Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Andrej Kiska, prezident na jedno použití

Luboš Palata
Luboš Palata | 22. 5. 2018 | 5 komentářů | 3 954

Slovenský prezident Andrej Kiska oznámil, že podruhé kandidovat nebude. Volby by přitom příští rok asi bez problému vyhrál a mohl by stát v čele Slovenska dalších pět let.

Andrej Kiska, prezident na jedno použití

Dopadlo to mnohem líp, než to dopadnout mohlo, to si řekněme hned na začátku. Prezidentský kandidát Andrej Kiska před pěti lety nevzbuzoval zdaleka jen naděje, ale i obavy. Podnikatel, eurový multimilionář, který své peníze vydělal v drsném splátkovém byznysu, měl za sebou sice úctyhodný filantropický projekt Dobrý Anděl, ale pokud šlo o politiku, byl nepopsaným listem.

Měl jsem možnost zblízka sledovat jeho prezidentskou kampaň, s kterou poctivě ne jednou, ale možná dvakrát objel během víc než jednoho roku skutečně celé Slovensko. Uměl podmanivě vyprávět o své dobročinnosti a o otřesných osudech, se kterými se v čele nadace, pomáhající mimo jiné rodinám, které zasáhla rakovina, setkal. Když ale došlo na konkrétní politická témata, bylo to daleko horší. Měli jste sice pořád pocit, že před sebou máte slušného člověka, který má zájem o prezidentskou funkci, protože by prostě pro lidi a pro svoji zemi rád něco dobrého udělal – ale tím to taky končilo. I takový Jiří Drahoš ze závěru letošní prezidentské kampaně by ve srovnání s ním vypadal jako ostřílený profesionál. Kiskovi ale slušnost a podmanivý příběh filantropa – a také to, že proti druhému kandidátovi, kterým byl premiér Robert Fico, se spojily všechny opoziční hlasy – nakonec k vítězství stačily. Na rozdíl od profesora Drahoše.

FINMAG NA PRÁZDNINY!

Finmag červen 2021Zdroj: Finmag

Na internetu naletíš hned, říká Mikýř. Jakub Jetmar se ptá, jak je Martinu Mikyskovi v dresu strážce webové morálky, který drtí internetové pokrytce i prodejce hrnců

Start me up! Pavel Jégl zkoumá, jak chystáme půdu startupům • Michal Hron s Andrejem Kiskou ml. na lovu jednorožce • Martin Vlnas se ptá šéfa CzechInvestu, co má pro startupery • Jak se stal z Izraelců startup nation?

Drogy vyhrály. Před 50 lety Richard Nixon vyhlásil válku drogám. Prohrály USA, prohrály země, které do vojny zatáhly. Ale zas to stálo hodně peněz

FIN. Bitcoin drž, utrácej špatné peníze. Dominik Stroukal představuje kryptomilionáře z chatrče • Josef Tětek ví, že bitcoin není bio. Ale zelená, neb se to vyplatí • Rádce Petra Kučery, šéfa Peníze.cz

Dobrý král Andrej

Vyhrané volby samozřejmě nedělají člověka dobrým prezidentem. Kiska se ovšem dobrým prezidentem stal. Zůstal nepolitikem, ale obklopil se velkými politickými profesionály. Ficovi nevyhlásil žádnou válku a ve sporu s premiérem byl vždy tím umírněnějším, nevyhledával konflikty. Navázal na Václava Havla a tradici listopadu 1989, tradici, která exkomunistovi Ficovi nikdy nebyla úplně blízká. V silné orientaci na Evropskou unii se s Ficem shodl, orientaci na NATO se snažil táhnout. Agresora Putina pojmenovával jasně agresorem, snažil se připomínat alianční závazky Bratislavy a v uprchlické krizi se postaral o to, že situace na Slovensku byla mnohem méně hysterická než v Česku nebo Maďarsku.

