Michal Horáček: Dalších pět let se Zemanem může mít fatální následky

Ještě než zapnu diktafon, povídáme si o probíhající kampani. O tom, kde při ní všude byl, jak by šlo prospěšněji naložit s penězi, které utratí za marketing, a také, co dnes dělá jinak než v době, kdy svoji prezidentskou kandidaturu ohlásil. „Uvědomuju si, že jsem byl na začátku kampaně až moc abstraktní a lyrický. Lidi chtějí slyšet něco konkrétního, chtějí vědět, co pro ně můžu udělat. Sepsal jsem proto dokument s názvem 100 dní, kde zcela otevřeně slibuju, co bych udělal v prvních sto dnech v roli prezidenta,“ říká Michal Horáček na zahrádce kavárny v centru Prahy a odsouvá popelník k vedlejšímu stolu. Vím, že je silný kuřák, tak se zeptám, proč si nezapálí. „Trénuju. Kdyby volby vyšly, seknul bych s tím. Popelníček na Hradě není důstojný,“ směje se kandidát, kterému zatím předvolební průzkumy přisuzují v boji o Hrad třetí pozici. S tím, že není v roli favorita, je prý ale spokojený.

Když jsme spolu dělali v dubnu 2015 rozhovor pro časopis Finmag, říkal jste, že se vám vaše kandidatura jeví spíš jako nesmysl. Proč jste změnil názor?

Bod zlomu přišel ve chvíli, kdy prezident Zeman vyprávěl v čínské televizi, že se k nim jezdí učit, jak stabilizovat společnost. Většinu svého života jsem prožil v totalitní společnosti, která byla také jakoby stabilizovaná. Umrtvující a strašlivá. Neakceptovala, že lidi mají různé názory a touhy. Nechci, aby se něco takového týkalo i mých dětí nebo vnoučat.

Tehdy jste taky mluvil o tom, že budete kandidovat jen v případě, že se nenajde žádný kvalitní kandidát. Kdyby Jiří Drahoš dřív ohlásil, že bude usilovat o Hrad, ovlivnilo by to vaše rozhodování?

Své ideální kandidáty jsem uvedl předem: Eliška Wagnerová, Šimon Pánek, Jiří Přibáň. To jsou pro mě kapacity, které bych rád viděl na Hradě. Vlastní kandidaturu jsem ohlásil až po půl roce, během kterého se žádný z nich nepřihlásil.

U pana Drahoše to tak úplně necítím. Neznamená to, že bych si o něm myslel, že je špatný člověk, nebo že je jeho kariéra kontaminovaná natolik, že nemůže dělat prezidenta. Má ale úplně jiné životní vyznání než já.

Jak to myslíte? 

Já se vždycky pohyboval mimo struktury. Kdybych to vyjádřil písní, byla by to Walk on the Wild Side od Lou Reeda. Naopak na „druhé straně“ jsou lidi, kteří budují kariéru bez ohledu na dobu v rámci institucionalizovaných postupů. Pozice předsedy Akademie věd je pro mě částečně politická funkce. Stejně třeba jako šéf veřejnoprávní televize. Jde o post, který schvaluje vláda. Musíte si tedy naklonit politické aktéry. A to může znamenat, že za to později budou chtít vaši loajalitu. Jiří Drahoš pro mě symbolizuje Walk on the Safe Side.

Nemůže to být z pohledu voličů výhoda? Bude pro ně víc čitelný.

Může. Je na lidech, aby si vybrali, co se jim víc zamlouvá. Já si ale nemyslím, že bych byl nečitelný. Naopak. Na svém webu mám jako jediný kandidát nejen transparentní účet, ale od prvního dne i program, majetkové přiznání, lékařské zprávy a sbor poradců. Celou kampaň si platím ze svých peněz, od nikoho si neberu ani korunu, takže nebudu později nikomu nic dlužný. Můžu se svobodně věnovat úkolům, které si sám stanovím.

Čitelný jsem i tím, že mě odmítá aktuální politická mašinerie. Mám radost, že o mně Sobotka, Zaorálek, Štěch, Schwarzenberg, Kalousek, Gazdík, Bělobrádek a teď i Klaus říkají, že jsem pro ně nepřípustný kandidát. Nemůžou se totiž spolehnout, že s nimi budu hrát jejich hru.

To je možné, ale neříká to nic o vašem politickém smýšlení.

Své politické názory a stanoviska jsem dával vždy průběžně najevo. Psal jsem sloupky do Hospodářských novin a později do Lidových novin. Z obou vyšly knižní výbory. Na tom, co jsem napsal, se nic nezměnilo. Jsem liberál s jednoznačným proevropským zaměřením. Sen o jednotné Evropě musíme udržet, i když to bude bolet. Chci to pro sebe i pro další generace.

