Nejstarší youtuber

Působí trochu roztěkaně. „Sám víte, že tahle profese nemá s klidem moc společného. Ale časově jsem na tom rozhodně líp, než když jsem dělal v novinách,“ pousměje se. V posledních dvou letech se pod hlavičkou internetového kolosu Seznam.cz trefuje v pořadu Šťastné pondělí do českých politiků. Střeliva mu dopřávají dostatek.

„Občas čelím přátelsky míněným dotazům známých, jestli mám tuhle srandu zapotřebí. Odpovídám, že jsem za pětadvacet let v klasických médiích odvedl maximum a chtěl jsem zkusit něco nového. Navíc mám šanci oslovit víc lidí. Z mého pohledu jde o stejně důležitá témata, jako když jsem psal komentáře do Hospodářských novin. Že jde o jinou formu, není důležité,“ říká držitel Ceny Ferdinanda Peroutky a vášnivý fanoušek londýnského Arsenalu.

Jindřich Šídlo

Narodil se v roce 1972 v Turnově. Na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy vystudoval žurnalistiku. Postupně prošel redakcemi Českého deníku, Respektu, Mladé fronty Dnes, Hospodářských novin a České televize. Od roku 2016 se podílí na projektu videozpravodajství portálu Seznam Zprávy. V roce 2007 vyhrál za články z oblasti lidských práv Cenu Ferdinanda Peroutky, o šest let později také Novinářskou cenu za nejlepší komentář. Je podruhé ženatý. Má tři dcery.

Když jste odcházel z Hospodářek do Seznamu, měl jste jasno, že se pustíte do satirického pořadu?

Asi ještě ne, ale řešit jsme to začali poměrně záhy. I když jsem strávil nějakou dobu v České televizi, nevěděl jsem si s tím moc rady. Nejdřív mělo jít jen o minutovou glosu, nakonec to nabobtnalo až na šestadvacetiminutový pořad na Televizi Seznam. Zcela zásadní pro podobu Šťastného pondělí je kameraman, střihač, grafik a režisér Tomáš Dusil. Všechno, co natočíme, pracně sešívá a šperkuje. A já se jeho práci přizpůsobil i stylem psaní.

Jak dlouho může takový pořad divácky fungovat?

Uvidíme. Mě to baví a vypadá to, že diváky taky. Jsou formáty, které ve světě běží klidně i čtyřicet let. Samozřejmě v jiné podobě, protože mají nesrovnatelné možnosti. Zároveň vycházíme z toho, že si nás lidi většinou pustí na internetu, takže to děláme hodně fragmentované. Člověk se při tom každopádně vyblbne. Po Praze hledám metro D, vybírám nejlepší modely Michaely Jílkové nebo obcházím vítěze Křišťálové lupy a ptám se, co mám dělat, abych taky vyhrál.

Co byste bral radši – Křišťálovou lupu, nebo titul pro Arsenal?

Jasně, že Arsenal.

Já bych spíš věřil té Lupě, než že Arsenal vyzraje na Guardiolu a jeho Manchester City.

Cena českého internetu je fajn, ale doufám, že lidi pochopili, že ten náš cirkus kolem je velká nadsázka. Je mi šestačtyřicet, a když jsem jako novinář začínal, internet k dispozici nebyl. Takže jsem hlavně rád, že mi neujel vlak a jakž takž se na síti orientuju.

A co se týče Arsenalu, věřím, že tuhle sezónu to můžeme konečně prolomit. Teď máme dlouhou sérii bez porážky, hrajeme výborně. Ještě by to chtělo vyměnit třetinu mužstva. Fandit Arsenalu není zrovna med, poslední titul vyhrál před čtrnácti lety. Udržuje mě to v pozici outsidera. Naprosto chápu, jak se cítí spisovatel Hornby.

Proč vlastně fandíte víc zahraničnímu klubu než třeba Bohemce, za kterou jste jako kluk hrával?

Bohemce fandím pořád. Odkopal jsem tam svoje, navíc jsem vyrůstal ve Vršovicích, kde dodnes bydlí moje máma. Když mi bylo deset, zažil jsem jediný titul, který klokani vyhráli – a asi i kdy vyhrají.

