Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Britská kvadratura kruhu: jak nechat Severní Irsko v Unii, a nepřijít o něj

Luboš Palata
Luboš Palata | 23. 10. 2018 | 12 komentářů | 3 316

Zatímco v budově Evropské rady dvacet sedm prezidentů a premiérů členských zemí Evropské unie řešilo, jak dál s Velkou Británií, v rezidenci britského velvyslance v Bruselu byla sestava daleko skromnější. Na kambalu na černém pivě, hlavní chod středeční summitové večeře, britskou premiérku Theresu Mayovou totiž nepozvali.

Britská kvadratura kruhu: jak nechat Severní Irsko v Unii, a nepřijít o něj

Představu britské premiérky o dohodě, která by umožnila smluvní formu brexitu a z ní vyplývající několikaleté přechodné období, které by pomohlo utlumit důsledky rozluky, si unijní státníci vyslechli jako „předkrm“ před samotnou večeří. Jak chutnala ryba v úpravě hodící se spíš pro krkovičku, se žádná hlava státu novinářům nesvěřila, zato víme, že projev Theresy Mayové byl všeobecným zklamáním.

Britská premiérka podle zbytku Unie nenavrhla nic, co by mohlo posunout jednání ze slepé uličky. „Nikam se to neposunulo,“ přiznal zklamaně i český premiér Andrej Babiš. „Řešíme kvadraturu kruhu,“ dodala německá kancléřka Angela Merkelová.

Zklamání bylo tak velké, že se během večera oficiálně odpískal i mimořádný listopadový summit, který měl být další „poslední šancí“ na řízený brexit. Do ledna přitom musí být dohody hotovy, jinak se ohlášený termín na konci března prostě nestíhá. Evropská komise už dostala zadání, aby se začala připravovat na to, že Británie skutečně odejde bez dohody.

Mayová zkouší nemožné

Ve slepé uličce je nejen brexit, ale i samotná Mayová, která poslední měsíce čelí prakticky permanentním pokusům o sesazení. Je pro ni téměř nemožné uspokojit i všechny poslance své vlastní strany. Někteří se totiž koncem minulého týdne účastnili největší londýnské demonstrace za poslední desítky let, kde tři čtvrtě milionu lidí protestovalo proti odchodu Británie z Unie. Ale pak je tu rostoucí skupina kolem Davida Davise. Ten v létě rezignoval na svou funkci ministra pro brexit, protože se mu zdálo, že Mayová je vůči Unii příliš vstřícná. Teď hrozí převratem ve straně; požaduje důslednou rozluku Británie s Evropskou unií a upřednostňuje tvrdý brexit před kompromisní dohodou.

Snad nejobtížnější část hlavolamu ale představuje Severní Irsko. Třináct tisíc čtverečních kilometrů velká část Irska – s necelými dvěma miliony obyvatel –, která sice po válce za nezávislost zůstala v roce 1921 věrna Velké Británii, dlouhá léta pak ale až do 1998 bylo dějištěm teroristických akcí jak proirských, tak probritských extrémistů.

Belfastské smlouvy z konce tisíciletí, které násilí ukončily, byly možné i díky tomu, že v rámci Evropské unie přestala téměř existovat hranice mezi Irskem a Severním Irskem. Sám z vlastní zkušenosti můžu říct, že když jsem se před pár lety plavil po irských řekách a jezerech, rozdíl mezi Irskem a Severním Irskem jsem poznal jen podle cenovek v obchodech, jestli byly v librách, nebo eurech.

Jak důležité je pro pokračování relativně klidného soužití na ostrově zachovat otevřené hranice mezi Irsky, si v Londýně moc dobře uvědomují. Britská premiérka o víkendu oznámila, že je připravena souhlasit s otevřenou hranicí mezi Irskem a Severním Irskem – tedy de facto Velkou Británií – na neomezeně dlouhou dobu. Tak to požadovala irská vláda v Dublinu; v opačném případě dokonce hrozila podporou hnutí za sjednocení ostrova pod irskou jurisdikcí.

