Nedůvěra k vědcům nesouvisí s politikou

Máme tu krizi důvěry ve vědu. Řada lidí veřejně vyjadřuje pochybnosti o platnosti vědeckého poznání. Jsou mezi nimi i politici, ba dokonce prezidenti. A vědecké instituce i časopisy zas vyjadřují svoje znepokojení nad tím, jak nedůvěra veřejnosti ve vědu roste.  Jak je možné, že nikoli nepodstatná část obyvatelstva zaujala tak nepříznivý postoj právě k vědě, jejíž výdobytky prostupují náš každodenní život a dělají ho v nejrůznějších ohledech čím dál uspokojivějším? Když porozumíme tomu, proč lidi vědě nevěří, pomůže nám to snad pochopit, co bychom mohli dělat, aby lidi vědu začali brát vážně.

Věda není jenom oteplování

Řada vědců vidí hlavní kořen skepse vůči vědě v politických postojích. Sociolog Gordon Gauchat ukazuje na sílící nedůvěru k vědě u politických konzervativců, počátek trendu datuje do sedmdesátých let minulého století. A souhrn výsledků jednoho nedávného výzkumu, prováděného sociálními a politickými psychology, důsledně ukazuje, že klimaskepticismus typicky najdeme u lidí na konzervativní straně politického spektra. Jenže se skepsí vůči vědě je to trochu složitější, než abychom všechno hodili jen na politické smýšlení.

Ten samý výzkum, který zachytil vztah mezi politickou příslušností a postojem ke klimatické změně, zaznamenal také to, že politické smýšlení není předpokladem ke skepsi v jiných kontroverzních tématech. Práce kognitivního vědce Stephana Lewandowského ani výzkum vedený psychologem Sydneym Scottem nezachytily žádný vztah mezi politickou ideologií a postoji ke genetické modifikaci. Lewandovsky rovněž nezaznamenal žádné propojení mezi politickým konzervatismem a skepsí vůči očkování. Za skepsí vůči vědě je tedy ještě něco víc než politický konzervatismus. Co ale?

Jestli chceme najít solidní vysvětlení, proč stále víc lidí odmítá představu klimatické změny způsobené člověkem, kde se berou obavy, že konzumace geneticky modifikovaných potravin představuje nebezpečí, nebo víra, že očkování způsobuje autismus, je důležité systematicky mapovat, které faktory ke skepsi vůči vědě a k (ne)důvěře v ni opravdu přispívají a které ne.

Politika, víra, etika, gramota

S kolegy jsme nedávno zveřejnili soubor studií, které zkoumaly důvěru ve vědu a skepsi vůči ní. Jedno z hlavních poselství, které by si z nich člověk měl odnést, je, že bychom neměli míchat dohromady různé formy skepse vůči vědě. Jistě nejsme první, kdo se dívá dál než k politickým postojům, všimli jsme si ale, že v dosavadní literatuře jsou dvě podstatné mezery. Zaprvé se jako prekurzor skepse vůči vědě překvapivě málo zkoumala religiozita, snad proto, že na sebe hlavní pozornosti strhávaly politické názory. A za druhé v současném výzkumu schází systematické prozkoumání různých forem skepticismu a zároveň proměření obecnější důvěry ve vědu. Obojí přehlédnutí jsme se pokusili napravit.

Lidé můžou být vůči vědě skeptičtí nebo jí nevěřit z různých příčin, ať už jde o jeden konkrétní poznatek z konkrétní vědní disciplíny (např. „klima se neotepluje, ale evoluci uznávám“), nebo o vědu obecně („věda je jen jeden názor z mnoha“). My jsme identifikovali čtyři oblasti, které pravděpodobně můžou ovlivnit přijímání či odmítání vědy: politické postoje, religiozitu, mravní založení a povědomí o vědě. Tyto proměnné mají tendenci interkorelovat, v některých případech dost silně, což znamená, že může potenciálně dojít k jejich záměně. Pro ilustraci: pozorovaný vztah mezi politickým konzervatismem a důvěrou ve vědu může ve skutečnosti mít za příčinu jinou proměnnou, například religiozitu. Kdybychom nesledovali všechny koncepty zároveň, bylo by obtížné řádně vyhodnotit, nakolik která proměnná doopravdy rozhoduje.

