Nedělejte ze mě Hitlera

Andreji Babišovi jsem od jeho vstupu do politiky věnoval na Finmagu deset komentářů. Víc než komukoliv jinému. Devětkrát jsem k němu byl kritický, jen jednou se ho zastal. I proto mě překvapilo, že na žádost o rozhovor kývl.

Sešli jsme se 2. dubna v jeho pracovně v Průhonicích. Protože tohle číslo Finmagu bude na stáncích až do začátku prázdnin, rozhodl jsem se neřešit aktuální kauzy, které se za tu dobu posunou dál, a dal jsem přednost nadčasovým tématům. Chtěl jsem se vyznat v nastavení a hodnotách člověka, který má slušnou šanci stát se na podzim premiérem.

Naživo je Babiš bezprostřední, uštěpačný a nebere si servítky. Rozhodl jsem se proto v přepisu nechat zmrdy, zoufalce i hovna. Bez nich by to byl jiný rozhovor s jiným člověkem.

Pane Babiši, vy jste pro mě záhada.

Záhada. Výborně.

U všech porevolučních politiků jsem si dokázal představit, co se jim asi tak honí hlavou. Kdyby se Václav Klaus vzbudil a zjistil, že zmizely vysoké daně a neziskovky, věděl by, že umřel a dostal se do ráje. Vás sleduju už čtyři roky, ale pořád nemám jasno v tom, jak si vlastně představujete dokonalý svět.

Dokonalý svět je, aby se všichni měli dobře. To znamená mladé rodiny, důchodci, podnikatelé. I když ono to zní kapku jako klišé…

To tedy ano.

Taky se to mění s věkem. Člověk nejdřív pracuje, chce prachy, auto, byt, rodinu, firmu. Teď jsou pro mě důležité vztahy v rodině.

Se vztahy v rodinách ale politik moc nenadělá.

Já nejsem politik. Já jsem člověk, který…

… dělá politiku.

A když v ní nebudu, tak nebudu zoufalý jak někteří, se kterými sedím ve vládě.

Dobře. Tak jinak. Co máte zrovna rozečteného?

Nic. Píšu vizi. Vy jste se zbláznil? Jak bych teď mohl něco číst. To nejde.

A co jste tedy dočetl posledně? Zajímá mě beletrie.

Beletrii jsem tedy dávno nečetl.

Do rozhovoru se vloží Babišův poradce Marek Prchal: Naposledy jste přečetl Konec prokrastinace.

Babiš: Taky čtu Iva Tomana, ten mě fascinuje. To je výborný kouč, mluví o emoční inteligenci, která je v životě důležitá.

Takže beletrie nic, spíš motivační příručky a recepty osobního růstu?

Pracuju od rána do večera, nemám na beletrii čas.

Co jste četl, když vám bylo patnáct? Říká se, že věci v tom věku člověka ovlivní na celý život.

Řecké báje, Foglara, Verna, Maye. Četl jsem ve škole nejrychleji ze všech a četl jsem strašně moc. Každé prázdniny jsem četl a pracoval.

Ano, jezdíval jste při vysoké škole na brigády do západní Evropy.

Nechal jsem se přes léto vykořisťovat v Německu za pět set marek měsíčně. Tam jsem se taky naučil jazyky. Pan Sobotka se nenaučil ani anglicky. Moje vnučky mluví anglicky dobře.

Mě teď nezajímá Sobotka, ale vy.

No zoufalec jako.

Jako byste byli s námi...

Další obrázky v galerii (11)

Za jeden provaz

Třeba se mi do vašich představ o ideálním uspořádání státu podaří dostat otázkou na muzeum moderního umění a českého národa, které jste navrhl vybudovat v Praze. Co byste v něm chtěl o českém národě vyprávět?

Já bych tam nic nevyprávěl! Na to si najdu lidi, pane kolego. Celý život pracuju tak, že si hledám šikovnější lidi. Tady máte důkaz: magor ze sítí, Prchal, génius. (Ukazuje na poradce.) Můžu vyzvat mladé architekty, ať mi pomůžou. Chci, aby Praha měla něco, o čem bude mluvit celý svět. Za čím by lidi jezdili. To já jsem vymyslel bílou pandu, chtěl jsem ji mít na Čapáku. Teď ji chce Miroslav Bobek do pražské ZOO. Já na to nemám, dávat milion dolarů, a ještě vždycky, když se vykadí, analyzovat hovno…

Už jsme u pandího hovna, ale pořád jsem se nedozvěděl, co se vám honí palicí. Víte, já se ve vás chci trochu vyznat proto, že mě trošku vystrašilo, když jste před pár dny říkal, že by stát měl fungovat jako rodinná firma…

Rodinná firma. Ano.

