Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Rozbijte prasátko, nakupte americké vojáky

Pavel Jégl
Pavel Jégl | 18. 3. 2019 | 1 komentář | 5 240

Pokud si chcete pořídit jednotku amerických vojáků, počítejte s tím, že může několikanásobně podražit. Donald Trump zvyšuje ceny.

Rozbijte prasátko, nakupte americké vojáky

Donald Trump si stěžuje, že spojenci z NATO dávají málo peněz na obranu. Tlačí na ně, aby obranné výdaje zvýšili. A chce je také přimět k tomu, aby platili víc za americké vojenské základny na svém území.

Agentura Bloomberg informovala, že mezi Trumpovými plány je požadavek, aby spojenecké státy platily veškeré náklady na jejich provoz – a ještě navíc padesát procent. V americké administrativě dostal plán, označovaný za „krajní řešení“, název „cena plus 50“.

Nahlíženo z Evropy, je skutečně výstřední.

Byznys s obranou

Kdyby na něj spojenci přistoupili, Američané by ze zahraničních základen mohli udělat výnosný byznys. Dostali by do rozpočtu náklady spojené s jejich provozem, a navíc inkasovali slušnou marži. Spojencům by zato přítomnost amerických vojáků až několikanásobně podražila.

V Evropě by se nový přístup k jejich financování mohl týkat tuctu zemí, kde mají Američané dohromady na 64 000 vojáků. Nejpočetnější jednotky udržuje Pentagon v Německu. Na tamních základnách slouží 35 000 vojáků, což je víc než u nejstřeženější hranice světa na 38 rovnoběžce mezi dvěma Korejemi (28 000). Větší počet amerických vojáků než v Německu, je jen v Japonsku (56 000).

Web War on the Rocks přepočítal náklady největších hostitelů amerických základen v zahraničí podle vzorce „cena plus 50“ a porovnal je s těmi současnými. Němcům by v takovém případě platba za americké jednotky vystřelila z jedné miliardy dolarů na 5,5 miliardy ročně.

Teď Němci hradí Američanům něco přes 28 procent nákladů (nejsou v nich výdaje na platy vojáků a dalšího personálu). Kromě toho je z německého rozpočtu financována infrastruktura základen.

A ještě několik názorných čísel: Letos vydá Pentagon na jednotky v Německu, Jižní Koreji a v Japonsku celkem 15 miliard dolarů. Z toho mu spojenci uhradí čtyři miliardy. Pokud by se financování v těchto státech řídilo formulí „cena plus 50“, do amerického rozpočtu by se místo nich dostalo 22,5 miliardy dolarů.

Jarní Finmag

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

Až nám technologie rozvážou ruce. Popularizátorka umělé inteligence Sara Polak o revolučních dobách, ve kterých žijeme.

Dobrou! Téma čísla – spaní. Pavel Jégl zkoumá, jak spali předkové. Lifehacker Tomáš Baránek líčí, jak zkoumá, jak spí on sám. Fyzioložka Zdeňka Bendová o biorytmech a světle.

Učit se, učit se atd. Tematický blok o vzdělávání a kariéře. Česko rekvalifikuje, i když o tom úřady práce, nevědí, píše Jiří Hovorka. Nevyužili jsme historickou šanci zničit maturity, lituje Vojtěch Dobeš. Robert Vlach o údělu celoživotního vzdělávání u volnonožců.

FIN. Ve finanční části magazínu Dominik Stroukal a investeens. Petr Kučera sleduje bankovní novinky. Balík textů o realitách a realitních fondech.


Stopa končí v Bílém domě

Zmíněnou zprávu Bloombergu o vzorci „cena plus 50“ nechala americká vláda bez povšimnutí, byť mezi spojenci, ale i v americkém Kongresu – jak mezi demokraty, tak republikány – vyvolala hněvivé reakce. Teprve o týden později se k ní vyjádřil úřadující ministr obrany Patrick Shanahan.

Ke stanovisku byl přinucen otázkami zákonodárců ve výboru Senátu pro ozbrojené síly. Shanahan označil zprávu Bloombergu za „chybnou“. „Celé to je o tom, že by měl být placen férový příspěvek, ne o zásadě cena plus 50,“ pravil.

Ministr ale existenci záměru nepopřel. Připustil, že padl v konverzaci vládního představitele v Pacifiku a vyhnul se odpovědi na otázku, zda za ním stojí americký prezident. Je nicméně jasné, že bez Trumpova souhlasu by ho nikdo z vlády nezmínil.

Evropské státy, kde mají Američané stálé základny, by každopádně měly počítat s tím, že jejich podíl na financování se zvýší, byť to nemusí být tak drastické, jak naznačují kalkulace na War on the Rocks. Lze tušit, že vyšší platby, ne však 150procentní, za přítomnost amerických jednotek bude vláda ve Washingtonu požadovat zejména na Němcích.

Pentagon se v příštích letech chystá posilovat americkou vojenskou přítomnost v jihovýchodní Asii, výdaje na základny v Evropě mají být snižovány. Také proto Američané budou chtít Evropanům účtovat víc a odmítnou návrh na „Fort Trump“ v Polsku, byť na základnu chtěli naši sousedé přispět bezmála dvěma miliardami dolarů.

Auf wiedersehen, drazí Američané

Trump a spol. mají pravdu v tom, že evropští spojenci by měli zvýšit svůj podíl v Severoatlantické alianci. Je přirozené, že cílem Američanů je mít v NATO spojence, ne chráněnce. Lze chápat, že nechtějí, aby aliance fungovala jako obranná charita. Na druhé straně by z ní neměli dělat supermarket, kde se nakupuje americká obrana.

Ostatně, americké základny na starém kontinentu, stejně jako třeba na japonské Okinawě, nejsou udržovány výlučně pro obranu hostitelských států. Mnohé z těch, které leží v Evropě ztratily původní význam z dob studené války. To platí zejména o základnách v Německu, které už neleží na hranicích dvou bloků. Spíš než k ochraně Evropy před frontálním útokem mocné východní říše, tak slouží Američanům k logistickým operacím na Blízkém východě a v oblasti Perského zálivu. Z letecké základny v Ramsteinu například Američané doplňovali jednotky v Iráku.

Je proto logické že hostitelská země náklady sdílí s Američany. Ostatně krajní řešení „cena plus 50“ by pro protitrumpovsky laděné Němce sotva bylo přijatelné. V takovém případě by Němci (a nejen oni) patrně dali Američanům sbohem.

V americké vládě jsou na klíčových pozicích lidé, kteří o tom něco ví, tuší, kam mohou zajít a jejich zájmem není NATO rozvrátit. Třeba zmíněný šéf Pentagonu Patrick Shanahan. Doufejme, že jejich hlas převáží.

Autor článku

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval v médiích – v Zemských novinách, centrální redakci regionálních deníků a v Hospodářských novinách. Zasedal v redakční radě Vojenských rozhledů. Kromě psaní se nyní věnuje finančnímu poradenství ve struktuře Partners (pracuje ve VIP kanceláři v Praze-Vinohradech) a svému psovi.