Podzimní Finmag na stáncích. Michal Viewegh: Uživit se? Čím dál těžší

S Ondřejem Tůmou si Michal Viewegh povídal o ctižádostivosti a potřebě si pořád něco dokazovat. O svém rozmařilém způsobu života v době, kdy se mu dařilo – i myšlenkách na sebevraždu v době, kdy to bylo naopak.

Ukázky z velkého rozhovoru, který najdete v novém tištěném Finmagu, přinášíme i na webu:

Říkal jste, že se vám po nemoci změnil žebříček hodnot…

Nechci, aby to znělo neskromně, ale všechno, co jsem chtěl, jsem už dokázal. Vydal jsem kolem třiceti knih. Přeložili je do víc než dvaceti jazyků. Nepotřebuju nikomu, ani sám sobě, nic dokazovat. Teď je můj největší cíl, aby mně psaní šlo a nepřestalo mě bavit. A samozřejmě, aby mě ještě uživilo, což je čím dál těžší.

V jednom z posledních rozhovorů jste vyprávěl, jak jste v době, kdy vás opouštěla manželka, přišel do banky a zjistil, že nemáte na účtu ani korunu. To byl váš dřívější život tak okázalý, nebo byla nákladná zdravotní péče při vaší rekonvalescenci?

Ono to možná klame, ale nikdy jsem neměl astronomické příjmy. Jasně, třeba Účastníci zájezdu mi za rok vydělali skoro tři miliony, ale mezitím se toho dost změnilo. Najednou byl z příjmů za knížky jen milion ročně. Když máte dům na Sázavě, na který platíte hypotéku pětatřicet tisíc měsíčně, další byt v Praze, dvě auta a ještě se nákladně rozvádíte, tak vám to prostě vyluxuje účet. Ta scéna z banky je pravdivá.

O tom nepochybuju. Jen mě překvapuje, že jste si nedával víc peněz stranou na horší časy.

Jsem typ člověka, kterému když se daří, létá na Maledivy a pije drahé víno.

Příklad zodpovědného hospodáře zrovna nejste…

Nikdy jsem nebyl člověk, který by dbal na finance. Jsem v tom naprostý diletant. A ještě větší odpor jsem k téhle oblasti získal, když se moje bývalá manželka lusknutím prstu proměnila z bioženy na finanční poradkyni. Vzdala se své okázale demonstrované víry a během jednoho roku přijala úplně jinou. Šla z extrému do extrému. Její „duchovní cesta“ mě hodně zklamala.

Co když se všechno časem vrátí do normálu? Zůstane vám nově nabytá pokora, nebo se zase uchýlíte k dřívějšímu životnímu stylu?

Klidně rouhavě přiznám, že kdyby se všechno vrátilo, docela rád bych si ten hédonismus zopakoval. To už se ale nestane, takže o tom můžeme jen takhle žertovat.

Fotky Michala Viewegha Daniel Hamerník

Ve Finmagu toho ale najdete mnohem víc:

Africké námluvy 

Mocnosti si zase porcují Afriku. Budou mít z investic prospěch i její obyvatelé, nebo je vyspělé státy jen vysávají?

Anarchista, který prokoukl Marxe

V dalším díle seriálu Nepřátelé státu Josef Tětek představuje Michaila Bakunina. Bouřliváka, který prokoukl Marxe, odmítnul stát jako zdroj zla, rozbil komunistickou internacionálu a stal se ikonou anarchistů.

Kafe pod tlakem

„Maminko, tys zlobila, ale už nezlobíš, viď?“ říká občas Sebastian Lucii. Od patnácti brala pervitin. Teď se snaží o životní restart v Bloudící kavárně VeloBloud.

Foto Daniel Hamerník

Živnostenská hádanka

Snadný terč politiků, nebo reálný problém české ekonomiky? Bez zbytečných emocí analyzujeme, jak je to vlastně s živnostníky v Česku.

Bída a beznaděj slovenských Romů

Se slovenskými Romy hraje osud loterii. Narodí se do odříznutého slumu, nebo do normálně fungující komunity? Pár kilometrů rozhodne o celém životě.

Foto David Veres

VŘSD. Velký říjnový socialistický debakl

Alternativní historie z pera ekonoma Pavla Kohouta. V roce 1918, po rudém převratu, jsou uprostřed Ruska zmítaného občanskou válkou nejdisciplinovanější vojenskou silou československé legie. Jaký bude svět, až potřou bolševika a car Mikuláš se vrátí na trůn?