Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Ne ekonomika, to hodnoty polarizují

Jakub JetmarOndřej Sliš
Jakub Jetmar, Ondřej Sliš
22. 5. 2018
 20 681

Skáčou si do řeči, anebo rovnou dokončují věty za druhého. Sourozenci Alena a Jakub Mackovi učí v Brně nová média a především je společně zkoumají. Výsledky jejich práce vysvětlují, proč nemůže za zvolení Miloše Zemana ekonomická mizérie, kdy přeceňujeme sílu Facebooku a co je hlavní nevýhodou České televize.

Jak k tomu dojde, že spolu sourozenci dělají vědu?

Jakub: To je bezvadná otázka, protože už máme secvičenou odpověď. Alena si před osmi lety vybírala téma diplomové práce. Já měl doma spoustu článků a knih o nových médiích a navrhl jsem jí, jestli by to nechtěla spojit se svým oborem, s politologií. Dohromady to v Česku skoro nikdo ještě neřešil. A ta práce vyšla krásně.

Alena: Shodou náhod jsme se potom ocitli ve stejném kanclu, a protože se naše výzkumy doplňovaly, začali jsme v něčem spolupracovat. Mělo to být dočasné, ale zjistili jsme, že nám to spolu vyhovuje. Jsme taková dvouhlavá saň.

Alena Macková

Alena Macková

Působí na katedře žurnalistiky a v Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny na Masarykově univerzitě v Brně. Kromě společenské polarizace zkoumá podoby aktivního občanství u mladých Evropanů nebo politickou komunikaci na sociálních sítích. Nedávno jí vyšla kniha Nová média v politické komunikaci. Politici, občané a online sociální sítě.

Jakub Macek

Jakub Macek

Vede katedru žurnalistiky na Masarykově univerzitě. Zabývá se širokou paletou otázek mediální sociologie – důvěrou v média, pirátstvím nebo chováním na sociálních sítích. Aktuálně se svojí sestrou Alenou pracují na zbrusu novém měření společenské polarizace. Zároveň je úspěšným autorem divadelních her – jeho nejnovější Husina o PR týmu Zikmunda Lucemburského byla nominována na Cenu Marka Ravenhilla.

Na čem teď spolupracujete?

Jakub: Poslední tři roky se mimo jiné bavíme tím, že hledáme nový, funkčnější způsob měření důvěry v média a společenské a politické polarizace. To nezní jako něco vzrušujícího, jenže jde o nesmírně důležitou věc.

Alena: To měření vyžaduje přistupovat k tomu jinak než doposud a poučit se mimo jiné v zahraničí, kde probíhá setrvalá kritika, že se to dělá špatně.

Jakub: Ono by se z určitého pohledu zdálo, že se velmi vyplatí používat staré měřící nástroje, se kterými lze stavět časové řady. Podívat se například, jak jsme na tom s důvěrou v média od roku 1990. Jenže tenhle způsob založený na tom, že se obecně ptáme na důvěru v televizi nebo internet, už nedává smysl.

A s čím jste tedy přišli?

Alena: Na to se mě ptají vždycky studenti – a ono se těžko vysvětluje, že teprve vyvíjíme měřící nástroj. Což dá spoustu práce, pokud chcete skutečně reflektovat, jak razantně se média proměňují a tříští.

Jakub: Měřící nástroje už máme a částečně jsou i otestované. Výstupem teď budou dva články, které ukazují na velmi důležité jevy. Nejprve si vezměme zmíněnou polarizaci společnosti. Tu zkoumají hlavně v Americe, ale ukazuje se, že jejich prostředí dvou politických stran není přenositelné na Evropu.

Alena: U nás to nemůže fungovat jako v USA, i proto, že vazba na politické strany je tady strašně slabá.

Jakub: Česká republika naopak zpochybňuje americký předpoklad, že je polarizace svázaná především s politickými stranami. Zdá se, že to má hlubší původ. Bytostně politický, ale přece jen hlubší.

Když vyhrál volby Zeman, byl častý názor, že jeho voliče pohání jejich mizerná materiální situace. Je to tak?

Jakub: To je první vysvětlení, proč jsou lidé tak polarizovaní. Ekonomická nejistota. Tahle hypotéza má jeden problém – když ji nacpete do čísel, ekonomická nejistota sice je jedním z činitelů, ale velmi slabým. Kdyby ta teorie platila, tak bychom si nemuseli dávat majzla u rodinného oběda, že se do krve pohádáme o Zemanovi nebo o uprchlících. Protože rodiny ekonomickou situaci do velké míry sdílejí.

Jaká jsou tedy další vysvětlení?

Jakub: Další model říká, že se jedná o kulturně-hodnotový střet, který se dá vysledovat i v rámci rodin. Dělicí linie může být generační, vzdělanostní, anebo obojí. Ve vysvětlení lze jít ještě dál a říct, že jedna z těch skupin nerozumí globálnímu, tekutému světu, který nejde popsat jednoznačnými kategoriemi. A proto mimo jiné slyší na populistickou politiku. Ta totiž slibuje srovnat svět symbolicky zpátky. Ameriku uděláme zpátky velkou.

Alena: Za komunistů jsme se měli dobře.

Jakub: Ženský by měly bejt ženský a chlapi zase chlapi. A jíst maso. Ta vysvětlení polarizace se přitom nevylučují – ona na sebe nasedají, jsou provázaná. Data ale ukazují, že ekonomické vysvětlení je mnohem méně funkční než vysvětlení kulturně-hodnotové.

Alena: Jakmile je člověk vystavený nějaké nejistotě, tak je procesu polarizace otevřenější. A je jedno, jestli je to nejistota ekonomická nebo jiná. Nejobecněji jde o to, že nejistota je spojená s nedostatkem pocitu ontologického bezpečí.

Co si ale konkrétně představit pod ontologickým bezpečím?

Jakub: To docela precizně popsal Anthony Giddens. V podstatě se odvíjí od pocitu kontroly nad vlastním životem, předvídatelnosti a srozumitelnosti okolního světa, důvěry v lidi v něm… A právě tohle je naše hlavní hypotéza, kterou budeme testovat ne už na malých vzorcích, ale na větších datech.

Jak je vlastně možné, že jsou země západního světa rozděleny skoro přesně vejpůl mezi tyto dva hodnotové světy? Volby u nás, v USA, Rakousku, brexit, všechno vyšlo zhruba podobně. Bylo to tady i dřív?

Alena: Bylo. Dřív tady ale nebyl konflikt, který by to tak vytáhl.

Jaký konflikt myslíte?

Alena: U nás to byly až volby v roce 2013 – tam už se mobilizovalo proti sobě, tam už šlo o rozdílný životní styl a hodnoty. A pak přišla migrační krize, která to jen podtrhla.

Existuje přímá návaznost tohoto výzkumu na média?

Alena: Je to hodně úzce provázáno s důvěrou. Proto řešíme polarizaci a důvěru v média společně.

Jakub: Média totiž hrají v ustanovování ontologického bezpečí klíčovou roli. Ona nám vykládají svět a dávají mu pravidelnost. Což nám pochopitelně pomáhá konstruovat ten pocit, že svět stojí, tak jak stojí. Že je funkční, předvídatelný a máme ho nějakým způsobem pod kontrolou. Média ale svoji funkci producenta ontologického bezpečí ztrácejí ve chvíli, kdy jim nevěříme.

Alena: A jsme zpátky u důvěry v média a u toho, že současné měřící nástroje neodpovídají realitě. Nedokážou ji popsat, protože současná mediální krajina je mnohem fragmentovanější, roztříštěnější.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.


Co si pod tím představit? Máte na mysli změny, které přináší internet a rozvoj alternativních médií?

Jakub: Ano, ale začíná to dřív. Profesionální média dříve vytvářela poměrně monolitní prostředí. Představte si 60. léta, tehdy bylo několik málo klíčových kanálů v televizi a velké tištěné deníky. Tohle se ale Západě od 80. let postupně rozpadá s příchodem kabelu a satelitu. Internet ten trend jenom posiluje. Alternativní média, která nevytvářejí profesionální novináři, tam snáz vznikají, jsou udržitelná a lehce přístupná.

Alena: S polarizací to přitom souvisí jednoduše. Od 90. let existovala silná teze, že nová média vytvářejí homogenní ostrůvky porozumění. Lidé si tam jen přitakávají a uzavírají se do bublin, které se od sebe vzdalují. Jenže současné výzkumy ukazují, že to takhle vlastně není. Lidé, kteří používají sociální média a internet, jsou mnohem víc vystavení opozičním názorům než lidi, kteří je nepoužívají. Takže se vynořila druhá teorie, podle které právě vystavení jiným názorům zesiluje tendenci ke střetům a k vzájemnému vymezování se.

Můžou proti té polarizaci a tříštění bojovat alespoň veřejnoprávní média? Anebo se svým nahráváním menším subjektům předem staví na jednu stranu?

Jakub: Správně je druhá možnost. Média veřejné služby by se ze své podstaty měla snažit, aby fungovala jako mediátor té polarizace, jako její brzda. Zároveň ale mají strašlivou nevýhodu. Jsou totiž ze zákona založena na hodnotách – a mezi ně patří i vstřícný vztah k menšinám –, které jsou v přímém rozporu s postoji jedné strany toho velkého společenského konfliktu. Takže byť se snaží sebevíc, je Česká televize pro část populace prostě zlem.

Alena: Ona i nešťastně pojatá snaha seriózních médií o vyváženost často vytváří uměle dva póly. Když je nějaký spor, tak je snaha dát prostor oběma stranám. I když to tak nechtějí dělat, tak pojmenovávají lidi, kteří jsou pro, a ty, kteří jsou proti.

V pokračování rozhovoru s Alenou a Jakubem Mackovými se budeme věnovat zejména síle sociálních médií, jejich přeceňované roli v politických kampaních, kremlobotům a fake news: 

Fotky Barbora Junová

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
3
+

Sdílejte

Diskutujte (12)

Vstoupit do diskuze
Jakub Jetmar

Jakub Jetmar

Zajímá se o média, o kterých píše hlavně pro Médiář. Obtýden rozesílá Nedělní přílohu internetu.

Ondřej Sliš

Ondřej Sliš

Svá dobrodružství se čtením a psaním mapuje v newsletteru blogu popovrchu.cz a na goodreads.com. Vystudoval nová média na Univerzitě Karlově.

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo