Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Kolektivní narcismus: my jsme lepší a tady máte přes držku

Agnieszka Golec de Zavala
Agnieszka Golec de Zavala
23. 1. 2018

Své ego rozpustí v kolektivní identitě a svou hodnotu odvozují od hodnoty, kterou přisuzují své skupině. Raději jim na ni nesahejte.

Kolektivní narcismus: my jsme lepší a tady máte přes držku

V roce 2007 poslal súdánský soud na základě práva šaría do vězení britskou učitelku, která svým žákům dovolila, aby třídního plyšového medvěda pojmenovali Mohamed. Den po vynesení rozsudku vyšlo do ulic Chartúmu přes deset tisíc lidí. Žádali, aby učitelka byla popravena za rouhačství. Pro pojmenování maskota se samozřejmě dají najít i jiná vysvětlení – jméno vybraly medvědovi děti, je to v Súdánu oblíbené mužské jméno,… – ale učitelka musila čelit tak neúměrnému nepřátelství, protože někteří lidé její jednání chápali jako urážku celého jejich společenství.

V roce 2014 vystrnadily z Argentiny davy rozzuřených protestujících tým, který tam natáčel britský seriál Top Gear. Pobouřila je poznávací značka na jednom z aut, které v šou jezdilo. Bylo na ní napsáno H982 FKL, což si Argentinci vyložili jako výsměšnou připomínku války o Falklandy, kterou Argentina s Velkou Británií prohrála v roce 1982. Pochopitelně, mohlo jít o náhodu nebo omyl – ale pochopeno to bylo jako urážka Argentiny, na kterou se dá odpovědět jen nevraživostí a nepřátelstvím.

Urazils nás

Lidé, kteří v těchhle příkladech měli pocit, že někdo uráží skupinu, ke které patří, na ni museli být silně hrdi. Na druhou stranu ale ne každý, kdo byl na svou skupinu hrdý, reagoval na skutečné nebo domnělé ohrožení její image tím, že by se urazil a začal chovat nepřátelsky. Čím to tedy je, že někdo má pocit, že skupině, ke které patří, se dostalo urážky, ale někdo jiný takový pocit nemá. A proč někteří lidé vidí urážku i v jednání, které tak určitě nebylo míněno a pro které se dá najít jiné vysvětlení?

Výzkum mojí Předsudečné laboratoře na Londýnské univerzitě Goldsmiths ukazuje, že lidé, kteří se umisťují vysoko na stupnici kolektivního narcismu, jsou obzvlášť citliví byť i jen na sebemenší útok na image své skupiny. Na rozdíl od jedinců s narcistní osobností, kteří mají přehnané představy o sobě, kolektivní narcisté zveličují útoky na image své skupiny a reagují na ně agresivitou.

My jsme lepší

Kolektivní narcisté věří, že význam a hodnota jejich skupiny nejsou ostatními dostatečně doceněny. Cítí, že jejich skupina si zaslouží speciální zacházení, a trvají na tom, aby se jí dostalo uznání a úcty, jakou si zaslouží. Jinými slovy kolektivní narcismus je víra v nadměrnou důležitost vlastní skupiny a požadavek na její vnější ocenění.

Kolektivní narcista nemá potřebu být členem „hodnotné“ skupiny, nevydává žádnou energii na to, aby jeho skupina byla lepší, aby se její hodnota zvyšovala. Mnohem spíš se bude zabývat monitorováním okolí: jestli všichni kolem, zejména pak ostatní skupiny, řádně rozpoznávají a uvědomují si význam a speciální hodnotu jeho skupiny.

Aby bylo úplně jasno: kolektivní narcista vyžaduje privilegované jednání, nikoli rovná práva. A potřeba neustálého vnějšího potvrzování přifouknuté image jeho skupiny je to, co odlišuje kolektivního narcistu od člověka, který prostě má vůči svojí skupině pozitivní emoci.

Zítra vychází Finmag!

V hlavní roli roboti. Připraví nás o práci, nebo dík umělé inteligenci a rukám každý zbohatne? Roboti, automatizace práce, nepodmíněný příjemu a „elektroničtí spoluobčané“.

Koupit čerstvý Finmag

Adam Gebrian: Na ceně nezáleží. Rozhovor s nejznámějším kritikem architektury. Co znamená stavět ve veřejném zájmu. Proč vám on sám nikdy nepostaví dům. Jak na Praze 1 zaparkovat SUV.

Trotlov. Na internetu si přečetl, že autisti patří do plynu. Šel za mámou a chtěl vědět, kdy tam půjde. Matěj Hošek má Aspergerův syndrom. Ale taky geniální nadání.

Chci roční předplatné za 294 korun

Žádná sranda

V Turecku si kolektivní narcisté vychutnali evropskou ekonomickou krizi, protože se cítili uraženi tím, jak jejich zemi odpírali vstup do Evropské unie. V Portugalsku si kolektivní narcisté užili německou ekonomickou krizi, protože měli pocit, že oni sami jsou v Unii odsouváni Německem na okraj.

