Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Evropská komise zatočí s dvojí kvalitou potravin. Žádný důvod k oslavám

Jakub Skala
Jakub Skala | 17. 4. 2018 | 16 komentářů | 4 534

Evropská komise schválila směrnici, která zakáže výrobcům prodávat v různých zemích ve stejném obalu rozdílné zboží. Europarlament by ji měl schválit do roka.

Evropská komise zatočí s dvojí kvalitou potravin. Žádný důvod k oslavám

Evropská unie má v plánu zatočit s dvojí kvalitou potravin. Pokud projde upravená směrnice o nekalých obchodních praktikách (a to projde – sice to bude chvíli trvat, ale jiný výsledek asi nikdo ani neočekává), výrobci nebudou moci mimo jiné pod jedním názvem prodávat v různých zemích výrazněji odlišné výrobky. Největší dopad bude mít předpis patrně na producenty potravin a drogerie. Nestane se tak, že zatímco v Německu bude mít šunka 90 procent masa, v Česku bude mít „ta samá“ šunka se stejným obalem masa jen polovinu a zbytek bude bůhví co.

Sympatická aktivita, řeklo by se. Zatímco nápady z Evropské unie bývají na domácí půdě obvykle vnímány s rezervou, tenhle vyvolal vesměs souhlasné reakce i v jinak typicky protibruselsky laděných diskuzích. Proč? Řečeno s trochou nadsázky se v Česku potkává germánská touha po kvalitě se slovanskou neochotou pro ni něco udělat. Když to za „nás“ vyřeší nějaké nařízení, budeme to mít bez práce. Jak jsme se tedy do současné situace dostali a co nás čeká?

Nejsme v zajetí monopolů

První otázka – proč vůbec někdo horší potraviny a jiné výrobky u nás prodává? Výrobci potravin rádi argumentují odlišnými požadavky a chutěmi lokálních středo- a východoevropských trhů v porovnání se Západem. Něco pravdy na tom být může, ale asi málokomu chutná víc rozemleté kopýtko než flákota. Hlavní důvod pro nižší kvalitu ale spíš bude snaha výrobců co nejvíc vydělat. Legitimní snaha, měli bychom dodat. Každý výrobce se snaží prodávat takové produkty, na kterých nejvíce vydělá. To ale ani zdaleka neznamená, že by se každý snažil prodávat ty nejméně kvalitní produkty.

Zároveň nemůžeme tvrdit, že bychom byli v zajetí nějakého monopolu, který nám nutí nekvalitní produkty, a nám nezbývá než je kupovat. Specificky v odvětví potravin i drogerie je konkurence vysoká a nemusíme ani chodit za hranice. Máme tu minimálně jednoho velkého výrobce, který by rád vládl (nejen) místnímu trhu; ale než jeho párky bych si dal raději ten aušus ze Západu. Mimo to jestli nějaký sektor v posledních letech zaznamenal extrémní boom, tak jsou to lokální / kvalitní / bio / eko /etno potraviny.

FINMAG NA PRÁZDNINY!

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

Na internetu naletíš hned, říká Mikýř. Jakub Jetmar se ptá, jak je Martinu Mikyskovi v dresu strážce webové morálky, který drtí internetové pokrytce i prodejce hrnců

Start me up! Pavel Jégl zkoumá, jak chystáme půdu startupům • Michal Hron s Andrejem Kiskou ml. na lovu jednorožce • Martin Vlnas se ptá šéfa CzechInvestu, co má pro startupery • Jak se stal z Izraelců startup nation?

Drogy vyhrály. Před 50 lety Richard Nixon vyhlásil válku drogám. Prohrály USA, prohrály země, které do vojny zatáhly. Ale zas to stálo hodně peněz

FIN. Bitcoin drž, utrácej špatné peníze. Dominik Stroukal představuje kryptomilionáře z chatrče • Josef Tětek ví, že bitcoin není bio. Ale zelená, neb se to vyplatí • Rádce Petra Kučery, šéfa Peníze.cz


Nejmocnější zbraň má zákazník

Druhá otázka – napadlo lidi, že ty blafy prostě nemusí žrát? No asi napadlo, jenže se podle toho nechovají. Kdyby mizerné výrobky lidé nekupovali, za chvíli je nebude nikdo prodávat. Navzdory všem výmluvám a vytáčkám je to takhle jednoduché. Možná není hezké, že si o nás západní výrobci myslí, že nakonec sníme všechno, co nám prodají. Můžeme se cítit uražení, ale máme proti výrobcům tu nejlepší zbraň – svoje peníze. Proč platit za něco, co se nám nelíbí, když si můžeme snadno vybrat konkurenční výrobky?

Samozřejmě žádná volba ale není tak jednoduchá. Je třeba se rozhodnout, jestli si koupit šunku z vody a masokostní moučky za 20 korun, kvalitnější za 30, nebo prémiovou za 40. Člověk si musí rozmyslet, jestli chce dát víc za kvalitu nebo míň za zbytkový produkt. Soudě podle toho, co v Česku výrobci prodávají, sahá většina zákazníků po těch levnějších produktech. Pak se ale nemůžou divit, že nedosahují kvalit těch dražších.

Možná se zákazníci ani nediví, ale stejně by s tím chtěli něco udělat. Bohužel místo toho, aby vzali zodpovědnost do svých rukou a nedávali výrobcům to jediné, po čem touží, je snazší skuhrat a doufat ve změnu shora. Špatné zprávy: změna s novou směrnicí nepřijde.

Stokrát nic

Třetí otázka – změní se nařízením něco? Zkušenost ukazuje, že regulace bývá za trhem o několik kroků pozadu. V tomto případě ani není tak složité vymyslet, jak se asi s podobným nařízením dokážou výrobci potravin vypořádat. Místo šunky začnou na trzích se specifickými chuťovými požadavky (ehm) prodávat „šunku speciál“ a budou moct dál podávat potraviny s kvalitativně horším složením. Bruselští psi štěkají, ale karavana táhne dál.

Čtvrtá otázka – je vůbec důležité změnu směrnice řešit? Upřímně moc ne. Nejedná se o žádné monstrózní opatření, které by mělo položit zbytky evropského kapitalismu. Ale je to další drobný klacek pod nohy výrobcům. A znáte to – stokrát nic umořilo osla. Svým způsobem ale můžeme být rádi. Dokud se politici a úředníci (a je jedno jestli v Unii nebo u nás doma) zabývají zákony o tom, jak se můžou nebo nemůžou vypadat obaly buřtů, nemají čas se realizovat jinde.

Autor článku

Jakub Skala

Jakub Skala

Jakub Skala je neustále fascinován tím, co se na světě děje. O něčem z toho píše.