Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Levice proti multikulti

Karolína Kašparová
Karolína Kašparová
4. 4. 2019
 30 776

„Odmítám multikulturalismus ne proto, že bych se bál migrace, nenáviděl muslimy nebo chtěl omezit rozmanitost, ale naopak protože migraci nakloněn jsem, protože mi vadí rostoucí nenávist vůči muslimům a protože rozmanitost vítám,“ píše britský vědec a spisovatel Kenan Malik.

Levice proti multikulti

Malik se podobně jako spisovatel Salman Rushdie narodil v Indii do muslimské rodiny. Vyrostl v anglickém Manchesteru a studoval neurobiologii a historii vědy. Útlá knížka Multiculturalism and Its Discontents (Rozladění z multikulturalismu) z roku 2014 funguje jako jakési shrnutí jeho předchozích děl.

Ta se týkala nejen kritiky multikulturalismu, kterou formuloval především ve své knize o fatwě proti Rushdiemu, ale také vědeckého zkoumání rasy. Devětapadesátiletý Malik je bezpodmínečným přívržencem svobody slova a tvrdí, že by ani v této historicky tak zdiskreditované oblasti zkoumání neměla být žádná cenzura. Zároveň ve svých dřívějších dílech vysvětluje, proč se konkrétní rasistické „vědecké“ teorie mýlí.

Kenan Malik: Multiculturalism and its Discontents. Rethinking Diversity after 9/11. Seagull Books 2014. 96 stran, cena v českých e-shopech od 190 Kč plus nějaké poštovné.


Kniha je součástí série Manifesty 21. století, jejíž centrální téma je svoboda slova a jejíž editoři se domnívají, že cenzura a politika uraženosti jsou jedny z hlavních problémů dneška. Autoři této edice mají různá povolání a původ, jsou mezi nimi akademici, komici či sekulární lidé z původně nábožensky konzervativních komunit, všichni ale narážejí na dnešní limity svobody slova, a byť se všichni hlásí k liberálním hodnotám a mnozí z nich jsou velmi levicoví, nelíbí se jim, kam se v současné době ubírá veřejný diskurz ohledně snahy kontrolovat jazyk.

Ze stejné edice píše Finmag o knížce Stefana Colliniho That’s Offensive!

Být urážen je právo

Multikulturalismus jako úlitba

Hned na začátku knihy Malik objasňuje, proti čemu vlastně stojí. Nevadí mu multikulturalismus jako žitá zkušenost s rozmanitostí, vymezuje se ale proti multikulturalismu jakožto politickému procesu, který chce tuto rozmanitost „spravovat“. Toto „spravování“ demonstruje na konkrétním příkladu z Velké Británie. Představte si, že jste Bangladéšan, žijete v chudé čtvrti v Birminghamu, nepovažujete se za muslima a rád byste se zasadil za stavbu nového komunitního centra. Podle Malika byste v rámci současné britské legislativy a byrokratických procesů neuspěli s argumentem „nefunguje nám tu komunita, jsme chudí a znevýhodnění, dejte nám centrum“. Pokud ale budete požadovat centrum pro bangladéšskou muslimskou komunitu, městská rada vám ráda vyhoví. Malik si necucá z prstu žádné dojmy, ale cituje konkrétní studie.

Multikulturalismus tak podle jeho názoru znevýhodněné lidi rozděluje do malých skupinek, které pak mnohdy bojují proti sobě, a to nejen o finance na komunitní centrum. Nejde tedy jen o jeho pozitivní postoj k migraci, od pravicových kritiků multikulturalismu typu Benjamina Kurase se liší i v názoru, kde se vlastně multikulturalismus vzal – není způsobený tlakem ze strany etnických nebo náboženských menšin, ale jedná se o promyšlenou reakci západních politiků na především ekonomické a společenské problémy, které se naplno projevily v mnoha zemích západní Evropy v 70. a 80. letech a které měly nejtvrdší dopad právě na etnické menšiny.

Malik se považuje za již druhou generaci přistěhovalců do Spojeného království. Tvrdí, že generace jeho rodičů nábožensky příliš založená nebyla, ženy se nezahalovaly, v domácnostech se pil alkohol a nikdo neřešil, jestli je někdo Bangladéšan, nebo Ind. Malikova generace pak naplno bojovala za rovnost. Malik píše, že jeho současníci po britském establishmentu chtěli, aby se s nimi zacházelo stejně jako s bílými Brity, a nepokoje v londýnském Brixtonu ze začátku 80. let pak byly zoufalou reakcí na rasově motivovanou policejní brutalitu a každodenní zkušenost rasismu a diskriminace, kterou lidé s migračním pozadím zažívali.

Malik postupně popisuje, že Německo, Francie i Velká Británie – místo toho, aby důsledně dbaly na dodržování základních práv všech přítomných – v reakci na vyhrocenou situaci nabídly politiku multikulturalismu. Bylo jednodušší menšiny „upokojit“ tím, že se jim nabídla vlastní komunitní centra rozdělená podle náboženství i národností. Státy tedy nejen umožnily, ale vlastně i podporovaly existenci paralelních komunit, které vyznávají úplně jiné hodnoty. Rovnost nahradil různý ohled na různé skupiny. To podle Malika vedlo k odcizení jednotlivých částí společnosti, které pak musí žít odděleně, aby si nezasahovaly do vlastních práv.

