Organizovaný zločin na pražské psychiatrii?

Lékařka a výzkumnice Národního ústavu duševního zdraví Dita Protopopová je podezřelá, že jako ošetřující lékařka vyhrožovala svému pacientovi nedobrovolnou hospitalizací a přispěla tím k jeho únosu do zahraničí. Oním pacientem je syn předsedy vlády a jeho nepřítomnost v Česku zřejmě komplikovala vyšetřování dotačních podvodů, se kterými je premiér spojován.

Obvinění pochází od jediného člověka. Ten může lhát nebo se mýlit. Jeho svědectví bylo navíc pořízené za dost nestandardních okolností, je možné, že by Andrej Babiš mladší mluvil jinak nebo nemluvil vůbec, kdyby rozhovor očekával a kdyby tušil, že je nahrávaný a že bude zveřejněný. Údajně taky trpí schizofrenií – to ale na věci nic nemění: existuje podezření, a to se buď prokáže, nebo vyvrátí, pravdu neznáme.

Ke skandálním okolnostem případu se přiřadil i postoj zaměstnavatele doktorky Protopopové, Národního ústavu duševního zdraví. Jsme v situaci, kdy se veřejnost může ptát, jestli je v Česku možné, aby nás psychiatr nechal někam zašít na objednávku mafie. A ředitel Národního ústavu pro duševní zdraví nařčení zametá pod koberec, místo aby se jím zabýval.

Vazby

Dita Protopopová má vazby na Babiše staršího na ANO a Agrofert. O její zaujatosti nemůže být pochyb. Jestli Babiše mladšího skutečně diagnostikovala, nevíme – a pokud ano, není na tom ještě nutně nic špatného, sám bych taky šel raději k lékaři, jehož znám osobně nebo na kterého mám osobní doporučení. V případě, že rozhodovala proti vůli pacienta, jsou ale její osobní vazby problematické. Lze si představit i situaci, kdy by psychiatrička profesně pochybila v dobré víře, že chtěla svého pacienta uchránit tlaků souvisejících s vyšetřováním. Podezření ale volá po vyšetření.

Obzvlášť, pokud je pravda, že doktorka jednala v zájmu Babiše staršího, pro jehož vládu pak pracovala a v jehož týmu jezdila na kole a za jehož ANO kandidovala. A ještě víc, pokud skutečně z pozice své odbornosti napsala o pacientovi zprávu, jíž ovlivnila soudní řízení, jak uvádí iRozhlas.cz: takové jednání je v případě osobní zaujatosti minimálně neprofesionální.

Vyšetřování se ale neděje. Ředitele NÚDZ to totiž nezajímá: „Tohle může být tvrzení proti tvrzení. A já nejsem žádným vyšetřovatelem, abych zkoumal, jestli to tak bylo, nebo nebylo,“ vysmívá se do očí každému, kdo věří, že na pacientech a na tom, jestli je jejich lékař vydírá, v psychiatrii záleží.

Dodává, že „pátral, jestli v poslední době nedošlo k nějakému pochybení“ a došel k závěru, že lékařka má v pořádku administrativní povinnosti, takže nepochybila. Důvěryhodně to nezní, skutečné pátrání obvykle trvá víc než pár dnů, obzvlášť s ohledem na to, že si málokterý ředitel stovek lidí může dovolit zničehonic všechno ostatní odložit – a taky se nestačí přesvědčit, že v lékařské zprávě nestojí záznam „vyhrožovala jsem mu“. Uvěřitelněji tak působí sdělení tiskové zprávy, podle které lékařka obvinění jednoduše odmítla, a tím to pro NÚDZ končí.

Tvrzení téže tiskové zprávy, že Protopopová nemohla být ve střetu zájmů, protože její politické působení spadá do pozdější doby než péče o Babišova syna, je pak směšné: podle Seznamu uplynulo mezi péčí o Babišova syna a nástupem na Babišem řízené Ministerstvo financí pár měsíců – tedy právě tolik, kolik člověk obvykle potřebuje, aby přijal nabídku a nastoupil do nové práce.