Jenže otevřená hranice by znamenala, že Britové zůstanou svázáni s Evropskou unií přinejmenším celní unií, což je něco, co příznivci tvrdého brexitu v konzervativní straně odmítají. Podobně jako odmítají plný norsko-švýcarský model přidružení, který těmto zemím umožňuje být součástí jednotného unijního trhu a také Schengenu. Dokud ovšem dodržují unijní pravidla a platí poměrně vysoké příspěvky. Británii by takový kompromis vzal vítr z plachet pro uzavírání celních dohod s třetími státy (především zeměmi Commonwealthu), které příznivci brexitu vydávali za jednu z hlavních předností odchodu z Evropské unie.

Jarní Finmag

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

Až nám technologie rozvážou ruce. Popularizátorka umělé inteligence Sara Polak o revolučních dobách, ve kterých žijeme.

Dobrou! Téma čísla – spaní. Pavel Jégl zkoumá, jak spali předkové. Lifehacker Tomáš Baránek líčí, jak zkoumá, jak spí on sám. Fyzioložka Zdeňka Bendová o biorytmech a světle.

Učit se, učit se atd. Tematický blok o vzdělávání a kariéře. Česko rekvalifikuje, i když o tom úřady práce, nevědí, píše Jiří Hovorka. Nevyužili jsme historickou šanci zničit maturity, lituje Vojtěch Dobeš. Robert Vlach o údělu celoživotního vzdělávání u volnonožců.

FIN. Ve finanční části magazínu Dominik Stroukal a investeens. Petr Kučera sleduje bankovní novinky. Balík textů o realitách a realitních fondech.


Dlouhý odchod, rychlý návrat

Vedle možnosti, že Británie odejde z Unie bez dohody, což by způsobilo škody ve výši desítek miliard eur na britské i unijní straně, je tu stále ještě možnost, že žádný brexit nebude. Šanci na to dává i stále se prodlužující přechodné období od ohlášeného brexitu po definitivní odchod, o němž Brusel a Londýn vyjednávají.

Zatímco v Británii je pro variantu „setrvání“ stále více lidí a opakované referendum by podle všeho dopadlo ve prospěch členství, přestává se ale na tuto možnost příznivě tvářit část členských zemí Evropské unie v čele s Německem a Rakouskem.

„S Brity už se prostě téměř v ničem nepočítá,“ říká vysoký diplomat jedné z unijních zemí. „Navíc co dlouhodobě se státem, který prostě neví, jestli chce v Unii být, nebo v ní být nechce?“ Jak ale současně dodává, hlasy za udržení Británie v Evropské unii by byly stále ještě silnější. „A vyloučený není ani model, že po odchodu a následném zájmu o obnovení členství bude Londýnu nabídnuta nějaká zrychlená procedura přijetí, podobně jako před několika lety v případě Islandu,“ poznamenává.

K tomu je ale třeba konstatovat, že islandská snaha o vstup do Unie skončila fiaskem, hlasy volající po vstupu do Unie umlkly téměř okamžitě poté, co se Island v roce 2011 začal vzpamatovávat z tvrdé bankovní krize, a dnes už zase téměř nejsou slyšet.

Autor je redaktor MF Dnes

 

Autor článku

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu. Novinařině se věnuje od roku 1990. Pracoval pro BBC, týdeník Respekt, Českou televizi, Lidovky a MF Dnes. Působil jako středoevropský zpravodaj Hospodářských novin, poté dva roky vykonával funkci zástupce šéfredaktora slovenského deníku Pravda. Jeho články vycházejí pravidelně i v polském deníku Gazeta Wyborcza, slovenském deníku Sme, týdeníku Týždeň, v německém měsíčníku German Times nebo americkém internetovém magazínu TOL. Nyní píše pro Deník.