… a jako příklad jste uvedl Jižní Koreu a Singapur. První z těch dvou zemí je charakteristická tím, že jsou v ní stát a byznys velice úzce provázané.

My si nerozumíme. V rodinné firmě především všichni táhnou za jeden provaz. Koaliční vláda je katastrofa.

V demokratické společnosti se snad počítá s tím, že všichni nemusí táhnout za jeden provaz.

Však je demokratická! Byl jsem demokraticky zvolen, co sem zase pletete vaši demokracii?

Nic z toho nepopírám.

Mluvím o efektivitě řízení státu a vlády. O tom, jak dlouho trvá legislativní proces. Proč nemáme jednací řád Bundestagu? Na co máme senát? Na hovno. Čtrnáct krajů, to je jenom semeniště lobbistů. Neznám úplně do detailů Jižní Koreu ani Singapur, mluvím prostě o tom, že by byl lepší většinový systém, dneska se k úspěchům vlády hlásí každý.

Prchal: Ona je otázka, v čem spočívá rodinnost té firmy.

Babiš: Rodinná firma je solidární.

Ale třeba zrovna Singapur není úplně solidární k oponentům vlády, kteří sedí bez soudu ve vězení.

Ježišmarijá, o tom já nevím. Vy mě posouváte někam úplně jinam. Četl jsem, někde, že byl v Singapuru nějaký šéf, který byl oblíbený a s tím státem něco udělal. Jestli je tam někdo ve vězení, tak to mě mrzí, to určitě nechci. Nedělejte ze mě diktátora.

To nedělám.

Mluvím o tom, jak funguje vláda. A ona nefunguje. Protože ten blbeček, který ji neřídí, je tam úplně na hovno.

Internet všem, byty ne

Marek Prchal mi ukázal několik stránek z rozpracované vize nazvané O čem sním, když náhodou spím. Líbí se mi ten nápad udělat z Česka druhé Estonsko podporou elektronické komunikace mezi občany a státem. Jen by mě zajímalo, proč aspoň něco z toho dávno nefunguje, když máte od roku 2014 šest ministrů. Naopak elektronická evidence tržeb nebo kontrolní hlášení lidem papírování přidaly.

Není pravda. Odkud byste chtěl, pane, ty peníze? Z čeho zaplatíme důchody, platy? Kontrolní hlášení doneslo dvanáct miliard.

Ale bylo by hezké, kdyby se vám podařilo prosadit i něco, co lidem papírování ušetří.

Pane kolego, já pracuju dvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Nekopu se do zadku, jo?

Ministr dopravy už teď mohl prosadit třeba to, aby se lístky od různých dopravců daly nakoupit na jednom místě.

Ministři nerostou na stromech. Ani poslanci ne.

V té vizi mě zaujaly dvě konkrétní věci. První je právo na internet zdarma, které chcete napsat dokonce do zákonů. Zároveň ale vaše ministryně Karla Šlechtová aktivně vystupuje proti zákonu o sociálním bydlení.

Jde o to, kdo má to sociální bydlení zařizovat. Když bude tady v Průhonicích na náměstí bezdomovec, tak je to problém paní starostky. A paní starostka si tady postaví bytovku. Požádá si o dotaci a dostane sedmdesát procent, tak jak dostala na školu, školku a na všechno. Ale ten stát jí do toho nemá co…

Proč tedy nenecháte na obcích i ten internet? Proč lidi budou mít dřív právo na internet než právo na bydlení? To mi přijde paradoxní.

Není možné, aby si každý řekl, že má právo na byt. Na to je tu ta obec, kterou o byt požádáte, a oni posoudí, jestli na něj máte, nebo nemáte nárok.

Jenže na ty byty se čeká.

Kdo dostává dvanáct miliard za sociální bydlení? Šmejdi ve Varnsdorfu, kteří skoupili celé sídliště a nastěhovali tam ty lidi, co se ve čtvrtek v jedenáct dopoledne na dvoře kopali do zadku i s dětma, když jsem tam byl. Takže sociální bydlení nemá diktovat stát. Já chci velké kompetence obcí a měst.