Velice dobře zvládnul i koaliční krizi, kterou rozpoutala zatím neobjasněná vražda novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky a také „sexica“ Mária Trošková, kterou na místo osobní tajemnice možná premiérovi dohodila italská mafie, peroucí peníze na východním Slovensku.

Fico se musel – zcela správně – poroučet, ale i díky neútočnému stylu prezidenta vládní koalice přežila. Kiska si sice prosadil svého ministra vnitra, ale opět zcela v rámci ústavy, před tím, než Pellegriniho jmenoval premiérem. Mohl přitom udělat daleko víc – kdyby jako Miloš Zeman před pěti lety znásilnil ústavu a prosadil si nějakou prezidentskou vládu v demisi. To Kiska, kterému radí zkušení poradci v čele s Martinem Bútorou, neudělal. Neobrátil se ani na opozici, která – vedená šéfem Svobody a Solidarity Richardem Sulíkem, slovenským klonem Václava Klause mladšího – nebyla schopna v této chvíli nabídnout alternativu.

Politik by zůstal, nepolitik odchází

O to větší šok způsobil Kiska, když minulý týden oznámil, že v dalších prezidentských volbách nebude příští rok kandidovat. Byl to šok přesto, že v kuloárech se o jeho rozhodnutí věnovat se rodině vědělo. Loni se mu narodilo už páté dítě, syn Martin, a jeho manželka Martina Kisková se z podtatranského Popradu do Bratislavy nikdy nepřestěhovala. Snahu létat za rodinou na víkendy mu premiér Fico zavařil závistivým skandálem s údajným „zneužíváním“ vládní letky. Snaha Kisku kopromitovat Fica neopustila ani po odchodu z premiérské funkce, když se den před Kiskovým oznámením znovu nekandidovat, pokusil opět rozvířit „skandál“ kolem fakturace služeb z doby prezidentské kampaně, který daňová správa sama už uzavřela.

Permanentní, Kiskou nevyhledávaný souboj s brutálním politickým hráčem Robertem Ficem možná k jeho rozhodnutí nekandidovat přispěl. Pravděpodobnější ale je, že se Kiska prostě rozhodl sám, jako člověk, který své blízké upřednostní před prezidentským úřadem a politikou. A to přesto, že je dnes zdaleka nejdůvěryhodnější postavou Slovenska a mandát by s velkou pravděpodobností obhájil, dost možná i v prvním kole.

Žádný politik by asi něco takového neudělal, mnozí se drží funkce, i když na ni už ani zdravotně, ani mentálně nestačí. Kiska odchází středem a za potlesku, odchází stejně svobodný, jako do funkce přišel a jak ji celou dobu vykonával.

Jeho slova o tom, že odchod z prezidentské funkce není jeho koncem v politice, teď řeší celé Slovensko – a zřejmě ani sám Kiska úplně neví, co tím myslel a jak se v budoucnu rozhodne. Ale i kdyby si příštích deset let jen hrál s dětmi, cestoval, meditoval a prostě si užíval života, má na to plné právo. Pro Slovensko, ale i pro celou střední Evropu už udělal dost. I když se rozhodl být jen prezidentem na jedno použití. Protože teď už nejen Slováci vědí, jak by prezident země, k němuž může člověk vzhlížet s normálními lidskými sympatiemi, měl vypadat.

Autor je redaktor MF Dnes
Autor úvodní fotografie: Albert Russ / Shutterstock.com

Autor článku

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu. Novinařině se věnuje od roku 1990. Pracoval pro BBC, týdeník Respekt, Českou televizi, Lidovky a MF Dnes. Působil jako středoevropský zpravodaj Hospodářských novin, poté dva roky vykonával funkci zástupce šéfredaktora slovenského deníku Pravda. Jeho články vycházejí pravidelně i v polském deníku Gazeta Wyborcza, slovenském deníku Sme, týdeníku Týždeň, v německém měsíčníku German Times nebo americkém internetovém magazínu TOL. Nyní píše pro Deník.