Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Evropa proti sdílecím serverům: autorská práva, nebo svobodný přístup k informacím?

Karel Dvořák
Karel Dvořák | 13. 6. 2018 | 17 komentářů | 4 431

Novelizace evropské směrnice o autorském právu může zasadit ránu sdílecím serverům, jako je české Ulož.to. Nově by musely dbát, jestli je obsah, který na ně uživatelé nahrají, legální. Rozhodující ale bude podoba zákonů, které na základě směrnice přijmou členské státy Unie. Dopadnout to může i tak, že nejvíc biti budou nakonec obyčejní uživatelé.

Evropa proti sdílecím serverům: autorská práva, nebo svobodný přístup k informacím?

Co dostane přednost? Ochrana autorských práv, nebo svobodný přístup k informacím? Výbor pro právní záležitosti Evropského parlamentu příští týden rozhoduje o novele evropské směrnice o autorském právu. Evropa chce mimo jiné přenést na sdílecí servery odpovědnost za legálnost obsahu, který je na nich nahraný. A možná bychom se touto otázkou měli zabývat i my v Česku. Teď. Když to tradičně necháme až na fázi implementace do českého práva, bude už pozdě.

O co vlastně jde? Třináctý článek směrnice má nově regulovat servery na ukládání a sdílení především zábavního obsahu (filmy, muzika, hry, ale také docela nezábavní software) typu uloz.to. Tato úložiště by podle návrhu směrnice musela zavést filtr, aby měla jistotu, že obsah, který na svých stránkách mají, je legální. Jinými slovy že se buď nejedná o chráněné dílo, nebo že nositel práv k dílu s jeho sdílením souhlasí.

Co ano a co ne

Trochu zmatek je ale v tom, kdo bude mít povinnost a zároveň oprávnění říct, který obsah uložený na sdílených serverech tohoto typu je skutečně legální. Návrh směrnice říká, že ti, kteří mají práva k obsahu, musí určit, jaká díla má filtr zachytávat. Otázka je, jak někdo prokáže, že je skutečně nositelem práv.

Další spornou oblastí bude posouzení, co se má filtrovat a co ne. Dat je obrovské množství a filtr by si neměl dovolit chybovat. Systém by tudíž měl fungovat tak, aby nebyl ohrožen obsah, který je na serverech uložen legálně. A to nemusí být právě triviální.

Měli by rozhodnout ti, kteří jsou k tomu nejpovolanější. Tedy nositelé autorských práv, zastoupení kolektivními správci s pověřením ministerstva kultury. Jinými slovy OSA (Ochranný svaz autorský), Dilia (Divadelní, literární a audiovizuální agentura), Intergram (Nezávislá společnost výkonných umělců), OOA-S (Ochranná organizace autorská) nebo OAZA (Ochranná asociace zvukařů – autorů) by si měly určit, co je či není chráněným obsahem, a potažmo tedy i to, který chráněný obsah má být z těchto serverů vymazán.

Tady musím poznamenat, že současná regulace je naprosto nedostatečná. V praxi to vypadá tak, že nositelé práv, kteří si volné šíření svého díla nepřejí, musí sami sledovat, jestli se jejich díla na serverech vyskytují, nebo ne. Následně musí u každého díla žádat o jeho odstranění. To je finanční a časová sebevražda. Všechno úsilí zaměřené na pátrání po nelegálním obsahu musí vyvinout sami nositelé práv a musí se aktivně bránit. Ti, kteří tyto servery provozují a mají obchodní prospěch i z toho – nebo především z toho –, že na jejich serverech je obsah, který tam nemá co dělat, přitom nenesou sebemenší odpovědnost.

Co navaří naši zákonodárci podle evropského receptu?

Doteď byla řeč o směrnici. Pro uživatele ale bude zásadní, jak dopadne implementace směrnice v jednotlivých členských státech. Ty mají určitou volnost v tom, jaká pravidla v tuzemských zákonech nastaví. V Česku budou do legislativního procesu určitě zasahovat různé lobbistické skupiny a dále ministerstva kultury a průmyslu a obchodu, která mají na otázku regulace autorského práva často odlišný postoj.

