První speciál Finmagu s trenérem první Ester Ledecké. Ondra Bank: Byl jsem alibista

Stanout na vrcholu. Být nejlepší na světě. Několikrát mu chyběl jen kousek. Na těžká zranění, úmorné přesvědčování sponzorů ani nepřízeň štěstěny se ale Ondřej Bank nevymlouvá. Chyba prý byla v hlavě.

Mnohokrát zlomená holenní, lýtková i stehenní kost, včetně otevřených fraktur. Přeražená čelist. Přetrhané kolenní vazy, poškozená chrupavka, vykloubené rameno. Bezvědomí. Tohle není výpis ze zdravotní dokumentace vojenské jednotky uprostřed válečné mise. Jen výčet vážnějších zranění, která na sjezdovkách utrpěl nejúspěšnější český lyžař Ondřej Bank.

Pro většinu profesionálních sportovců by jeden podobný karambol znamenal konec. On se vždycky dokázal vrátit a znovu prohnat největší favority. Před dvěma lety pověsil lyžáky definitivně na hřebík. Dnes si užívá život po životě.

Ondřej Bank

Narodil se v roce 1980. Je mnohonásobným mistrem České republiky v disciplínách alpského lyžování. Během své kariéry skončil pátý a šestý na mistrovství světa. Na olympijských hrách (Turín, Vancouver, Soči) obsadil páté, šesté i sedmé místo. Ve světovém poháru si dvakrát dojel pro bronz. V roce 2011 vyhrál anketu Král bílé stopy. V roce 2008 založil značku Vagus, která se specializuje na lyžařskou výstroj a oblečení.

Sedíme ve vytopené restauraci Erlbachovy boudy ve Špindlerově Mlýně. Na stole se kouří z vrchovatých talířů krkonošského kysela. Za okny je mlha a teplota pár stupňů pod nulou. Ondřej Bank před chvílí dorazil z tréninku Ester Ledecké, které pomáhá s přípravou na olympiádu.

Dokážete si představit, že budete trenér na plný úvazek?

S Ester mě to baví, ale jinak je tahle práce časově hrozně náročná. Teď jsem jen součást trenérského týmu. Radím s technikou, závodní strategií, rozebíráme spolu video. Nechci, aby mi to sežralo veškerý čas na rodinu. Mám doma dva malé kluky.

A co až budou větší?

Asi ne. Když jsem končil kariéru, bylo pro mě důležité, že chci poznávat nové věci. Kdybych začal trénovat na plný úvazek, zase bych naskočil do stejného kolotoče, ve kterém jsem byl posledních třicet let. Sice trochu jinak, ale pořád bych si lámal hlavu s podobnými problémy, potkával stejné lidi. Chci pestřejší život.

Nevadí vám, že je pro Ester priorita snowboard a lyže jsou na vedlejší koleji?

Když jsem s ní začínal, byl jsem s tím smířený. A bavilo mě, že jí můžu pomáhat zvládat její obojživelnost. Brzo jsem ale zjistil, že v tréninku prkno neupřednostňuje, že je to vlastně padesát na padesát. Možná dokonce trošku víc trénuje na lyžích. Nic to ale nemění na faktu, že snowboard má prioritu. Věřím, že na olympiádě urve medaili.

Může v Pchjongčchangu zabojovat o medaile i na lyžích?

Pojede tam jen obří slalom a super G, zbytek se časově kryje s prknem. Přijde tak o disciplíny, ve kterých by měla větší šanci potrápit favoritky. Škoda, že to takhle blbě vyšlo.

Ve sportovním speciálu

---

Fotbalové díry

Příběhy prvoligových vesnic mají podobné začátky: do ligového nebe je vynesli místní bossové. A taky stejný konec: chátrající stadiony.

---

Umřít pro reklamu

Jak vypadá adrenalinový sport 21. století? Provazochodci nad sopkou, poletuchy mezi skálami. Pro reklamu riskují život.

---

Sportovci na prodej

Kdejaký youtuber nebo bloger má dnes pro sponzory větší hodnotu. Sportovci by neměli dělat značkám poskoky, říká kajakář Vavřinec Hradilek.

---

Tabulkový ninja

Jan Morkes nevěří na štěstíčko, ale na data. Na analýzy a grafy čím dál víc slyší i české sportovní kluby.

---

Myš místo hokejky

Videohry dávno nejsou jen zábava. Kosením nepřátel vydělají profi hráči klidně přes milion dolarů ročně. Potkáme za dva roky na olympiádě v Tokiu vedle osvalených desetibojařů i počítačové atlety?

Koupit Finmag speciál

Jak se budete cítit v dějišti olympiády? Převládnou hezké vzpomínky, nebo melancholie, že se vás to už jako závodníka netýká?

Těžko říct, ale myslím, že nic extra cítit nebudu. Jedu tam kvůli Ester, kolem které se bude všechno točit. Nedávno se mi na závodech stalo, že jsem byl chvilku před jejím startem hrozně nervózní. Byl jsem vážně zaskočený, protože to se mi nestávalo, ani když jsem jezdil sám.

Olympiáda začíná 9. února. Den po vašich třetích „smrtozeninách“, jak jste loni na Facebooku označil výročí svého hrůzostrašného pádu na mistrovství světa v Beaver Creeku. Jak moc vás tenhle pád později ovlivnil?

Nijak zvlášť.

Na sociálních sítích si ho ale připomínáte…

Byl to spíš vtípek u piva, který jsme nasdíleli na Facebook. Teď se sice směju, ale dřív jsem to samozřejmě tak vesele nebral. Je fakt, že to vypadalo blbě. Sjezdové lyžování je nebezpečné, jen v roce 2017 se zabili dva kluci, co se mnou jezdili světový pohár. Já byl na lyžích vždycky dost divokej, takže jsem rád, že jsem kariéru přežil. Beaver Creek je spíš mediální symbol všech mých držkopádů.

Fotka, jak s jednou lyží nekontrolovaně plachtíte vzduchem, dokonce vyhrála World Press Photo. Stihne člověk v takové chvíli na něco pomyslet?

Praštil jsem se do hlavy a ztratil vědomí, takže si pamatuju jenom to, jak jedu na trati, a pak až nemocnici. U podobných pádů mi ale většinou blesklo hlavou sakra, zase se proletíš. Potom už člověk řeší, jak zkoordinovat tělo, aby se moc nerozbil. Moc to ale nejde, když letíte víc jak stokilometrovou rychlostí vzduchem a nemůžete zabránit tomu, že se nakonec rozmáznete.

Zajímavé je to i po dopadu. Tělo je v takovém šoku, že si v první chvíli vůbec neuvědomíte, jak na tom jste. Postupně kontrolujete všechny končetiny a zjišťujete, jestli jste vcelku, nebo jestli vám náhodou netrčí kost z nohy.

Jak se Ondřej Bank vracel na sjezdovky? Proč vlastně nikdy nebyl úplně na špici? A jak se našel či nenašel v podnikání? Odpovědi najdete v únorovém speciálu Finmag sport. Seženete ho na stáncích nebo si ho můžete koupit online.

Fotky Ondřeje Banka: Michael Tomeš