Pak mě na té vizi ještě zaujalo, že by občané hodnotili úředníky hvězdičkami jako řidiče v taxi službě Uber. Trochu mě na tom děsí představa, že kdyby úředník někomu zatrhl stavbu kasina nebo bordelu s červenou věžičkou a mlýnským kolem v chráněné krajinné oblasti, dostane asi horší hodnocení než úředník, který by takovou věc povolil.

Ale my se bavíme o tom, že ten úředník má používat selský rozum, být lidský, chovat se slušně. O kasinu ať si lidi rozhodnou v referendu, to nemá být na úřednících.

Jenže když se podíváme na to, jak lidi hvězdičkují na Facebooku restaurace, zjistíte, že jich jen málo dokáže rozlišovat objektivní kritéria. Podniky dostávají hodnocení za to, jestli vaří, nebo nevaří pro uprchlíky. Mám proto strach, že by úředníci přestali hájit zájmy státu a občanů a snažili by se být co nejvstřícnější k různým…

Ale úředník není nad těmi lidmi, úředník je tam pro lidi.

Úředník je tam pro zákon.

Jasně, je tam pro zákon, ale taky je tam pro lidi, ne? A má být! Má být milý, vstřícný, nemůže být arogantní. Musí si uvědomit, že to platí, i když jsou pod zákonem o státní službě, který samozřejmě není normální, protože jim dává práva, jaká v privátním sektoru nikdo nezná. Nevidím v tom problém.

Prchal: U toho hvězdičkování jde o to, že dnes chybí způsob, jak hodnotit chování úředníků, kteří přicházejí do kontaktu s lidmi. Když je někdo lepší, jak se to má ten úřad dozvědět?

Mám problém s tím, co to vlastně znamená lepší. Nevěřím tomu, že si někdo řekne „úředník mi sice nedovolil stavbu mrakodrapu na vesnici, ale zároveň na mě byl korektní a milý, tak mu dám pět hvězdiček“.

Prchal: Předpokládejme, že jeho nadřízený ví, co se děje.

Ale to snad ví i teď.

Babiš: V té vizi se snažíme řešit problémy, které tu dnes jsou. Maminka porodí a musí jít na šest míst, aby přihlásila dítě. Nebo řidičák, techničák, ministerstvo dopravy…

Ministerstvo dopravy má ANO od roku 2014.

Ale to jsou jenom klišé a kecy, co říkáte. Pojďte si to vyzkoušet. Vždyť i ti Slováci, kteří se za celou dobu společného státu jezdili učit do Prahy, jsou dál. Plno věcí se tam můžeme naučit, bohužel. Možná je to tím, že tam byla jednobarevná vláda Roberta Fica. O něčem rozhodla, zavolalo se do parlamentu, udělali zákon, byl tam tah na branku. Tady je to všechno složité. Legislativní proces trvá dva roky a každý do toho mluví. Komise, impact studies, hodnocení dopadů regulace…

Na co máme Senát?

Proč nemáme jednací řád Bundestagu? Na co máme senát? Na hovno.

To je dělba moci. Kdyby ji někdo uchvátil celou, mohl by být nebezpečný.

Nebezpečný! Vy si jako myslíte, že za čtyři roky přijde nějaký diktátor a udělá… co vlastně?

Třeba trošku omezí svobody jako v Maďarsku Viktor Orbán.

A v čem? Vždyť tu máme nezávislé soudy, státní zastupitelství, máme…

To měli i v Maďarsku, Polsku nebo Turecku. Vy tedy chcete slučovat ministerstva?

Určitě.

Vadí vám senát, vadí vám kraje.

Senát zdržuje legislativní proces. Stojí šest set milionů. Teď tam vylobbovali osvobození pozemků okolo staveb od daně z přidané hodnoty. Čtrnáct států v Evropě senát nemá. A nevadí jim to. Vy mě bavíte s tím, že bych někoho ohrozil. Jste nasáklý nesmysly, že jsem ohrožení demokracie. Tak proč mě lidi zvolili?

Spoustu ohrožení demokracie si lidi zvolili. Komunisty v Československu například.

Ale dneska máme demokracii. Jsou volby.

Volby byly i po válce.

Tak to asi nějak nezvládli, ale za to já nemůžu. Věřte mi, nikdy jsem nebyl a nechtěl být politik. Je tragédií naší země, že se jimi stali lidé jako autista Vladimír Špidla nebo bezpáteřní křivák Bohuslav Sobotka, který se nenaučil ani anglicky. V Evropské unii se musíte domluvit. Já mluvím francouzsky, německy, anglicky a rusky. Když Aristoteles říkal, že v politice jsou ti nejlepší z nás, nejpracovitější, nejmorálnější, kde teda jsou? Proč úspěšní lidé nejdou do politiky?

Vím, že máte Aristotela rád, tak jsem se schválně začetl. V Etice Nikomachově se píše: „Spravedlnost v obci musí být řízena zákonem, proto nenecháváme vládnout člověka, ale zákon.“ Já mám pořád strach z toho, že když přijde někdo schopnej, kdo maká a nekecá, a trošku si zjednoduší legislativní proces, pak může být nebezpečný.

Ale já veřejně říkám, co chci. Jednací řád podle Bundestagu. Aby Kalousek při projednávání EET nežvanil pět hodin. To je pro vás projev demokracie?

Ano.

Tak to je výborný.

Uprchlíky jen s umístěnkou

Rád bych se vás teď zeptal na stručné hodnocení některých světových politiků. První je čínský prezident Si Ťin-pching. Před rokem mu Miloš Zeman řekl, že se od Číny můžeme učit, jak se harmonizuje společnost. Je to inspirace i pro vás?

Nenacházím v Číně žádnou inspiraci. Kritizoval jsem i ty jejich investice. Jdou do kapes soukromých vlastníků, pro stát to nemá žádný přínos.

Donalda Trumpa vidíte jak?

Chová se podivně. Agresivně, arogantně, polarizuje společnost a podle mě to není dobře.

A předsedu Evropské komise Jeana-Clauda Junckera?

To je alkoholik, který už tam dávno nemá být. Podle mě zásadním způsobem kazí pověst Evropské unie.

Junckera před poslední volbou předsedy podpořil europoslanec zvolený za ANO, Pavel Telička.

Ve straně máme na Evropu různé názory. Ale na rozdíl od tradičních stran do ní neposíláme odložené politiky, jako byl Miloš Kužvart, který na první tiskovce šestkrát řekl áj jém very optimistik, zjistilo se, že neumí anglicky, a šel domů. Dita Charanzová, Martina Dlabajová a Telička jsou jedni z nejlepších v Evropském parlamentu a mají to na papíře. Já pořád říkám, že Evropská unie ještě nenaplnila ani čtyři základní svobody [volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu – pozn. red.]. Máme nesmyslný Schengen, kam nevímproč patří Řecko, ale ne Chorvatsko, Bulharsko a Rumunsko. Čekáme na francouzské volby, na německé, na italské, a zatím migranti přicházejí a přicházejí.

Nepřicházejí. Ty počty poklesly o řád.

Poklesly balkánskou cestou, ale africkou cestou stoupají. Máte špatná čísla. Jarda Jágr si požádal o zelenou kartu. Má čtyři ručitele. Proč mu ji Barack Obama nedal ve finále NHL v přímém přenosu? „Jardo, tady máš zelenou kartu, my tě milujem.“ On místo toho vykládá Merkelové: „Dáme ti Nobelovu cenu míru za to, žes je pozvala všechny.“

Nepozvala.

Pozvala.

V novoročním projevu před dvěma lety řekla jen „tohle zvládneme“. Potom do Německa pozvala ty migranty, kteří zůstali bezprizorní v Maďarsku, což byl zlomek celkového počtu. Naopak to byla Angela Merkelová, kdo prosadil dohodu s Tureckem o zadržování migrantů.

Jo, ale až když zjistila, kolik škody nadělala. Ona je pozvala.

Nepozvala.

Nechte mě mluvit, když jste přišel na rozhovor se mnou, jo? Žijí u nás Ukrajinci, Vietnamci, Slováci. Máme vlastní historii. Budeme si sami rozhodovat, kdo u nás bude pracovat a komu poskytneme humanitární pomoc. A my poskytneme, určitě. Ale když někdo chodí do Evropy, tak musí dopředu vědět, kam jde. Jestli jde pracovat do firmy X a jestli jde do azylového domu. Teď si chodí do Evropy každý, jak chce.

Okamura vás zblbnul

Čtvrt hodiny po našem záseku na tom, jestli Angela Merkelová pozvala, nebo nepozvala uprchlíky, se mě Andrej Babiš při focení na obálku zeptal: „A jak vy tipujete ve volbách Okamuru?“ – „Nevím. Jak vy?“ – „Já myslím, že bude mít víc, než se čeká. On ty lidi těma uprchlíkama úplně zblbnul.“

Když někdo utekl v osmdesátých letech z Československa, tak přece taky neměl pozvánku od firmy.