Co se týče politických aktérů, zatím jste vyjmenoval ty, se kterými nechcete mít nic společného. Kdo vám je ale naopak názorově blízký?

Většina lidí má pocit, že se politika odehrává jenom na parlamentní úrovni. Mně je ale mnohem sympatičtější komunální politika, která se děje tam, kde lidi okamžitě cítí, jestli pro ně politik něco dělá, nebo ne. Takových politiků si můžeme vážit. Třeba starosta Vlčnova prosadil, že se jejich Jízda králů dostala do seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. To je pro mě pašák, který něco odpracoval. Nebo zastupitelé Kněžice, kteří dokázali vybudovat první energeticky nezávislou obec v Česku.

Na cestě s MH

Další obrázky v galerii (15)

Někdo vám přece musí být sympatický i v Parlamentu.

Jestli chcete slyšet konkrétní jméno, tak je to třeba Jan Farský. To je pro mě bojovník za transparentní politiku. Prosadil zákon o registru smluv, což je skvělý počin. Když pominu Ústavu, jde o jeden z pouhých dvou zákonů, které dávají moc občanovi vůči státu. Všechny ostatní zákony stanovují, co po nás občanech může stát požadovat. Každý zákon, který jde opačným směrem, je pro mě jako pro liberála nesmírně důležitý.

Koho jste volil při posledních volbách do Poslanecké sněmovny?

Pro demokracii je podstatné nejen to, že jsou naše volby svobodné, ale taky tajné. Vždycky když jsem se jako malý kluk chodil dívat s rodiči k volbám, přišlo mi hrozně hloupé, jak spousta lidí demonstrativně volila před plentou a dokazovala tím podporu komunistické straně a jejím poskokům. Jak člověk volí, je jeho soukromá záležitost, kterou bych nechtěl nikomu vyčítat. I z toho důvodu nerad zmiňuju, komu dávám hlas.

Není to z vaší strany spíš taktizování? I když vcelku pochopitelné… Když prozradíte, koho jste volil, můžete ztratit hlasy těch, kterým by se to nezamlouvalo.

Tak to není. Abychom byli oba spokojení, odpovím vám ještě jinak. Mockrát jsem se už deklaroval jako praktikující katolík, takže jako první zvažuju nabídku strany, která v sobě nese něco z konfesijního rysu.

Budete stejně uvažovat i při následujících volbách?

Spíš ne. Jsem zklamaný z toho, asi podobně jako spousta dalších lidí, co dnešní parlamentní strany předvádějí. Sympatičtí jsou mi třeba Piráti, i když je jejich přístup k autorským právům v podstatě zaměřený proti mně jako umělci a producentovi. Mají ale spoustu zajímavých lidí, kteří do politiky přinášejí svěží vítr a nové neotřelé nápady. Jejich starosta v Mariánských Lázních je bourák. Vůbec se dobře profilují v Karlovarském kraji a samozřejmě taky na pražském magistrátu, kde okopávají jako opoziční strana kotníky pochybným strukturám, které poškozují naše hlavní město. Dalo by se vlastně říct, že jsou taky on the wild side.

Předvolebním průzkumům zatím suverénně vévodí hnutí ANO a je tedy dost možné, že se příštím premiérem stane Andrej Babiš. Jak by se vám s ním v politice spolupracovalo?

Já předvolebním průzkumům moc nevěřím. Možná něco vypovídají o momentálním naladění lidí, ale do voleb ještě zbývá spousta času a všechno může být úplně jinak. A i kdyby Andrej Babiš vyhrál volby, ještě to nemusí znamenat, že dokáže sestavit vládu. Ostatní strany se proti němu můžou spojit, aby ho nepustily k moci.

Pokud by se mu ale vládu sestavit podařilo, jak byste s ním vycházel? Říkal jste, že chcete razit jasnou proevropskou politiku a té se teď předseda hnutí ANO dost vzdaluje.

Prezident musí ctít výsledky voleb a neměl by úmyslně házet klacky pod nohy někomu, koho si občané zvolí. V případě Andreje Babiše by to pro mě ovšem byla asi složitá spolupráce. A pokud by se nás snažil vést nebezpečným směrem, určitě bych nemlčel. Já bych ale vyjádření Andreje Babiše vůči Evropě nepřeceňoval. Z mého pohledu je to striktní marketing. Zatím je to navíc spíš jen takové kňourání, žádné jasné sliby voličům. Pro pana Babiše navíc není problém popřít, co v minulosti řekl. Myslím si, že až přijde na řadu reálná politika, i jemu dojde, že pokud nechceme být bezvýznamnou a zranitelnou zemí, musíme patřit k jádru Evropy. Naše budoucnost je v euroatlantických strukturách, v organizacích jako jsou NATO a EU.