Když trochu rozšíříme definici urážky mezi skupinami – kolektivní narcisté v Polsku napadali tvůrce polského filmu Dozvuky (Poklosie, 2012), který vypráví příběh pogromu v Jedwabném, kde v roce 1941 vesničané upálili své židovské sousedy a vinu pak svalovali na nacisty. I úplně nevinné prohřešky, jako když představitel hlavní role udělal vtip na polkou vládu (které polský kolektivní narcista fandí), se setkávaly s výhrůžkami tělesným násilím a s internetovou šikanou.

Když jde o jejich vlastní skupinu, kolektivní narcisti nemají nejmenší smysl pro humor. Cítí potřebu trestat to, co považují za urážku své skupiny, i když je to urážka sporná a ostatní ji jako urážku nevnímají a když ani jako urážka nebyla míněna. Na rozdíl od individuálního narcisty se kolektivní narcista nedokáže z nepopulární nebo kritizované skupiny vydělit. Svou hodnotu odvozuje od významu vlastní skupiny a má tendenci vyzdvihovat víc svoji skupinu než sám sebe.

Infekčnost

Můj tým zkoumal kolektivní narcismus jako charakteristiku jedince. Jsme přesvědčeni, že v jakékoli společnosti bude vždycky určitá část lidí, kteří budou její kritéria splňovat. Jenže kolektivní narcismus může zasáhnout celou skupinu. A to pak vede ke zdánlivě nenadálým a nevyprovokovaným výbuchům meziskupinové nenávisti a předsudečným reakcím vůči menšinovým skupinám. Věříme, že kolektivní narcismus je nejnebezpečnější jako skupinový syndrom – když většina členů skupiny začne sdílet přesvědčení, že se jejich skvělé skupině nedostává zasloužené úcty, a když se z toho stane převažující narativ o minulosti i současnosti skupiny. 

Takový kolektivní narcismus je natolik toxický, že to dokáže vysvětlit i takové jevy jako antisemitismus a možná i obě světové války. Může vysvětlit teroristický útok na redakci Charlie Hebdo, francouzského satirického týdeníku, ve kterém vyšly kontroverzní karikatury proroka Mohameda.

Nedávné výzkumy Katarzyny Jaśkové a jejích kolegů z Národního konsorcia pro studia terorismu a reakcí na terorismus při Marylandské univerzitě ukazují, že kolektivní narcisté v radikalizovaných sociálních sítích jsou připraveni podílet se na politickém násilí a terorismu.

Kolektivní narcismus ovšem vysvětluje i politické chování v zavedených demokraciích. Nedávné výzkumy naznačují, že kolektivní narcismus měl podíl na volebním chování ve Spojených státech: vedle stranického principu to byl nejsilnější faktor, na základě kterého se daly předpovědět hlasy pro Donalda Trumpa ve volbách roku 2016. Podobně kolektivní narcismus vysvětluje hlasy pro brexit, protože předpokládal strach z imigrantů a cizinců.

Ponížení vracejí úder

Vědci z Pensylvánské univerzitě nedávno zkoumali funkční magnetickou rezonancí mozky narcistů a našly fyziologické důkazy, že jejich prožitek sociálního odmítnutí je zvlášť bolestivý – jakkoli to popírali. To je zvlášť důležité ve světle nových poznatků, které ukazují, že člověk odvozuje emocionální rozkoš, když na odmítnutí reaguje agresí. Zdá se, ačkoli to ještě není potvrzeno, že kolektivní narcista podobně bolestivě pociťuje, když někdo kritizuje, odmítá nebo oslabuje jeho skupinu. Můžou být podobně sváděni k tomu, aby ke snížení svého trápení použili agresi.

Dal by se najít nějaký alternativní způsob, jak snížit propojení mezi kolektivním narcismem a tendencí reagovat na nevýznamné jednání meziskupinovým odvetným nepřátelstvím? Na to se náš tým bude soustředit v pokračujícím výzkumu. Pokud najdeme způsob, jak odbourat projevy nepřátelství u jednotlivců, kteří se umisťují vysoko na stupnici kolektivního narcismu, mohli bychom přijít i na to, jak zklidnit a odradikalizovat skupiny kolektivních narcistů.

Z originálu, který vyšel na Aeon.co, pro Finmag přeložil Gabriel Pleska. Chuligány na utkání AC Milán – Rijeka fotil loni Paolo Bona / Shutterstock.com

Aeon counter – do not remove
Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (1)

Vstoupit do diskuze
Agnieszka Golec de Zavala

Agnieszka Golec de Zavala

Učí psychologii na Londýnské univerzitě Goldsmiths a Vysoké škole sociálních a humanitních věd v Poznani.

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo