Dodnes si pamatuji ten pocit. Bratislava, Hviezdoslavovo náměstí, první leden 2009, dvě hodiny po půlnoci. Na klávesnici bankomatu Slovenské spořitelny ťukám svůj PIN a ze štěrbiny za pár vteřiny místo slovenských korun prvně vyjedou eura.
Pamatuji si ten pocit, když jsem v obchodě poprvé dostal zpátky první slovenské euromince.
A připomněl jsem si taky, že mám ještě někde doma asi pět set slovenských korun v bankovkách, takže si i letos můžu dát předsevzetí, jak při příští cestě do Bratislavy je zkusím ve Slovenské národní bance vyměnit. Jestli to ještě půjde.
Skokové zbohatnutí
Ten deset let starý pocit se dá popsat slovy: bylo to poprvé, co mně napadlo, že nám Slováci civilizačně utekli.
A pak tam byl ještě jeden pocit. Příjemnější. Takový, jaký jsem v Česku za posledních třicet let nezažil. Pocit skokového zbohatnutí. Slovenská koruna totiž dlouho měla kurz kolem 40 korun za euro, rekord byl kolem roku 2000 dokonce 45 korun za euro, nakonec ale slovenská měna končila svoji pouť v nejlepší historické kondici, v kurzu 30,126 korun za euro.
Na Slovensku jsem několik let pracoval a měl jsem z té doby něco našetřeno. Prvního ledna před deseti lety mi oprávněně přišlo, že mi těch peněz citelně přibylo. A to jsem ještě netušil, že za pár let přijde Česká národní banka se skokovou devalvací koruny nad 27 českých korun za euro. Devalvací, ze které se naše koruna – vzdor předpovědím a očekáváním expertů z ČNB – nevzpamatovala ani v právě skončeném roce.
Skokové zdražení
Ovšem každý člověk je jiný a ne každý musí mít stejné pocity. Dobře chápu i ty, kteří se se změnou měny vyrovnávali těžko kvůli tomu, že po ní měli v peněžence „třicetkrát míň“. I po deseti letech mnoho Slováků pořád svůj život přepočítává na staré koruny. A dlužno přiznat, že se Slovensko po přijetí eura reálně stalo dražší zemí, než na jakou jsme byli dřív zvyklí. Zvlášť to platí v Bratislavě, která je v silovém poli nevelmi vzdálené a velmi drahé rakouské metropole. Za mnoho věcí, kávou a pivem počínaje, se tu platí sumy, které Čecha dost často zarazí.
Ekonomice ale skokové zdražení pomohlo. Slovenský průmysl to zvládl, slovenské mzdy se v průmyslovém pásu od Bratislavy podél Váhu k polské hranici přiblížily na dosah těm českým a ze Slovenska přestala ve velkém mizet do Česka pracovní síla. Euro, které Slovensko před deseti lety přijalo po Slovinsku jako druhá země „nové Evropy“, udělalo Bratislavě velkou reklamu. Socialistické vlády v čele se Smerem Roberta Fica donutilo euro dodržovat rozpočtovou kázeň a při výběru zahraničních investorů se stalo výhodou, která mnohdy rozhodla, že dají Slovensku přednost před Českem, Polskem, nebo Maďarskem.
FINMAG V NOVÉM DESIGNU JE TADY. CO SE V NĚM DOČTETE?
Zdroj: FinmagUMĚNÍ JE BYZNYS • „Toho Picassa jsem neměl prodávat,“ říká Patrik Šimon, majitel 20 tisíc artefaktů • Proč jde cena uměleckých děl nahoru? Jaké padají rekordy v aukcích • Dokáže AI malovat jako Monet nebo Mucha?
BYZNYS JE UMĚNÍ • Mléko jako od babičky vyrábí Radim Hrůza z Vysočiny • Pivní sen, ze kterého se zatím neprobudila spolumajitelka Rodinného pivovaru Švihov Anna van der Weerden
STYL JE HRA • Dům architekta Petra Stolína jako způsob poznání • Cestovní kancelář Ježíš Kristus funguje úspěšně už stovky let • Elegie za spalovací motor
HRY, SNY, RADOSTI • „Čekala jsem to horší,“ říká třetí Češka, která vystoupala na Mount Everest • Dunajská delta je zase planetou ptáků • Proč si Martin Vajda, spolumajitel vinařství Sonberk, čte knihy feministek?
Jak krize v Řecku sestřelila slovenskou vládu
Po deseti letech je Slovensko po Česku druhou nejbohatší zemí postkomunistické střední Evropy, drží náskok před Polskem a o velký kus předstihlo Maďarsko. To je přitom pro Slováky kvůli historii i kvůli silné maďarské menšině na jihu země důležitým srovnávacím základem. Náskok Česka, se kterým se Slováci z pochopitelných příčin srovnávají ještě častěji, je nejmenší od roku 1989, s výhledem, že během příštích let se smaže docela.
Nepotvrdily se předpovědi českých ekonomů, že Slovensko se hůře vypořádá s finanční a ekonomickou krizí po roce 2008. Stal se opak a právě příslušnost k eurozóně zřejmě Bratislavě pomohla se vyhnout zbytečně restriktivní a z dnešního pohledu chybné měnové politice, kterou uplatňovala vláda Petra Nečase.
Slovensko se za cenu velkých politických otřesů, které vyvrcholily pádem reformního kabinetu premiérky Ivety Radičové a předčasnými volbami na jaře 2012, podílelo i na zárukách eurozóny pro zbankrotované Řecko. Přes tvrdé politické střety a populistické výkřiky typu chudí Slováci nebudou doplácet na bohaté řecké důchodce se nakonec náklady Slovenska na sanaci Řecka ukázaly jako vcelku zanedbatelné, nijak neohrožující finanční stabilitu země a nedevalvující celkově kladný přínos eura pro slovenskou ekonomiku.
Slovensko se díky euru dostalo také do jiné integrační evropské ligy, když se v rámci eurozóny dostane na jednání, na která se zbytek Visegrádu nepodívá. To zvyšuje prestiž Slovenska i v rámci Visegrádské čtyřky, kde Bratislava hraje daleko důležitější roli, než by příslušelo pětimilionovému členovi 65 milionové V4.
Přímé porovnání bolí
Na druhé straně je ale i na Slovensku po deseti letech od přijetí eura vidět, že euro samo o sobě nepřinese hospodářský zázrak, nezaručí vyšší mzdy, nezajistí extrémně levné půjčky a hypotéky natož dotažení na západní životní úroveň. Naopak vám s platem v eurech – obzvlášť když to máte jako třeba z Bratislavy do Rakouska, co by kamenem dohodil – tak nějak víc, názorněji dojde, že i po třiceti letech od roku 1989 máte k té skutečně vyspělé Evropě pořád hodně daleko.
A to je ale možná ten hlavní důvod, proč se čeští politici zavedení eura pořád tak brání. Že by to Čechům mohlo dojít taky.
Autor je redaktor Deníku
