Jak to mít na salámu

„Představ si, že stojíš v sámošce a díváš se na starší dámu, jak řve na pokladní, nadává jí za to, že nechce přijmout její pětikorunový kupon na slevu. Proč to ta ženská nemá u pr**le?“ ptá se internetový prodavač sebezdokonalení Mark Manson v knize se slibným názvem Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le a podtitulem Neintuitivní přístup k lepšímu životu.

Takhle si odpovídá: „Řeknu ti proč: ta ženská nemá nic lepšího na práci než celý dny sedět doma a vystříhávat pětikorunový slevový kupony. Je stará a osamělá. Její děti jsou hajzlové, co ji nikdy nenavštěvujou. Neměla sex víc jak třicet let. Nemůže si ani uprdnout bez toho, aby ji hrozně nebolela záda. Její důchod je na tom bídně a pravděpodobně umře v plenkách při představě, že je v říši divů.“

Staré rady v novém balení – a mizerném překladu

Těch pár vět ukázky napovídá dvojí. Za prvé, že u Dobrovského mají u pr**le kvalitu překladu. Důchod na tom není bídně, člověk na tom leda může být bídně s důchodem; umírající do plen možná kadí, ale fráze „v plenkách“ je zažitá jako obrazné pojmenování věcí na počátku, ne na konci. Za druhé z nich může čtenář odhadovat, že se Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le vysmívá žánru osobního rozvoje.

První tip vyjde. O úrovni překladu nejvíc vypovídá to, že český titul popírá stěžejní myšlenku knihy. Abyste mohli mít malichernosti na salámu a nerozčilovali se kvůli nim jako matrona v sámošce, musíte si vybrat něco podstatnějšího, co vám bude zvedat tlak místo nich, radí poměrně rozumně Manson. Originál pojmenoval The Subtle Art of Not Giving a F*ck – tedy jak to mít u pr**le, ne jak mít všechno u pr**le. Že je žádoucí mít u pr**le nejen neurčité to, ale výslovně všechno, o tom překlad nad rámec originálu přesvědčuje i v samotném textu, například na straně 26.

Zato druhý odhad nevyjde. Důmyslné umění… se od běžného zástupce literatury osobního rozvoje okatě liší. Je vulgární. Hodně vulgární. Pokud nejsou vašimi nejoblíbenějšími filmy teenagerské komedie, bavit vás to nebude. Osvěžující naopak je, že kniha za příklad hodný následování nedává Elona Muska ani Steva Jobse, ale básníka a pijana Charlese Bukowského. Nicméně – i přes tyhle odchylky nabízí Manson v jádru ty samé staré rady, jen projednou jinak zabalené:

Nemůžete uspět ve všem, musíte si vybírat, radí autor – podobně jako Simon Sinek v Začněte s proč. Štěstí hledejte na cestě, ne v cíli – to stojí i v Konci prokrastinace. Pusťte se do práce, dělejte aspoň něco – to je přece nejmenší společný jmenovatel všech knížek o tom, jak změnit svůj život, mimo jiné kultovních 12 pravidel pro život. Manson opakuje buddhistickou mantru, že je život utrpení. To jsme pořád u Jordana Petersona. A pomoc hledá u skeptických filozofů, na kterých svoje rady pro investory i neinvestory staví Nassim Nicholas Taleb.

Pro puboše ok

Nabízí Mason něco nového, co tu ještě nebylo? Snad schopnost některé rady do života odbýt bez vykecávání, hezkou zkratkou: „Touha po pozitivnějším zážitku je sama o sobě negativním zážitkem. Paradoxně přijmutí negativního zážitku a zkušenosti je vlastně pozitivním zážitkem a zkušeností.“ (Originál je mnohem údernější: „Wanting positive experience is a negative experience; accepting negative experience is a positive experience.“) – Nebo tenhle popis nárokové mentality (pro kterou překlad používá podivné slovo „oprávnění“): „1. Jsem úžasný a vy všichni ostatní nestojíte za nic, takže si zasloužím speciální zacházení. 2. Nestojím za nic a vy všichni jste úžasní, takže si zasloužím speciální zacházení.“

Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le je přes rebelantský název krotinká kniha, která neudělá ostudu jako dárek dospívajícím hledajícím svoje místo ve světě. Náročnější čtenáři ale ať raději sáhnout po Protijedu Olivera Burkemana, sloupkaře z Guardianu, který se výzvy „napiš recept na štěstí pro lidi, kteří jsou alergičtí na recepty na štěstí“ chopil přece jenom jako zralejší a sečtělejší autor než Manson. Loni mimochodem Protijed vyšel konečně přeložený – jen bohužel ne do češtiny, ale do podobné hatmatilky jako Důmyslné umění.