U současného prezidenta jsou kromě už zmiňovaného příklonu k Číně patrné i jasné sympatie k Rusku…

Je to alarmující. Vím, že se to říká skoro před každými volbami, ale teď stojíme skutečně na rozcestí. Dalších pět let s Milošem Zemanem by pro nás mohlo mít fatální následky. Tím, jak moc se kloníme k Východu, výrazně znejišťujeme naše ostatní partnery. Musíme proto zavolat do světa, že tímhle směrem opravdu jít nechceme. 

Jestli prezident nejede na pohřeb Šimona Perese a místo toho se na Rhodosu účastní konference s kágébáky, je to vážné. Stejně tak nejsou pravdivé jeho řeči o byznysu s Čínou. Když se podíváme na čísla naší obchodní výměny se zbytkem světa, Čína představuje jen 1,5 procenta. A nijak se to nezměnilo ani za ty poslední roky, co jim lezeme do zadnice. Čínské investice v Česku ničemu nepomáhají, jsou to pouhé akvizice. Nijak se tím neprospěje ekonomice ani výzkumu. Někoho možná potěší, že si Slavia koupí drahé levé brko, ale to je pro mě fakt málo. Měli bychom se snažit, abychom už nebyli jenom montovna.

Michal Horáček

Textař a producent. Před revolucí působil jako korespondent zahraničních časopisů o dostizích. Později také jako kulturní redaktor časopisu Mladý svět. V roce 1989 se s Michaelem Kocábem podílel na vzniku občanské iniciativy MOST, která zprostředkovala jednání mezi komunistickým režimem a představiteli disentu. V roce 1990 založil se třemi společníky sázkovou kancelář Fortuna, kterou v roce 2004 prodali za přibližně sto milionů dolarů. Jeho neznámější umělecká díla vzešla ze spolupráce se skladatelem Petrem Hapkou. V roce 2009 měl premiéru jeho „lyrikál“ Kudykam. Vystudoval antropologii a svoji dizertační práci psal o hazardních hráčích. V listopadu 2016 oznámil, že bude kandidovat na prezidenta. 

Není argumentace montovnou příliš velké klišé?

Bohužel není. Naopak je to čím dál víc pravdivé tvrzení. Měli bychom se snažit změnit povahu naší ekonomiky. Musíme změnit strategii a přestat dělat investiční pobídky velkým nadnárodním společnostem. Ty si tady nepochybně odsloužily své, pomohly například zvýšit platy v dělnických profesích, ale už se musíme posunout dál. Tohle směřování bylo nefér vůči našim firmám. Stát musí mnohem víc podporovat malé a střední podniky, které přicházejí s přidanou hodnotou. Když teď během kampaně jezdím po celé republice, jsem nadšený z toho, jak úžasné firmy tady máme. Ve Velešíně vyrábějí diamantové nástroje prvotřídní kvality. O kus dál je malá fabrika, která dělá stěžně pro jachty a zásobuje s nimi nadšence po celém světě. V Hanušovicích zase vyrábějí nejlepší koloběžky na světě…

Tyhle firmy asi zrovna nepotáhnou celou naši ekonomiku.

Ale proč by nemohly? Jen ať rostou, ať se jim daří. A hlavně, ať je jich víc. Stát musí podporovat podnikání na všech úrovních. Nemůžeme se orientovat jen na automobilový průmysl, i když nám to zatím vychází. Už jsme na tom ekonomicky závislí, je to ale gamble. Sázka na jednu kartu totiž nemusí vycházet věčně.

I když to zní rozumně, rozhodování o státních pobídkách není v kompetencích prezidenta. Jak byste to chtěl fakticky ovlivnit?

Kandidát, který z pozice prezidenta slibuje, že něco sám zařídí, je šarlatán. Jeho moc je symbolická, ale to neznamená, že je zanedbatelná. Silným hlasem může na něco důležitého upozorňovat a získávat pro své názory spojence, kteří je pak můžou prosadit v praxi.

Chtěl bych, abychom vedli konstruktivní debatu o velkých českých úkolech. Rád bych mnohem víc zapojil vědce a akademiky, ale taky lidi z praxe, svazy zaměstnavatelů, podnikatelů, zástupce zaměstnanců a odbory. Usiloval bych, aby se srozumitelně diskutovalo o věcech, které jsou opravdu podstatné. Teď naopak prezident a řada vrcholných politiků úmyslně odvádějí pozornost od záležitostí, které je skutečně potřeba řešit. Samozřejmě nemám kouzelný proutek a nemůžu zaručit, že to klapne, ale pojmenování a uskutečňování českého úkolu by byl můj největší úkol.

Autoři fotografií: Eugen Kukla, Jiří Salik Sláma, Michal Hančovský, Jan Šibík, Tomáš Lisý, Jiří Táborský