Společná východiska multikulturní politiky a konzervativní pravice

Existují případy, které Malikova slova potvrzují. Posledním je třeba jen týdny stará kauza na základní škole právě v Birminghamu, kde Malik vyrůstal. Veřejná škola odebrala ze svých osnov výuku o homosexualitě, poté, co mnoho především muslimských rodičů nepustilo na protest proti ní své děti do školy. Britský stát jako by vysílal zprávu, že existují různá práva a různé hodnoty pro různé skupiny obyvatel. Pokud se narodíte jako muslim, ani na progresivním Západě se nemusíte dočkat výuky o právech na otevřené projevování vlastní sexuality, protože to přece není součást vaší kultury. Spolu s lačností novinářů po kontroverzích podobné tendence podle Malika vedou k tomu, že mnohé náboženské komunity navenek reprezentují jejich nejvíc reakcionářští členové, a o komunitě se tak vytváří falešný dojem.

Právě u kritiky politiky identit se Malik naplno pouští do konzervativně pravicových odpůrců multikulturalismu. Tvrdí, že vlastně vycházejí ze stejných předpokladů jako on – kultura je cosi neměnného, s čím se narodíte a co se musí za každou cenu udržet ve své „čistotě“. Podle Malika oba tyto politické proudy skutečnou rozmanitost zabíjejí, protože tvrdí, že identita je důležitější než individualita a specifičnost jedinců a různorodých proudů v rámci jednotlivých komunit.

Své o tom ví i indický modernistický malíř M. F. Husain, kterého Malik zmiňuje. Jeho výstava v londýnském Asia House byla v roce 2006 zrušena „z bezpečnostních důvodů“ poté, co se proti ní začali bouřit britští hinduisté. Husain ironií osudu do Británie z Indie přišel právě proto, aby mohl tvořit svobodněji. Malik tvrdí, že i tento případ potvrzuje, že Západ už považuje univerzální hodnoty lidských práv a rovnost za překonané a namísto nich nabízí rozdílnost a politiku identit.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.


Zatímco sekulární muslim, který řekne, že ho karikatura proroka Mohameda neuráží, je nejedním západním „liberálem“ odbyt s tím, že v tom případě tedy není „skutečný muslim“ a že urážení náboženství především diskriminovaných komunit by měl bránit zákon, konzervativní kritik multikulturalismu slova takového liberála vlastně potvrzuje s tím, že muslimský způsob života (jako kdyby existoval jen jeden!) neuznává svobodu slova ani kritiku vlastního náboženství. Tyto skupiny pouze vyvozují jiné závěry – liberál zastávající politiku identit podle Malika trvá na omezení svobody slova a soužití paralelních skupin s různými právy, konzervativní kritik multikulturalismu na podobné ústupky nemá trpělivost a přistěhovalce by na Západ vůbec nepouštěl.

Oba tyto proudy (politika identit nepřiznaně) podle Malika vlastně operují s konceptem střetu civilizací. Ten v 90. letech ve stejnojmenné knize představil Samuel Huntington. Předpovídal neprorazitelné konflikty mezi jednotlivými kulturními okruhy. Pravicoví kritici multikulturalismu brojí proti migraci a míšení kultur by podle nich skončilo válkou, jelikož jsou jejich hodnoty neslučitelné. Zastánci multikulturalismu v politickém slova smyslu podle Malika onu neslučitelnost univerzálních hodnot či lidských práv vlastně předpokládají taky, ale chtějí ji řešit omezováním urážlivé kritiky náboženství. Jenže kdo bude posuzovat, co je urážlivé?

Svoboda, debata a blahobyt jako univerzální řešení?

Malikův pohled v české diskuzi o multikulturalismu a migraci téměř chybí. Je to pohled člověka, který na jedné straně bojuje za svobodu slova a kritizuje politiku identit, na straně druhé je ale progresivně levicový a věří v univerzalitu lidských práv, ať už jde o práva LGBT+ lidí nebo práva sociální a ekonomická. S jeho vztahem k náboženství je to složitější – byť mu je velmi sympatický sekularismus, Malik není žádný Richard Dawkins a spíš než odmítání náboženství upřednostňuje důraz na diskuzi a podporu těch liberálnějších proudů v rámci jednotlivých kultur.

Právě zde leží pravděpodobně hlavní problém knihy: Malikova víra, že kulturní rozdíly lze překonat svobodnou diskuzí, jelikož v případě rovných práv a dobré sociální situace se nakonec všichni přikloní k hodnotovému liberalismu. Je otázka, jestli si Malik situaci příliš neidealizuje, když tvrdí, že jak generace jeho rodičů, tak ta jeho byly velmi sekulární, neřešily konflikty mezi jednotlivými skupinami migrantů a v zásadě byly otevřené západním hodnotám, zatímco další generace najednou zkonzervativněly a zreakcionářštěly, jen v důsledku zavedení politiky identit. Vždyť i na samotném Západě je spousta „původních“ velmi reakcionářských a anti-LGBT+ (náboženských) komunit, jejichž hodnotové zaměření nelze vždycky vysvětlovat jenom špatnou sociální situací.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
3
+

Sdílejte

Diskutujte (16)

Vstoupit do diskuze
Karolína Kašparová

Karolína Kašparová

Studuje moderní britskou a americkou literaturu na University College London. S novinařinou začala v roce 2016 v redakci The Student Times, které pak rok vedla jako šéfredaktorka. Snaží se vystupovat ze... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo