Babiš se rozkoukává v Evropě. Zatím vidí hlavně kvóty

Předčasný vánoční dárek nadělila ve středu Evropská komise Polsku. Zahájila proti němu řízení podle sedmého článku Smlouvy o Evropské unii. Znamená to, že se Evropská komise domnívá, že se v Polsku nedbá na hodnoty vyjádřené ve druhém článku jmenované smlouvy, konkrétně na demokracii a právní stát.

Řízení ovšem nepřišlo jako blesk z čistého nebe, jde o vyvrcholení dva roky trvající krize. Podle Bruselu vláda strany Právo a spravedlnost ohrožovala nezávislost soudů a nerespektovala jejich rozsudky. Na unijní výzvy k nápravě nereagovala.

O tom, jestli v Polsku skutečně došlo k „závažnému a trvajícímu porušení“ demokratických hodnot, bude hlasovat Evropská rada, tedy hlavy členských států nebo jejich premiéři. Pokud se na polské „vině“ shodnou, sankce pro Varšavu můžou být různé, od pozastavení výplaty peněz z unijních fondů až po odebrání hlasovacích práv.

Nerozkoukaný

Zjednodušeně řečeno – právě teď se možná rozhoduje, jestli Unie zůstane společenstvím demokratických zemí, nebo jestli připustí, aby v některém ze členských států vládl autoritativní a nedemokratický režim.

Hlasování Evropské rady, která musí v příštích týdnech postoj Evropské komise potvrdit – nebo se proti němu postavit, se musí zúčastnit i Česko. Když se ale zkusíte zeptat Andreje Babiše, jak se tedy Česko k věci postaví, dostanete zcela neurčitou odpověď, ze které plyne jen to, že předseda vlády o tom vlastně skoro nic neví.

A věcí, které Andrej Babiš o Evropské unii neví, je opravdu hodně. Vlastně mnohem víc, než jich dokázal za skoro čtyři roky, kdy byl místopředsedou vlády a jezdil poměrně často na jednání unijních šéfů financí, pochytit.

Se ctí

Pozitivní je aspoň to, že si Babiš svůj hendikep aspoň uvědomuje. A že se přípravě na svoji první cestu na summit Evropské rady několik dní intenzivně věnoval, což v jeho rozvrhu posledních týdnů není tak úplně málo. Byla z něj cítit dokonce jakási velmi nezvyklá nejistota, když vstupoval do nové, futuristicky pojaté budovy Evropské rady, která zářila na Schumanově náměstí do prosincové noci jako obří vejce ukryté ve zlaté kleci. „Jsem na to zvědavý. Bude to něco nového,“ říkal Babiš novinářům, které pozval do vládního speciálu.

Vlastně i docela sympatická Babišova nejistota přispěla k tomu, že nový premiér (vlády, která zatím nemá důvěru a uvidí se, jestli ji vůbec někdy získá) na svém prvním summitu nic zásadního nepokazil. V mnoha ohledech se ku prospěchu věci prostě „zařadil“. Bez nějakých nepatřičných komentářů odsouhlasil například pokračování sankcí proti Rusku, posílenou vojenskou spolupráci zemí EU (Pesco) nebo posun brexitu do další fáze. A shodou okolností Babiš přivezl do Bruselu sympatických dvě stě milionů na pomoc Italům s migrační krizí; mají jít na výcvik libyjských policistů a pobřežní stráže. Což je mimochodem první podstatná věc, kterou Česko pro Itálii, která migraci z Afriky čelí v první linii, udělalo. Přestože to byla pomoc vyjednaná vlastně už s předchozím premiérem Sobotkou, důležité bylo, že ji Babiš prostě vzal za svou.

To opravdu podstatné

Všechno ovšem Babiš překryl tématem, které leží nad Českem jako smogová deka nad Ostravou: kvótami na migranty. „Zabráním kvótám,“ opakoval Babiš před summitem, během něj i po něm. A to přesto, že při společné večeři premiérů zemí Evropské unie pochopil, že tři země Visegrádu, které se v téhle věci staví na zadní, ve skutečnosti tahají za opravdu krátký konec provazu. „Musíme vyjednávat, shánět spojence,“ plánuje si Babiš. Jenže reálně by Česko, Polsko a Maďarsko, žalované kvůli kvótám u Evropského soudu, mohly o spojenectví uvažovat jedině s Rakouskem a jeho novou vládou.

V tom je asi největší riziko nového Babišova premiérského angažmá na unijním kolbišti: Téma, na které se Babiš upnul, je z hlediska západní Evropy vlastně podružné. A pro Česko se v něm ve skutečnosti také neskrývá nějaké reálné nebezpečí nechtěné masivní imigrace. Přitom do léta chtějí Francie a Německo vyřešit reformu eurozóny a další posilovaní integrace Unie nebo aspoň nějaké její části – a to je problematika mnohem, mnohem podstatnější.

Čím dřív zapomene Babiš na kvóty a pochopí, že Praha má v Unii spoustu jiných, důležitějších zájmů, tím lépe nejen pro něj, ale především pro Česko.

Autor je redaktor MF Dnes. Úvodní fotka: Petr Hloušek / Právo / Profimedia