Hraje NÚDZ malou domů?

Kdokoli, komu záleží na pověsti instituce a kvalitě nabízené péče, by tak závažné nařčení nechal prošetřit – ničeho horšího než záměrného zneužití svého postavení kvůli osobnímu prospěchu na úkor pacienta se psychiatr dopustit nemůže. Ředitel Höschl se místo toho snaží vyvolat dojem, že schizofrenici jsou nedůvěryhodní: tvrzení pacientů prý máme brát s rezervou, říká. To je samozřejmě pravda – zapomíná ovšem dodat, že schizofrenie neznamená jen psychózu a případné bludy se typicky projevují jen někdy, v horších, dekompenzovaných obdobích (a někteří schizofrenní pacienti jimi nemusí trpět vůbec).

Jak absurdní, že takhle mluví jeden z otců reformy psychiatrické péče, mezi jejíž hlavní pilíře patří destigmatizace psychiatrických onemocnění! Připomeňme třeba rozhovor, v němž nabádá média a odborníky, aby měnili názory společnosti na duševně nemocné: mají „být slyšeni, nikoli uklizeni,“ vysvětluje správný přístup k duševně nemocným lidem. Neměl by tedy mluvit právě opačně a využít příležitost masivního zájmu médií ke sdělení, že lidé trpící schizofrenií obvykle kromě kritických období fungují relativně normálně? Že je špatně paušálně zpochybňovat všechny lidi trpící určitým onemocněním, že je špatně zpochybňovat nějaké tvrzení jen proto, že je jeho autor nemocný?

Jednání profesora Höschla může dávat smysl snad jedině v kontextu potíží s financováním jeho ústavu. Národní ústav duševního zdraví, zdaleka největší výzkumnou instituci v oblasti duševního zdraví, v Česku máme právě díky Höschlovi. Založení instituce nicméně platily z větší části Evropské strukturální fondy a její dlouhodobé financování vyřešené není, současný provizorní přísun peněz od Ministerstva školství brzy skončí a od roku 2020 musí Ústav nějaké peníze sehnat; na problematickou situace upozornil i Národní kontrolní úřad.

Drobná nahrávka Babišovi v podobě nenápadného zpochybnění výpovědi jeho syna a zametení části problému pod koberec tak může být politickou investicí, která se třeba za rok nebo dva vrátí v podobě velkorysé podpory pro Höschlův ústav. Anebo prostě snahou příliš nepobouřit člověka, který může za rok rozhodovat o budoucnosti instituce, kterou Höschl vymyslel, založil a vede.

Nikdo od nás toho člověka nezná

Absurdita přístupu NÚDZ tím ale nekončí. Doktorka Protopopová totiž doporučila pro svého pacienta pečovatele. To může být v nejlepším pořádku – když psychiatrička pacientovi doporučí ošetřovatele, může to být projevem nadstandardní péče o pacienta. Musí při tom ale jednat v jeho zájmu.

Tím pečovatelem byl manžel paní doktorky, ruský obchodník s jízdními koly. A tohoto člověka nyní Andrej Babiš mladší viní, že ho unesl na Krym. Opět: nevíme, jestli to udělal, je ale dost zvláštní, že se ošetřovatelem nemocného premiérova syna měl stát právě on. Jakou má asi motivaci podnikatel opustit uprostřed ekonomického boomu svůj byznys za práci ošetřovatele? A jakou má kvalifikaci k péči o nemocného?

Národní ústav pro duševní zdraví říká, že role pana Protopopova v případu jeho pacienta je mu lhostejná: „Pan Protopopov nikdy nebyl zaměstnancem NÚDZ a v NÚDZ jej ani nikdo nezná. Za jeho chování, eventuálně za to, zda ze své vůle pomáhá s rehabilitací kohokoliv ve svém volném čase, nenese NÚDZ naprosto žádnou zodpovědnost,” stojí v tiskové zprávě.

