Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Podkarpatská Rus. Žít znovu jako za Čechů

Luboš Palata
Luboš Palata | 24. 4. 2019 | 6 komentářů | 59 981

Nový ukrajinský prezident má jednu cennou devizu: v očích obyčejných Rusů nemá image nepřítele.

Podkarpatská Rus. Žít znovu jako za Čechů

Starosta Užhorodu, bývalého hlavního města československé Podkarpatské Rusi, požádal o zapsání tamní úřednické čtvrti na seznam památek Unesco. Čtvrť byla postavena ve třicátých letech minulého století a nic podobného ve střední Evropě nevzniklo a nepřetrvalo do dnešní doby v takřka neporušeném stavu. Pro Podkarpatí a Užhorod zvlášť má ale „česká čtvrť“ ještě důležitý symbolický rozměr navíc. Připomíná dobu, kdy aspoň tato část Ukrajiny byla součástí vyspělé Evropy. Od té doby, tedy už téměř 90. let., vyspělá Evropa Ukrajině jen ujíždí.

Nedělní volba Volodymyra Zelenského, mimochodem jak připomněl komentátor slovenského Sme Peter Schutz „ruskojazyčného ukrajinského Žida“, je především výsledkem očekávání Ukrajinců, že se jejich země po proevropské revoluci před pěti lety k vyspělé Evropě skutečně posune.

Nekončící cesta na Západ

Skoro tři čtvrtiny Ukrajinců, kteří dali v druhém kole Zelenskému svůj hlas, nehlasovalo proti orientaci země na Evropskou unii, nehlasovalo pro kapitulaci před Ruskem a pro odstoupení Krymu nebo Doněcka ani pro ukončení boje proti korupci, proti ekonomickým reformám nebo za návrat oligarchického systému.

Právě naopak. Hlasovali za to, že změny, kterými země za posledních pět let prošla, byly příliš pomalé. Současně přitom platí to, co říká poražený prezident Petro Porošenko, tedy že Ukrajina za pět posledních let toho udělala víc než za posledních dvacet. Poradce ukrajinského premiér Ivan Mikloš, bývalý slovenský ministr financí a strůjce slovenských liberálních reforem, k tomu dodává, že hlavním výsledkem posledních let bylo přeorientování ukrajinské ekonomiky z Východu na Západ. Dnes už není hlavním hospodářským partnerem země Ruská federace (samozřejmě je ale pořád partnerem velmi významným), ale Evropská unie. „To samo o sobě přináší tlak na lepší kvalitu ukrajinského exportu, což táhne ekonomiku směrem nahoru,“ uvádí Mikloš. A ukrajinská ekonomika roste. Tempem několika procent ročně, ale roste. Rychleji než ruská.

FINMAG NA PRÁZDNINY!

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

Na internetu naletíš hned, říká Mikýř. Jakub Jetmar se ptá, jak je Martinu Mikyskovi v dresu strážce webové morálky, který drtí internetové pokrytce i prodejce hrnců

Start me up! Pavel Jégl zkoumá, jak chystáme půdu startupům • Michal Hron s Andrejem Kiskou ml. na lovu jednorožce • Martin Vlnas se ptá šéfa CzechInvestu, co má pro startupery • Jak se stal z Izraelců startup nation?

Drogy vyhrály. Před 50 lety Richard Nixon vyhlásil válku drogám. Prohrály USA, prohrály země, které do vojny zatáhly. Ale zas to stálo hodně peněz

FIN. Bitcoin drž, utrácej špatné peníze. Dominik Stroukal představuje kryptomilionáře z chatrče • Josef Tětek ví, že bitcoin není bio. Ale zelená, neb se to vyplatí • Rádce Petra Kučery, šéfa Peníze.cz


Miliony gastarbeiterů, miliardy dolarů

Když přijedete na Ukrajinu, je to stále tak trochu jako návrat někam do české reality poloviny devadesátých let. Nemáte ale pocit, že byste byli v zemi, která je podle statistik druhou nejchudší zemí Evropy hned po Moldávii.

