Brusel asi polskou vládu nezastaví. Investoři by mohli

Ve vládnoucím Právu a spravedlnosti si spočítali, že jim stačí na první pohled drobná změna, poslat soudce Nejvyššího soudu do důchodu ne v sedmdesáti, kdy jim měl vypršet mandát, ale v pětašedesáti. To postačí k tomu, aby skončila asi třetina z víc než sedmdesáti „nejvyšších soudců“. Nové pak jmenuje prezident. Změna se jako všechny ostatní udála prostřednictvím pouhé obyčejné novely zákona, na ústavní změny PiS nemá většinu a spojence mezi opozicí k tomuto mnohem legitimnějšímu kroku ani nehledá.

Podobně jako předchozí část soudní reformy, která se týkala soudů nižších instancí, i tato reforma narazila v Bruselu. Evropská komise, trvající na principu neodvolatelnosti soudců, s polskou vládou dlouho trpělivě vyjednávala. V pondělí ale došla k závěru, že to nikam nevede a polský kabinet Mateusze Morawieckého zažalovala u Evropského soudu v Lucemburku. Zásadním krokem je pak návrh „předběžného opatření“, aby Evropský soud nařídil Polsku, že všechny penzionované soudce nejvyššího soudu (mnozí z nich stále do práce demonstrativně chodí), musí vzít až do soudního verdiktu zpátky na jejich dosavadní místa.

Soud je soud

Soudní žaloba, s výjimkou „předběžných opatření“, není také nějakou extrémně rychlou cestou, rozsudek bývá vynesen v horizontu jednoho až dvou let. Pak následují sankce, které ale už mohou dosáhnout citelných rozměrů, například v případě rozsudku o polském Bělověžském pralese to bylo 2,5 milionu korun za každý den, kdy bude pokračovat v této unikátní přírodní rezervaci kácení.

Peníze se dají dané zemi strhávat různým způsobem. Ale poměrně dlouho trvá, než se od prvního rozsudku dospěje ke spuštění finančních sankcí.

Oproti článku 7, který se vůči Polsku za porušování základních hodnot EU (zjednodušeně řečeno základních demokratických pravidel) Evropská unie také pokouší použít, má žaloba u unijního soudu jednu velkou výhodu. Nerozhoduje v ní ani trochu politika, ale unijní právo, podepsané smlouvy a nezávislí unijní soudci.

Zatímco článek 7 je takovou atomovou bombou, která ještě nebyla použita a u které se země Unie bojí, co by mohla způsobit, u unijní žaloby jde o čistý právní mechanismus. Navíc ke spuštění poslední fáze článku 7, tedy zbavení hlasovacích práv členské země, je potřeba souhlas všech ostatních členských zemí (a tady se Polsko jistí společně se podobně problematickým Maďarskem), v případě žaloby u unijních soudů tomu tak není. Členské státy nemají šanci do procesu zasáhnout. Na druhé straně, finanční postih a samotný rozsudek sice bolí, ale není to nic, co by se nedalo nejméně krátkodobě ustát.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Státem ovládané soudy jsou vážné riziko

Je tu ale ještě jedna věc, která může polskou vládu bolet a její snahu ovládnout soudní moc zasáhnout víc než rozsudky unijních soudů. Ekonomický deník Rzeczpospolita vládu Práva a spravedlnosti na základě rozhovorů se zástupci zahraničních investorů varoval, že při rozhodování, kde investovat, patří nezávislost soudnictví na výkonné moci mezi základní parametry. Samozřejmě to není tak, že v zemích se soudnictvím závislým na moci se neinvestuje, to by například do Ruska žádné zahraniční investice jít nemohly, ale bere se to jako vysoce rizikový faktor.

Ten se dá vyvážit jedině výhodností investice, tedy ziskem, který z něj investor má. To samozřejmě musí být na úkor státu, kde se tak děje, domácích lidí pracujících ve firmě a podobně. Polsko už podle tamních ekonomů začíná vzrůstající nedůvěru investorů pociťovat. Do země teče méně zahraničních investic, než se čekalo, některé vládní hospodářské projekty, jako například plán premiéra Mateusze Morawieckého na zásadní přebudování polské ekonomiky, se začínají vážně opožďovat. A zahraniční investoři kladou polské vládě nepříjemné otázky. Třeba jak to bude po ovládnutí soudů státem v případech, kde se oni sami budou s polským státem soudit.

Polsko je sice v poměrně dobré ekonomické kondici, ale vláda také rozdává plnými hrstmi a vysokými přídavky na děti, zvyšováním důchodů, programem podpory výstavby domů doslova uplácí své voliče. Zatím si to, i díky slušnému ekonomickému růstu a příchodu dvou milionů Ukrajinců na práci, může dovolit. Zahraniční investice ovšem už loni oproti předešlým letům klesaly a letošní rok je ještě horší.

Ale i u Polska platí, že bez zahraničních investic by současný nevelký polský ekonomický zázrak rychle skončil, o odchodu investorů ze země nemluvě. Což je možná vážnější důvod pro změny v soudní „reformě“ než rozsudky soudů EU, nebo spuštění článku 7 Lisabonské smlouvy.

Autor je redaktor MF Dnes