Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Z deníku europoslance: Tečka. Poslední zápis

Petr Mach
Petr Mach | 30. 8. 2017 | 5 komentářů | 4 256

Finmag v uplynulých letech otiskoval nepravidelné zápisky Petra Macha z jeho působení v Evropském parlamentu. Právě teď Petr Mach svůj mandát složil. Přinášíme tedy exkluzivně poslední příspěvek do jeho europoslaneckého deníku.

Z deníku europoslance: Tečka. Poslední zápis

Uzavřel jsem třetí – a poslední - rok svého působení v Evropském parlamentu.

Rozhodl jsem se vzdát se funkce europoslance, abych se plně soustředil na volby v České republice a přivedl Stranu svobodných občanů do Poslanecké sněmovny.

Jsem možná první poslanec Evropského parlamentu, který se vzdává mandátu a jde do nejistoty. Chci tím ukázat, jak vážně to myslím s volbami do Poslanecké sněmovny. Že sázím na úspěch Svobodných. Že mi jde o prosazení myšlenek, které hájím, víc než o krátkodobý zisk v podobě europoslaneckého platu. Chci se odteď naplno věnovat volební kampani – od rána do večera – a trávit veškerý čas do voleb tady v České republice. Nepřipadalo by mi poctivé ponechat si mandát v Evropském parlamentu, ale do Bruselu nejezdit a nehlasovat a doma dělat kampaň.

Loni jsem si v sázkové kanceláři vsadil na Brexit – a vyhrál jsem. Vsadil jsem si na zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA – a vyhrál jsem. To, co dělám teď, je vážnější sázka – sázím v podstatě dvouletý plat poslance Evropského parlamentu a politickou kariéru.

V minulost poslanci Evropského parlamentu i mnohokrát kandidovali v národních volbách, aniž se vzdali mandátu – když uspěli, odešli do národního parlamentu, když neuspěli, zůstali v Bruselu. Jsou dokonce takoví, kteří jako europoslanci kandidovali v domácích volbách, uspěli, a přesto se nakonec vzdali mandátu v národním parlamentu a dali přednost lukrativnějšímu postu. Zvolil jsem jinou cestu. Je riskantní, ale jednoznačná a čistá.

Když jsem do Evropského parlamentu kandidoval, věděl jsem, že můj jeden euroskeptický hlas v 751členném sboru mnoho nezmůže – že jednak nemůžeme Evropskou unii změnit, reformovat, zevnitř a že ani nemůžeme zabránit dopadu všemožných euronesmyslů na Českou republiku. Věděl jsem také, že sotva můžu euronadšence přesvědčit argumentací v debatě na plénu.  

Věděl jsem ale, že Evropský parlament je důležité politické pole, které mi umožní, aby byly myšlenky, které reprezentuji, hlasitěji slyšet. Když jsem mluvil k poslancům, býval sice sál skoro prázdný, ale své projevy jsem pokaždé dal na internet a v České republice si našly statisíce diváků.

Jako jediný evropský poslanec za Českou republiku jsem pravidelně publikoval „vysvětlení hlasování“ – u všech důležitých hlasování, jsem řekl, jak jsem hlasoval a proč. Držel jsem se jednoduchého kritéria: Hlasoval jsem pro návrhy, které zvyšují svobodu jednotlivce a vracejí pravomoci České republice (takových bylo pomálu), a hlasoval jsem proti návrhům, které svobodu člověka omezují nebo přesouvají další pravomoci na Brusel. Připomínám úspěch, kdy pro můj návrh na zamítnutí směrnice omezující právo držení zbraní hlasovalo 20 z 21 českých europoslanců (byť nás poslanci z ostatních států stejně přehlasovali).

Z politiky neodcházím. Zůstávám předsedou Svobodných a jsem lídrem Svobodných v říjnových volbách do Poslanecké sněmovny. Chci, aby myšlenky, které hájím, měly ještě větší prostor – abychom žili ve svobodné, suverénní a bezpečné zemi – naší České republice. Věřím, že voliči tento můj krok pochopí a přijmou.

Autor článku