Tak to ale není. Minimálně jedna zaměstnankyně Národního ústavu pro duševní zdraví, totiž Dita Protopopová, samozřejmě svého manžela zná. A hlavně – Ústav nese zodpovědnost za doporučení svých zaměstnanců a jejich následky. Nebo by mohli svým pacientům doporučovat třeba kokain, pokud mají mezi známými dealera, který jim nabídne slušnou provizi? Nebo při práci s lidmi trpícími Alzheimerovou chorobou bokem prodávat hrnce za třicet tisíc, případně pojištění nebo telefonní tarify? Nemůžou – a pokud by to při práci dělali, Ústav by za to zodpovědnost nesl, stejně jako ji nese i za veškeré důsledky, které vyplývají z případných doporučení doktorky Protopopové, která je podezřelá, že kvůli kariérním zájmům sebe a svého manžela zásadně poškodila svého pacienta.

Poškozené jméno české psychiatrie

Co se stalo, nevíme. Angažmá doktorky Protopopové a jejího manžela v podivné kauze dobrovolných nebo nedobrovolných cest syna českého premiéra, podezřelého z finančních podvodů, mohla být skutečná odborná a osobní pomoc, stejně jako účast na zločinném komplotu – a nejspíš něco uprostřed. Medializace jejího jména není nefér, jak naznačovalo jedno z Babišových médií, ani pokud nejednala nezákonně: negativní publicita je logickým důsledkem jejího spojení s bezskrupulózním politikem a podnikatelem, který minimálně v případě Čapího hnízda čelí důvodnému podezření z podvodu.

Z hlediska národní bezpečnosti vzbuzuje největší hrůzu možné angažmá ruských tajných služeb, ať už by jejich role byla probabišovská a premiérovi měly pomoci odstranit syna-svědka, nebo protibabišovská a naopak se prostřednictvím premiérova syna dostaly do blízkosti české vrcholné politiky. České tajné služby se prý budou snažit prověřit známost, kterou Babiš mladší na Krymu navázal, a dá se předpokládat, že „objektem jejich zájmu“ bude i Petr Protopopov.

Z hlediska osobní bezpečnosti pak vzbuzuje zásadní otázku Höschlův přístup: pokud závažné a důvodné podezření ze zneužití psychiatrie k omezení lidské svobody nevede k řádnému prověření, nemůže se na uzavřeném oddělení Národního ústavu duševního zdraví jednoho dne ocitnout kdokoli z nás? A naopak: může si být kdokoli zavřený v Ústavu jistý, že tam pobývá oprávněně?

Když před několika lety vedení České televize nevyšetřilo podezření z politického ovlivňování zpravodajství, klíčoví redaktoři odešli. O důvodech mluvil v nedávném rozhovoru Martin Veselovský. Kvůli závažnému podezření by mu coby moderátorovi mohl každý konfrontovaný politik oponovat: „Vždyť vy sám pracujete v televizi, které takovéhle podezření nestojí ani za to, aby je nechala vyšetřit.“ Současná situace v NÚDZ je v mnohém analogická. Instituce na extrémně závažné podezření reaguje vyhýbavě, a tak může jakýkoli pacient libovolnému lékaři namítnout: „Dostanete taky místo na ministerstvu, když mě odstraníte?“

Situaci profesora Höschla neznáme; nevíme, jakými informacemi disponuje a na jak úzké hraně mezi zachováním lékařského tajemství a utvrzením veřejnosti, že se jedná o planá podezření, musí balancovat. Osobně nevěřím, že by k podobným situacím docházelo běžně, a jsem si jistý, že většina zaměstnanců Národního ústavu pro duševní zdraví jedná v nejlepším zájmu svých pacientů. Ignoraci důvodného podezření, že jedna z lékařek jednala s největší pravděpodobností neprofesionálně a možná vědomě proti zájmu svého pacienta, ale považuji za chybu. Vyhýbáním se relevantním otázkám a tutláním ztrácí kredibilitu celý Ústav – a s ním i celá česká psychiatrie.

Autor úvodní fotografie: Petr Topič / MAFRA / Profimedia