Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Tahle knížka je pro idioty

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek | 12. 10. 2017 | 6 komentářů | 25 298

Dominik Feri a Markéta Pekarová Adamová přesvědčují mladé, aby šli volit. Výsledek vzbuzuje rozpaky až zhnusení.

Tahle knížka je pro idioty

Slovem idiot staří Řekové označovali své spoluobčany, kteří se starali jen o soukromé záležitosti a veřejné dění ignorovali. Mezi lidmi od 15 do 29 let je u nás teď takových idiotů 57 procent: tolik se jich podle studie OECD nezajímá o politiku. A právě na mladé omílající průpovídku, že kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali, cílí brožurka TOP 09 spíchnutá místo „pár letních grilování“ Šimkem a Bubílkovou generace Y – teplickým radním Dominikem Ferim a poslankyní Markétou Pekarovou Adamovou.

Dominik Feri, Markéta Pekarová Adamová a Karel Schwarzenberg: Tahle knížka není pro starý. Vydala TOP 09 v září 2017. 106 stran, zdarma.

Tahle knížka není pro starý by měla vyvolávat pochyby už svým záměrem, kterým je dostat k urnám ty mladé lidi, kteří volit nechtěli. K čemu vlastně? Aby se snížila váha hlasů lidí, kteří se o politiku dlouhodobě a zodpovědně zajímají? Aby dostali autoritativní otcové rodin extra hlasy? Aby to pomohlo samotné TOP 09, ale ještě víc Pirátům? – Některé z odpovědí, které už nezní tak cool jako „Jde o naši budoucnost, tak se na její tvorbě podílejme!“

Prci, prci, volbičky

Brožura se nese v odlehčeném duchu, protože mladí jsou idioti nejenom v původním smyslu, ale i v tom soudobém. Co není pod 140 znaků a okořeněné košilatým vtipem, to je otrava – proto taky nikdo z nich nepřečetl čtyři tisíce stran Harryho Pottera. Feri si ale umí jejich roztříštěnou pozornost povodit jak pán, například titulkem a perexem „NIKDY JSEM TO NEDĚLAL(A)… Jak zasunout – hlasovací lístek do urny?“

Mladá TOP 09 krev

Nejsem Kalouskova modelka

Na Facebooku sleduje Dominika Feriho 76 694 lidí – víc to mezi českými politiky drtí jen Tomio Okamura a Miloš Zeman. Právě na fanouškovské základně stojí jeho pokus dostat se do Sněmovny z posledního místa pražské kandidátky TOP 09. Když mu k tomu preferenční hlasy pomůžou, z nejmladšího českého radního se stane nejmladším poslancem.

Rozhovor s Dominikem Ferim

Když si vzpomeneš, že téčko v TOP přece jen není trtkání, ale tradice, můžeš těm teenage pologramotům čtení usnadnit aspoň tzv. hravou grafickou úpravou. Práce poslankyně vypadá mnohem líp, když ji vysázíš jako Instagram stories. Zdánlivě bezobsažný popisek „Ve sněmovně si dost vyměňujeme názory, diskutujeme, což k demokracii patří“ rázem dělá z nevoličů voliče.

Mladým je taky dobré vysvětlit, odkud mají brát informace. Naštěstí je to jednoduché: „Poznáš to často podle zdroje. Alternativní servery jako Aeronet, Sputnik, AC24 nebo Eurasia24 jsou na první pohled bizarní a nedůvěryhodné,“ radí Pekarová Adamová – z okýnka messengeru v předvolební brožurce, kterou rozdávají brigádníci v metru. Vůbec to není na první pohled bizarní, tak jako není ironické, že o pár řádků dál doporučuje Feri číst kompletní vyjádření politiků, na jejichž publikování si založily značku Parlamentní listy.

Politika je něco jako sex. Jenom musíš čekat ještě o tři roky víc

Mladé lidi nahání k volbám i Institut politického marketingu, společnost poskytující poradenství stranám i jednotlivým politikům. A také IPM sází na pubertální vtipkování. 

A co pro nás teda máte? – Eh…

Protože mají lidi mezi 15 a 29 lety místo mozku z minecraftu kostku, je nutné jim zopakovat takové věci, že má parlament dvě komory, že se dá na volebních lístcích kroužkovat a že do obálky patří jenom jeden, se dvěma by byl hlas neplatný. (Ještě jednou děkuji, že dostáváte k volbám lidi, kteří to nevědí.)

Nač si při tom lámat hlavu s nějakými detaily, třeba v pasáži o voličských průkazech: „Stačí zajít na úřad v místě trvalýho bydliště, říct jim, že chceš volit jinde, a do 5 minut ho máš,“ píše se v brožuře. Člověk schopný vložit do obálky dva lístky by možná ocenil informaci, který úřad to je konkrétně – a všechny ostatní by mohlo zajímat, že se letos dá (až do zítra, pátku 13.) zažádat o průkaz i na dálku, nejenom osobní návštěvou radnice v místě „trvalýho bydliště“. Ale dobře, TOPka má na srdci nejenom to, aby šli mladí k volbám – chce, aby navštívili rodiny.

Anebo se možná jen při psaní moc nepřemýšlelo. Čemuž napovídá, jak často se v brožurce hrozí maturitou z matematiky těm, kteří se o politiku nezajímají. Uvědomují si autoři, že velká většina prvovoličů už střední školu absolvovala? Že je prvnímu středoškolskému ročníku letos patnáct a volit nemůže?

Je to zároveň to jediné, co konkrétního brožura slibuje specificky mladým. Místo se v ní nenašlo ani pro někdejší tahák, poukázky na kulturu pro lidi do šestadvaceti.

Ze světa těch, co nejsou staří

Dominik Feri inspirující: Vybrali jsme z učebnice vlastivědy několik stránek. Košilaté popisky se editorovi hrnuly z pera skoro samy. Jste připraveni na dvojitou porci trapnosti? Tak si níž klikněte.

300 000 výtisků!

Kašpárek recenzuje Babiše

„Kniha O čem sním, když náhodou spím, podepsaná Andrejem Babišem, je jednou z nejpodařenějších, co jsem kdy četl. Neříkám nejlepších, ale nejpodařenějších. Její autoři věděli, co dělají, proč to dělají, pro koho to dělají, a udělali to s virtuozitou lajny Vůjtek-Patera-Procházka.“

Babiš osedlal prázdno středního proudu

Top sliz

Tahle knížka není pro starý nechává po přečtení na duši slizký povlak. Členství v Evropské unii prodává mladým lidem jednak vrtkavými materiálními výhodami, jako jsou dotace nebo ekonomický růst, jednak tím, že jde o „garanci demokracie“ a „záruku míru“. Tahle kombinace ukazování na plný talíř (posledně stačilo jen pár měsíců, aby se růst zastavil a krachující státy potřebovaly nakrmit zas od nás) a na vyprázdněné fráze (mimo EU je i v samotné Evropě několik demokratičtějších zemí než Polsko nebo Maďarsko a záruky míru fungují vždy skvěle až do prvního výstřelu) byla vlastní komunistům, proti kterým se kniha vymezuje dokonce v samostatné kapitole.

Návod „Jak diskutovat“ by se mohl jmenovat spíš „Manipulativním psychopatem v osmi krocích“. Třeba ten pátý: „Dobrou věcí je ‚soupeřovi“ jeho argumentaci ‚uznat‘, byť třeba na oko. Je to totiž okamžik, kdy můžeme ‚soupeře‘ dostat zpět do rámce, ve kterém ho chceme přesvědčit. […] Toto je i okamžik, kdy oponentovi můžeme právě na jím uvedeném příkladu vnuknout vlastní myšlenku – protože uznáme-li protiargument, získáme pozornost protistrany.“ Nevím jak vy, já tam slyším takové to „píčo“.

A platí to vlastně o celé „knížce“. Naštěstí není pro mě – a nejspíš ani pro vás.

Autor článku

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný Finmag. Od jara 2021 edituje články datového týmu ČRo a píše komentáře pro Seznam Zprávy.