Dá se ze dvou Korejí zase složit jediná?

Severokorejští a jihokorejští sportovci půjdou během zahajovacího ceremoniálu zimní olympiády v Pchjongčchangu společně pod jednou vlajkou. Tato vlajka korejského sjednocení je symbolem smíření – a zároveň i připomínkou rozdělení poloostrova, které trvá od roku 1945.

Zabývám se vědecky mezinárodními vztahy ve východní Asii a otázka možného znovusjednocení Severní a Jižní Koreje, neustálé téma bilaterárních rozhovorů a pokusů o smíření mezi Severní a Jižní Koreou, mě fascinuje. Historie bohužel naznačuje, že pokusy o opětovné sloučení poloostrova v jeden státní celek se nikdy nedostanou moc daleko.

Co si myslí Korejci

Většina Jihokorejců budoucí sjednocení nevidí optimisticky. Podle průzkumu veřejného mínění o sjednocení z roku 2017 si 24,7 procenta Jihokorejců myslí, že sjednocení je nemožné. Pouze 2,3 procenta dotazovaných odpověděly, že by k němu mohlo dojít „do pěti let“ a 13,6 procenta věří, že by sjednocení mohlo přijít „do desíti let“.

Ze stejného průzkumu ovšem také vyplývá, že 53,8 procent Jihokorejců věří, že je znovusjednocení nezbytné. Jak by ale ona jednotná Korea měla vypadat, na tom se většina neshodne. Téměř polovina dotazovaných Jihokorejců by si přála ponechat demokratické politické zřízení Jižní Koreje, 37,7 procenta lidí podporuje hybridní stát – určitý kompromis mezi jihokorejským a severokorejským režimem. Zbývajících 13,5 procenta Jihokorejců odpovědělo, že upřednostňují oddělené systémy v rámci jedné země.

Jednou…

Severní a Jižní Korea spolu po korejské válce v letech 1950–1953 poprvé zasedly k jednáním až v roce 1971. Dohodly se na základních principech sjednocení. Podle oficiálního komuniké by sjednocení mělo proběhnout za následujících předpokladů: 1. musí k němu vést nezávislé úsilí obou Korejí, 2. musí k němu dojít mírovou cestou a 3. princip národní jednoty musí překonat rozdíly v ideologiích a režimech.

Dohoda sice byla důležitým výchozím bodem pro všechna další jednání, politika smiřování a snižování napětí ale dlouho nevydržela. Korejští vůdcové neměli skutečný zájem o naplnění společného cíle. Severní Korea vnímala vnitrokorejský dialog jako nástroj k vytržení Jižní Koreje z mocenské sféry USA a Japonska. Pro jihokorejského vůdce Pak Čong-huie zase představoval prostředek k upevnění jeho autoritářské vlády.

… dvakrát…

Na konci 80. let se po konci studené války otočil vítr a vnitrokorejské usmíření se opět zdálo reálné. Olympijské hry v Soulu v roce 1988 podnítily Jižní Koreu ke zlepšování vztahů s komunistickými zeměmi, aby zajistila jejich účast. Olympiády se zúčastnilo rekordní množství zemí z obou soupeřících bloků studené války, včetně Sovětského svazu a Číny. A to dokonce i navzdory tomu, že se Severní Korea v roce 1987 pokusila olympijské hry ohrozit – její agenti odpálili výbušninu v civilním letadle a při neštěstí zemřelo 115 lidí. Díky rostoucímu mezinárodnímu statusu Jižní Koreje a aktivní diplomatické politice s cílem normalizovat vztahy se Sovětským svazem a Čínou nakonec Pchjongjang souhlasil, že začne se Soulem jednat.

V roce 1991 se tedy Severokorejci a Jihokorejci opět zabývali otázkou usmíření a podepsali takzvanou Základní dohodu. Korejci se v ní nedefinují jako dva rozdílné státy, ale jako jeden stát procházející „zvláštním přechodným obdobím“ – procesem, který směřuje ke sjednocení. V roce 1992 oba státy podepsaly společnou dohodu o denuklearizaci Korejského poloostrova, na jeho konci ale mezi Korejemi zase zavládlo obrovské napětí. Severní Korea odmítla přijmout inspektory Mezinárodní agentury pro atomovou energii a důrazně se ohradila se proti společným vojenským cvičením Spojených států a Jižní Koreje.

… třikrát…

Další milník nastal v roce 2000. Severní a Jižní Korea uspořádaly první summit, doposud nejzásadnější jednání mezi Korejemi, které odstartovalo častější vzájemnou komunikaci a spolupráci. Jihokorejský prezident Kim Te-džung a jeho nástupce Ro Mu-hjon prosazovali takzvanou sluneční politiku. Jejím cílem bylo postupně Severní Koreu přiklánět ke sjednocení pomocí vnitrokorejské spolupráce v humanitárních, ekonomických, politických, sociálních a kulturních otázkách. Pchjongjang ale dál pokračoval v provokacích a jaderném programu, takže jihokorejská politika měla podstatné limity. Postupem času se v očích veřejnosti stávala čím dál nepopulárnější.

… a dost?

Konzervativní vlády, které přišly později, ve snahách o sjednocení neustaly, ale jasně stanovily, že vnitrokorejské usmíření bude záviset na chování Pchjongjangu. Severní Korea ale téměř anulovala pokroky vydobyté během summitu v roce 2000 – mimo jiné testováním jaderných zbraní a balistických střel, pokusy o vyprovokování Jižní Koreje, například torpédováním lodi jihokorejského námořnictva a ostřelováním jihokorejského ostrova.

Je sjednocení po třech velkých pokusech a selháních v roce 2018 pravděpodobné?

Z minulých jednání jasně vyplývá, že mírové vztahy nejsou udržitelné, pokud nebude zásadněji omezen severokorejský jaderný program.

Na druhou stranu je ale současný jihokorejský prezident Mun Če-in nakloněný méně konzervativnímu přístupu a je ochotný zkoušet se angažovat i bez větších záruk z druhé strany. Bezpochyby se aktivně snaží vytvářet pro znovusjednocení prostor – a je možné, že taková politika by mohla přinést obrat.

Prezident Mun ale čelí stejně nepříznivým podmínkám jako jeho předchůdci. Pchjongjang představuje větší hrozbu než kdy dřív a jihokorejská vláda bude muset úžeji spolupracovat s dalšími zeměmi, které na Severní Koreu uvalily sankce. Pokud Soul uzavře dohodu o spolupráci a společných projektech, ale Severní Korea přitom bude dál pokračovat v provokacích, skeptičtí Jihokorejci pravděpodobně politiku sjednocení nepodpoří.

Z originálu, který vyšel na TheConversation.com, pro Finmag přeložil Filip Drlík. Úvodní fotka: I na olympijských hrách v Sydney nastupovali při úvodním ceremoniálu korejští sportovci společně pod bílou vlajkou s Korejským poloostrovem. Foto: Profimedia