To byli všechno lidi, kteří mluvili jazyky a mohli hned nastoupit do firem a být přínosem.

V uprchlickém táboře v Röszke jsem potkal dost lidí, se kterými se dalo mluvit anglicky.

Moje bývalá firma v Německu zaměstnávala čtyři a půl tisíce lidí, znám tam i premiéra Saska-Anhaltska Reinera Haseloffa. Tak se taky zeptejte. Nepíšou ani eritrejsky, musí je nejdřív naučit psát eritrejsky, potom je budou učit německy a potom je otázka, jestli budou chtít pracovat.

Asi budou chtít, protože většina lidí žijících v Německu, která se narodila mimo Evropskou unii, je zaměstnaná. To je oficiální informace z Eurostatu.

Tak proč mi na snídani šéf celého Siemensu říkal, že ani jeden z nich není použitelnej? To je divný, ne?

To je jako kdyby Miroslav Kalousek tvrdil, že je tu za vašeho ministrování dvacetiprocentní nezaměstnanost. Obojí vyvracejí oficiální čísla.

Tak se jeďte do toho Německa zeptat. Já znám plno Němců.

A Kalousek by asi zase znal hodně lidí, kteří jsou zrovna nezaměstnaní.

Miroslav Kalousek nemluví žádnou řečí. Prosím vás, nemluvte o Kalouskovi, jo?

Nejsem Hitler

V roce 2013 jste v Blesku prozradil, že věříte v Boha.

Věřím, že je něco nad.

Něco. Takže za křesťana se nepovažujete?

Nejsem praktikující katolík. Nechodím do kostela. Věřím v nějakého boha. Že jednou bude spravedlivý. Že se na nás dívá a je hodný. Ale občas to tak nevypadá. Plno zmrdů funguje, ale Aničku Veverkovou [spoluzakladatelku hnutí ANO – pozn. red.] nějaký magor zabil na přechodě v červnu dva třináct. Zbyly po ní děti. Takže se ptám, jestli je bůh spravedlivý, nebo ne.

Není. Ne v tom, co můžeme vidět přímo před sebou.

Jistě.

Proto si taky budujeme instituce a stát, aby se ty největší nespravedlnosti napravily. Chtěl jsem se od vás dozvědět, jak si to všechno představujete, a přiznám se, že nejsem moudřejší než před hodinou.

A co byste chtěl vědět? Stále přemýšlíte stylem „ježíš, ten Babiš, ten bude chtít všechno, bude diktátor a bude toto“.

Andrej Babiš (62)

Předseda hnutí ANO, od roku 2014 ministr financí ve vládě Bohuslava Sobotky. V roce 1993 založil holding Agrofert, který letos musel kvůli zákonu o střetu zájmů převést do svěřeneckého fondu. Magazín Forbes loni odhadl celkovou hodnotu jeho majetku na 70 miliard korun, což z něj dělalo druhého nejbohatšího Čecha a jednoho z tisícovky nejbohatších lidí planety.

Nevím o nikom, kdo by tvrdil, že z vás bude diktátor.

To psali v Lidovkách, že jsem Hitler. To je absurdní, ne?

Je to absurdní. Hitler neuměl tak dobře jazyky.

Například. Ale postavil aspoň jednou psí boudu? Tady máte naproti Sokolovnu. (Ukazuje přes ulici k restauraci a společenskému centru.) Koupil jsem ji v totálním rozkladu. Nadrbal jsem tam sto devadesát milionů. Každý měsíc prodělá dvě stě tisíc. Mám ji pro radost. A choďte hlavně na Čapí hnízdo. To je nejdůležitější věc v historii naší země. Tam bude za chvíli jednička. Miliarda korun. Můžete krmit lemury.

Oukej. Víte, mě zajímalo, jestli se vám podaří rozptýlit moje…

Kdybych nebyl v politice, co by všichni řešili? Já jsem teď takový vděčný objekt. Já za všechno můžu, ne? Já, který podporuju zvířata, slepecké psy, tak mě si ještě vezmou, jakože já a zvířata. [Aktivisté po ANO zrovna žádali podporu zákazu kožešinových farem – pozn. red.] Absurdní. Choďte na to Čapí hnízdo. Tam se zvířata mají líp než bezdomovci.

Fotografie: Daniel Hamerník.

Rozhovor vyšel v květnovém čísle magazínu Finmag. S digitálním předplatným získáváte plný přístup k archivu Finmagu. V jedinečné předvánoční akci můžete získat dvojí předplatné v ceně jednoho.