Klima je politikum…

Zkoumali jsme tedy různorodé formy skepse k vědě na vzorcích účastníků v Severní Americe (mezinárodní studie z Evropy a dalších zemí bude následovat). Účastníkům jsme předkládali různá tvrzení o změně klimatu (např. „emise oxidu uhličitého způsobují změnu klimatu“), o genetických modifikacích (např. „genetické modifikování potravin je bezpečná a spolehlivá technologie“) nebo o očkování (např. „věřím, že očkování má negativní vedlejší účinky, které převáží nad přínosy dětského očkování“). Účastníci mohli uvádět, do jaké míry s těmito tvrzeními souhlasí nebo nesouhlasí. Měřili jsme také obecnou víru účastníků ve vědu a požádali je, aby navrhli, kolik peněz z federálního rozpočtu by ve srovnání s různými jinými oblastmi mělo jít na vědu. Ve všech případech jsme posuzovali vliv politických postojů, religiozity, mravních ohledů a povědomí o vědě (test vědecké gramotnosti, sestávající z pravých nebo falešných tvrzení jako například „veškerá radioaktivita pochází z lidské činnosti“ nebo „střed Země je velmi horký“).

Politické postoje většinou nehrály významnější roli. Jediný typ skepse k vědě, který se mezi účastníky průzkumu konzistentně projevoval silněji u konzervativců, byl – nijak překvapivě – klimaskepticismus. Co ale ostatní typy nedůvěry ve vědu případně skepse vůči vědě obecně?

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

… věda ne

Pochybnost o genetických modifikacích nejevila žádný vztah k politickým nebo náboženským postojům, vykazovala ale korelaci s povědomím o vědě: čím hůř si lidi vedli v testu vědecké gramotnosti, tím skeptičtější byli k bezpečnosti geneticky modifikovaných potravin. Skepse vůči očkování se také nijak nevztahovala k politickým postojům, nejsilněji se projevovala mezi věřícími účastníky výzkumu, silně se také ozývaly mravní pochyby týkající se přirozenosti očkování.

Když odhlédneme od nedůvěry ke konkrétním jednotlivostem, co jsme se dozvěděli o obecné důvěře ve vědu a o ochotě vědu podporovat? Výsledky byly poměrně jasné: zdaleka nejnižší důvěru k vědě měli věřící. Zejména ortodoxní religiozita se ukázala jako silný negativní prediktor víry ve vědu a ortodoxní účastníci výzkumu byli také nejméně ochotni investovat peníze z rozpočtu do vědy. Ale znovu si všimněte: politické postoje v porovnání s religiozitou nehrály podstatnější roli.

Z provedených studií bychom si o krizi důvěry, která trápí vědu, měli odnést několik ponaučení. Především, že nedůvěra ve vědu není jedna, je to poměrně různorodý jev. Dále – nedůvěra ve vědu nemá moc co do činění s politickým postojem, s výjimkou pochyb o globálním oteplování, které konzistentně vykazovaly politickou podmíněnost.

Výsledky navíc naznačují, že skepse vůči vědě nemůže být vymýcena jednoduše tím, že se pozvedne povědomí o vědě. Vliv vědecké gramotnosti na důvěru ve vědu a ochotu vědu podporovat byl poměrně malý s výjimkou postoje ke genetickým modifikacím. Někteří lidé nejsou z různých důvodů ochotni přijmout některé konkrétní vědecké poznatky. Pokud chceme bojovat se skepsí k vědě, dobrý startovní bod je zkrátka uvědomit si, že tato nedůvěra má mnoho různých podob.

Z originálu publikovaného na Aeon.co pro Finmag přeložil Gabriel Pleska