Jedním z důvodů, proč vypadá Ukrajina mnohem bohatší, než by statisticky měla být, jsou miliony Ukrajinců, kteří odešli za prací do zahraničí. A zase tady platí podobné dělení, jako u ukrajinské obchodní výměny. I dnes pracuje několik milionů Ukrajinců, především těch z východu země, v Rusku. Na druhé straně přes tři miliony Ukrajinců pracují dnes také v zemích Evropské unie, jeden až dva miliony v Polsku, statisíce v Česku, na Slovensku nebo v Maďarsku, mnoho ale také v Itálii, Německu a Velké Británii.

To přináší ekonomice miliardy dolarů, které Ukrajinci z Polska, Česka či Německa posílají domů. O tom, že po ukrajinské pracovní síle je v Unii stále sháňka, svědčí i plakáty po celém Užhorodu nebo od hranic vzdálenějším Mukačevu i inzeráty v novinách. V jednom z nich nabízejí za sběr zeleniny či sklízení ovoce v Česku plat 25 tisíc korun měsíčně. Za osmihodinové směny, pět dní v týdnu, zdůrazňuje inzerát. Mnoho Ukrajinců k těmto „brigádám“ využívá i bezvízový styk s Evropskou unií, který jim umožňuje až tříměsíční legální pobyt v Unii, což velká část z nich považuje za hlavní výdobytek evropské integrace.

Zelenskyj: změna v mezích normálu

Otázkou, kterou si mnozí prozápadně orientovaní a občansky aktivní Ukrajinci kladou, je, jestli to všechno s novým prezidentem nezpomalí, nezadrhne se, jestli země neupadne do chaosu, jestli se ukrajinský stát nerozloží – což je to, o co asi usiluje Kreml, který by rád celou Ukrajinu, nejen Donbas a Krym, znovu připojil k jím ovládané části světa.

Argumentů pro to, že se to stát může, je ale míň než těch pro opačnou variantu. Ano, Zelenskyj je politicky nezkušený, ale je to nejen herec, ale také velmi schopný producent, člověk, za kterým je v jeho jedenačtyřiceti letech mnohé vidět. Má kolem sebe kvalitní tým poradců, včetně některých klíčových ekonomických reformátorů. Jeho návštěva Paříže před druhým kolem voleb, kde se setkal s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, ukázala, že ani ve světě nebude dělat ostudu. Důstojnost volebního večera, kde si s odcházejícím prezidentem Porošenkem vzájemně projevili úctu, ukazuje, že se i do budoucna může Ukrajina posunovat k západní demokracii. Mimochodem už to, že volby byly zcela svobodné a bez podvodů, je v postsovětském světě zázrak.

Šance na konec války

Nový prezident, mimochodem v Rusku známá a populární postava, může změnit nikoli postoj Kremlu, ale pohled obyčejných Rusů na Ukrajinu. Porošenko byl pro ně příliš ukrajinský, příliš protiruský, příliš nepřijatelný. Moskvě se v něm podařilo vytvořit obraz nepřítele. Zelenskyj to chce změnit, a dobře dělá. Protože změna postoje normálních Rusů je cesta ke skutečnému tlaku na Kreml k ukončení války na Donbase a řešení otázky Krymu. A ukončení války je nutnou, byť samo o sobě nikoli jedinou podmínkou k tomu, aby se Ukrajina dokázala postavit na nohy. Aby se tam, jak říkají často mnozí Ukrajinci, žilo jako v Polsku. Nebo v Česku, jak sní ti, jejichž rodiče a prarodiče na Podkarpatské Rusi, dnes Zakarpatské Ukrajině, ještě zažili Československo.

Autor je redaktor Deníku. Úvodní foto: Sergei Chuzavkov / Shutterstock.com

Autor článku

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu. Novinařině se věnuje od roku 1990. Pracoval pro BBC, týdeník Respekt, Českou televizi, Lidovky a MF Dnes. Působil jako středoevropský zpravodaj Hospodářských novin, poté dva roky vykonával funkci zástupce šéfredaktora slovenského deníku Pravda. Jeho články vycházejí pravidelně i v polském deníku Gazeta Wyborcza, slovenském deníku Sme, týdeníku Týždeň, v německém měsíčníku German Times nebo americkém internetovém magazínu TOL. Nyní píše pro Deník.