Stejně jako u většiny evropských směrnic budou mít naši zákonodárci velkou volnost. Článek 13 směrnice říká, že opatření, například zmíněný filtr, má být „vhodné a přiměřené“. To jsou tak široké pojmy, že není jasné ani to, jestli výsledná podoba zákona bude ve prospěch či neprospěch nositelů práv i provozovatelů serverů. Vlastně si umím představit i takový výklad, že filtry nebudou zavedeny vůbec. 

Když odbočím z roviny právní, důležité bude i technické řešení filtru. Kdo to naprogramuje? Podle čeho filtr určí, jaký obsah je chráněný a jaký ne? Budou moct nositelé práv mluvit do toho, jak bude filtr fungovat? Je totiž dobré si uvědomit, že pokud vytváříme filtr na třídění obsahu, vytváříme zároveň silný nástroj na jeho omezování.

FINMAG NA PRÁZDNINY!

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

Na internetu naletíš hned, říká Mikýř. Jakub Jetmar se ptá, jak je Martinu Mikyskovi v dresu strážce webové morálky, který drtí internetové pokrytce i prodejce hrnců

Start me up! Pavel Jégl zkoumá, jak chystáme půdu startupům • Michal Hron s Andrejem Kiskou ml. na lovu jednorožce • Martin Vlnas se ptá šéfa CzechInvestu, co má pro startupery • Jak se stal z Izraelců startup nation?

Drogy vyhrály. Před 50 lety Richard Nixon vyhlásil válku drogám. Prohrály USA, prohrály země, které do vojny zatáhly. Ale zas to stálo hodně peněz

FIN. Bitcoin drž, utrácej špatné peníze. Dominik Stroukal představuje kryptomilionáře z chatrče • Josef Tětek ví, že bitcoin není bio. Ale zelená, neb se to vyplatí • Rádce Petra Kučery, šéfa Peníze.cz


Soukromé vlastnictví, nebo obecný prospěch?

Osobně si myslím, že autorské dílo má být bezpochyby široce chráněno. Je na autorovi, aby určil, zda a jak se má jeho dílo používat. Nová úprava směrnice v podstatě říká, že za obsah na webových stránkách by měli být odpovědní provozovatelé těchto stránek. S tím mohu jen souhlasit.

Čím jsem si jist podstatně méně, je způsob promítnutí směrnice do práva jednotlivých členských zemí. Vidím nemalé riziko, že velcí profesionální provozovatelé serverů nakonec omezeni nebudou, a naopak začínající podnikatelé v hudebním a zábavním průmyslu či menší společnosti a různé fanouškovské nebo klubové servery budou zatíženi přísnými požadavky na regulaci obsahu.

Za zvážení také stojí další úhel pohledu. Nebude náhodou novou směrnicí veřejnosti omezen přístup k informacím? A co má větší hodnotu? Soukromé vlastnictví jednotlivce, nebo prospěch společnosti, vyplývající z užívání jeho díla? Tato otázka je ve světě autorského práva předmětem sporů odjakživa.

Každopádně však platí, to co bylo řečeno na začátku. Směrnice se projednává teď a je nutné, abychom jako Česká republika byli u hry. Pokud necháme směrnici schválit v podobě, která pro nás bude nevýhodná, a všechno budeme řešit až v momentě, kdy ji budeme muset implementovat do českého práva, bude už pozdě.

Autor, odborník na autorské právo, pracuje v advokátní kanceláří Tycová | Dvořák

Autor článku

Karel Dvořák

Karel Dvořák

Mgr. Karel Dvořák je odborník a autorské právo. práva studoval na Universität Heidelberg, absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Od roku 2015 pracuje jako advokát, od roku 2018 je partnerem Tycová | Dvořák, advokátní kancelář.