Tím spíš bych čekal, že to bude srdcovka na celý život.

Ten klub šel později hodně zvláštní, nešťastnou cestou a já už ani neměl tolik času chodit na stadion, takže ta vášeň postupně opadla. Jasně, na Arsenal taky nechodím, ale můžu na něj koukat v televizi. Mám velkou slabost pro Británii jako celek. Pro fish and chips, britská média, ragby. A k tomu Arsenal prostě patří.

Není vám smutno, když srovnáte britskou a českou politickou kulturu?

Političtí novináři v Británii by vám o poměrech v tamní politice určitě taky vykládali s velkou deziluzí. Ale obecně se to nedá srovnávat. Jde o jiný systém, jiné tradice. Vezměte si rozdíl mezi Prahou a Londýnem, podobné to bude skoro ve všech oblastech, které byste chtěl takhle poměřovat. S tím nic nenaděláme.

Žurnalistika asi není výjimkou…

V roce 2005 jsem byl měsíc na stáži v Timesech a hlavní poznatek byl, že dělají skoro všechno stejně jako my, akorát jich je dvakrát víc. Myslím, že to platí i po redukci spojené s poslední hospodářskou krizí.

Britskou žurnalistiku mám rád z mnoha důvodů. Některé jsou téměř perverzní. Třeba čtu pravidelně Daily Mail, což je sice bulvární plátek, ale zároveň skoro nejvlivnější noviny v zemi. Na jednu stranu v nich vidíte některé postupy, které tady znáte z Parlamentních listů, ale pak tam je tradiční bulvár a zbytek tvoří celkem vlivné politické analýzy. Navíc, když člověk četl Daily Mail, nebyl tolik překvapený z brexitu jako zbytek světa, který se zajímá hlavně o Londýn. Daily Mail vyjadřuje frustraci zbytku Británie. Opovrhování bulvárem je intelektuální nabubřelost, která se zle nevyplácí. Je dobré mu rozumět.

Jako politický komentátor se statečně hlásíte k tomu, že se vám dlouhodobě nedaří trefovat výsledky voleb. Jak jste dopadl tentokrát?

Přiznávám, že jsem v Praze čekal vítězství ANO. Sice jsem si říkal, že pokud existuje spravedlnost, tak za to, co tady během posledních čtyř let předvedli, musejí prohrát. Zároveň mi ale bylo jasné, že se svým obřím aparátem a marketingovými možnostmi udělají všechno pro to, aby nepříznivou situaci zvrátili. Moc se jim ale nepovedla výměna lídra kandidátky. A lidi ze sídlišť se nenechali uplatit pivem a gulášem.

Překvapilo vás, jak těžce to Andrej Babiš nesl?

Ne. Babišovi v politice chybí zážitek z porážky. Tyhle volby přitom měly potvrdit jeho dominanci, ale nestalo se tak. Jak říká kolega Tomáš Němeček, pokud chcete Andreje Babiše dostat z politiky, vystrčte ho do opozice a nechte ho jako řadového poslance hospodářského výboru frustrovaně prohrávat každé hlasování. Za tři měsíce to sám vzdá. Taková je jeho podstata. Vlastnit a řídit. V byznysu to jde, ale v politice je to mnohem komplikovanější.

Fotky: Michael Tomeš

Jak to bylo s nabídkou šéfredaktorského křesla, kterou Šídlovi udělal Babiš? Nevzpomene si na Zemana ještě s láskou, až budete prezidentovat Václav Klaus junior? Máme říkat Ovčáčkovi, ať drží pusu, nebo odejít do jiné hospody? Víc najdete v plné verzi rozhovoru. A ten zas v novém vydání Finmagu, který právě dneska zamířil na stánky. Můžete tam zamířit taky – anebo si Finmag objednejte přes web. A pozor! – když si do Vánoc pořídíte jedno roční předplatné Finmagu, máte druhé zdarma. A zas jeden dárek z krku! 

Rádo se stalo, není zač.