Co nařídil Evropský parlament?
Evropský parlament Evropské komisi nic nenařídil. Rezoluce Evropského parlamentu, která byla přijata velkou většinou 435 z 543 hlasů, napříč všemi podstatnými frakcemi, Bruselu žádné kroky vůči Babišovi nenařizuje. Takovou pravomoc ani Evropský parlament vůči Komisi nemá. Pouze vyzývá, aby se Evropská komise dotacemi pro Agrofert zabývala, protože existuje vážné podezření, že Andrej Babiš je jako premiér České republiky skutečně v konfliktu zájmů. A to nejméně od srpna tohoto roku, kdy byla ustanovení o konfliktu zájmů při čerpání unijních dotací pro celou Evropskou unii nově definována. Unijní komisař pro rozpočet Günther Oettinger slíbil, že Komise v Česku nechá provést audity a po jejich skončení a jednáních s českou vládou seznámí Evropský parlament s výsledky, a to ještě před evropskými volbami, tedy nejpozději v dubnu.
Bude Česko vracet nějaké peníze?
Agrofert je příjemcem dotací z EU v řádu jednotek miliard korun ročně. Výplata peněz na evropské projekty Agrofertu byla pozastavena už v srpnu, kdy nová podoba unijní směrnice o střetu zájmů vstoupila v platnost. Ministerstvo financí o peníze pro Agrofert u unijních orgánů od té doby nežádá. Hloubková kontrola z Bruselu, která do Česka míří ale bude kontrolovat vyplácení dotací a konflikt zájmů kolem Agrofertu až k roku 2007. Pokud by narazila na nějaké problémy s konfliktem zájmů, především z doby, kdy byl Babiš ministr financí v minulé vládě, může se stát, že Česko bude tyto prostředky vracet. Následně je potom bude vymáhat na Babišovi.
Je rezoluce v Evropském parlamentu dílem české opozice?
Je a není. „Udání“ na Babiše přišlo od české pobočky Transparency International, na pořad jednání prosincové schůze Evropského parlamentu se dostalo díky aktivitě Zelených, v nich sedí jediná pirátská europoslankyně (z Německa), s kterou byli ve spojení čeští Piráti. Projednávání kauzy, ještě před tím, než Evropská komise vydala své stanovisko, Zelení (Piráti) prosadili společně s Evropskou lidovou stranou (EPP) a euroskeptiky (Evropští konzervativci a reformisté – ECR), jejichž volebním lídrem jen Jan Zahradil. V Evropské lidové straně mají silnou pozici čeští lidovci, TOP 09 a STAN. V této nejsilnější frakci v Evropském parlamentu má ale Babiš nejvážnějšího protivníka ve vlivné německé europoslankyni Ingeborg Grössleové z CDU, která má na českého miliardáře „pifku“ i kvůli jeho investicím v Německu. Kdyby ale Babišovy problémy nebyly tak evidentní, sami čeští opoziční europoslanci by k prosazení debaty a odhlasování rezoluce nestačili.
Je rezoluce problém Babiše, nebo České republiky?
Do značné míry České republiky. Evropský parlament dává Česku za vinu, že Babišův konflikt Babiše nedokázal vyřešit v rámci svého zákonodárství, respektive, že ty kroky, které byly vůči Babišovi přijaty, jsou neúčinné. Problém má ale samozřejmě hlavně Agrofert, jemuž reálně hrozí zastavení proplácení všech evropských projektů a dotací. Pro silně zadlužený koncern se jedná o životně důležitou položku v hospodaření, bez níž může přestat být konkurenceschopný a výdělečný.
Má spor jiné řešení, než že Babiš Agrofert prodá, nebo odejde z politiky?
Komisař Günter Oettinger Babišovi navrhl tři možná řešení. Jako nejschůdnější by se jevilo to, že by premiér převedl Agrofert ze svěřeneckého do „tichého fondu“, tedy fondu, ve kterém by měl nulový vliv na to, co Agrofert dělá. Tomu se ale premiér viditelně brání, protože by to už jinak v minulých měsících udělal. Druhé řešení je zřejmě pro Agrofert zcela nepřijatelné – totiž že by koncern přestal přijímat unijní dotace. A konečně pak to asi nejsložitější. Že by se Andrej Babiš neúčastnil žádných rozhodování, kde by se mohl do konfliktu zájmů dostat. To je ale třeba i jednání o sedmiletém unijním rozpočtu, kde se mimo jiné řeší, jestli by se neměl omezit tok evropských peněz k velkým zemědělským kolosům. Přesto se zřejmě touto cestou Andrej Babiš rozhodl vydat, včera oznámil že se nebude účastnit jednání Rady pro Evropské strukturální a investiční fondy. Vláda už navrhla novelu zákona, která umožní, aby na její zasedání jezdil jiný člen vlády než premiér.
FINMAG V NOVÉM DESIGNU JE TADY. CO SE V NĚM DOČTETE?
UMĚNÍ JE BYZNYS • „Toho Picassa jsem neměl prodávat,“ říká Patrik Šimon, majitel 20 tisíc artefaktů • Proč jde cena uměleckých děl nahoru? Jaké padají rekordy v aukcích • Dokáže AI malovat jako Monet nebo Mucha?
BYZNYS JE UMĚNÍ • Mléko jako od babičky vyrábí Radim Hrůza z Vysočiny • Pivní sen, ze kterého se zatím neprobudila spolumajitelka Rodinného pivovaru Švihov Anna van der Weerden
STYL JE HRA • Dům architekta Petra Stolína jako způsob poznání • Cestovní kancelář Ježíš Kristus funguje úspěšně už stovky let • Elegie za spalovací motor
HRY, SNY, RADOSTI • „Čekala jsem to horší,“ říká třetí Češka, která vystoupala na Mount Everest • Dunajská delta je zase planetou ptáků • Proč si Martin Vajda, spolumajitel vinařství Sonberk, čte knihy feministek?
Můžou se do podobných problémů dostat i jiní vysocí politici než Babiš?
Můžou, ví se o blízkých příbuzných vysokých unijních politiků, kteří podnikají a jsou také napojení na evropské dotace. Tak extrémní konflikt zájmů, navíc v tak citlivé oblasti rozpočtu Evropské unie, jako jsou zemědělské dotace, ale žádný jiný šéf vlády v rámci Evropské unie nemá. Velikost konfliktu se zvětšuje tím, že Agrofert podniká významně v Německu, Slovensku, Polsku a Maďarsku.
Může se z Babiše, když mu Evropská unie zastaví příliv peněz, stát její odpůrce?
Babišovo podnikání je na unijních dotacích do značné míry postaveno. Dá se říct, že jeho hlavní obory podnikání (s výjimkou médií) byly postaveny na českém vstupu do Evropské unie a velkorysé unijní podpoře zemědělství. Hlavně díky Unii se ze zemědělství stalo výdělečné podnikání, byť to české s velkými průměrnými výměrami na tom bylo lépe než v jiných státech. Babiš je v podstatě odsouzen k tomu, aby Česko zůstalo v Unii. Tedy pokud nedokáže zcela ovládnout českou politiku a unijní dotace nahradit pumpováním peněz z českého státního rozpočtu do svého koncernu. Může se ale stát, že Babiš, ve snaze přitlačit Brusel ke zdi, přitvrdí rétoriku a bude vyhrožovat spojenectvím s extrémisty.
Autor je redaktor Deníku