOP 09/STAN, dali na plakáty a do hesel Evropu. Unii nikdo.

Jako čert kříži se také téměř všichni vyhýbají tématu zavedení eura, a to přesto, že v sousedním Slovensku je s ním podle nejnovějšího průzkumu spokojeno 90 % obyvatel.

I opoziční strany s ODS v čele se otáčejí zády k problémům s demokracií a právním státem v Polsku a Maďarsku, byť tamní autoritářsky se chovají vládci jsou příkladem a motivací i pro Babiše, Okamuru či české komunisty.

Kromě mlhavého poselství chceme zůstat v EU, ale chceme ji jinou a různých variací výkřiků na téma „vrátit moc národním státům“, toho moc nového nenajdete. Snad leda u Pirátů, s jejich bojem proti korupci a velkým korporacím a svobodou „kradení“ na internetu.

Pokud si to všechno shrneme, eurovolby nemají v Česku velké téma. Těm Čechům, kterým byla Evropská unie minulých patnáct let jedno, tedy ani nedávají důvod, proč k nim vlastně jít. Je to ale lepší varianta, než kdyby k nim šli ze strachu z neexistující vlny migrantů řítící se do Česka.

Zůstává také otázkou, zda by koneckonců nebylo lepší, kdyby někteří voliči nezůstali doma, než aby šli svůj hlas dát jen na základě jednoho hesla, které někde zahlédli na billboardu nebo na čepici, kterou dostali před samoobsluhou.

Autor je redaktor Deníku
Úvodní fotka: tak to je prosím Konečná, Kateřina. Europoslankyně za komunisty. Na úvodní fotce je jenom proto, že se nám nějak příčí podléhat trendu a všude dávat největší star letošní kampaně, Babišovu kšiltovku.

Autor článku

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu. Novinařině se věnuje od roku 1990. Pracoval pro BBC, týdeník Respekt, Českou televizi, Lidovky a MF Dnes. Působil jako středoevropský zpravodaj Hospodářských novin, poté dva roky vykonával funkci zástupce šéfredaktora slovenského deníku Pravda. Jeho články vycházejí pravidelně i v polském deníku Gazeta Wyborcza, slovenském deníku Sme, týdeníku Týždeň, v německém měsíčníku German Times nebo americkém internetovém magazínu TOL. Nyní píše pro Deník.