Český a slovenský kabinet se pravidelně scházejí na společných zasedáních, obě země se připravují na velkolepé oslavy sta let od vzniku Československa. Mimochodem – nepotřenují tlumočníky. Mezitím majitelé televizních stanic na obou stranách česko-slovenské hranice demontují dosud existující společný televizní prostor. Statisícům diváků v Česku i na Slovensku tak berou nebo výrazně komplikují možnost sledovat pořady v jazyce druhého národa bývalé federace. Princip je jasný, vyždímat z diváků a kabelovek co nejvíc peněz a jasně si vykolíkovat národní prostor, který byl dosud do značné míry federální.
Především na Slovensku české televize válcovaly slovenskou nabídku, protože doma pracují s mnohem větším počtem diváků, výrazně větším objemem reklamy a také v mnoha ohledech nesrovnatelně kvalitnějším zázemím. Zatímco v Česku se především pro mladší generaci stala slovenština obtížně srozumitelným, regulérně cizím jazykem, na Slovensku – i díky všeobecně rozšířenému sledování českých televizí, především přes kabelovky – zůstala čeština jazykem srozumitelným. I po rozdělení federace tak vyrostla na Slovensku generace, která nemá v Česku sebemenší jazykové problémy. V českém případě to tak bohužel nebylo, ale i tak představovaly slovenské televizní stanice v Česku jeden z mála ostrůvků, kde bylo možné ještě se slovenštinou přijít do styku.
Moje licence, moje území
Z právního hlediska je argumentace českých a slovenských televizních stanic jasná. Na území každého státu lze vysílat pouze pořady, na které byla zakoupena územní licence. Nepomůže, že televize mají stejného vlastníka, jako je to u televize Nova a Markíza. Tahounem „vypínání“ programů ve společném prostoru je televize Joj, která nejnověji, opět s argumentací, kterou použila už při vypnutí českých stanic Prima a Nova. „Česká televize vysílá zahraniční filmy či seriály, na které nemá licenční práva na Slovensku, ale jen v Česku,“ uvedla na počátku dubna televize Joj a vyzvala k jejímu „vypnutí“ na Slovensku. Televize Joj nijak neomezuje šíření médií, která mají řádně vypořádaná licenční práva na slovenské území. Naše snahy neznamenají, že omezujeme konkurenční boj na slovenském mediálním trhu,“ uvedla pro slovenský deník Pravda mluvčí Joj Lucia Kulihová. A jako příklad uvedla programy Nova International a Prima Plus, kterými české stanice nahradily své původní vysílání. Jenže na ty se nikdo nedívá, protože nemají takříkajíc co vysílat. „Tyto stanice jsou pro diváky zklamáním, protože vysílají jen vlastní tvorbu,“ uvádí deník Pravda. Není divu, stačí si představit, jak by vypadlo vysílání českých stanic, pokud by vysílaly jen vlastní produkci – asi by se na ně nikdo nedíval. A nakupování licencí na vysílání zahraničních pořadů pro Česko a Slovensko se vzhledem k podílu na sledovanosti ani českým, natož slovenským televizím nevyplatí.
Spojme síly?
Pokud bude „licenční válka“ pokračovat dál, je poslední šancí na významnější udržení češtiny ve slovenském éteru a slovenštiny v českém uzavření nějaké dohody mezi českou a slovenskou veřejnoprávní televizí (případně i rozhlasů) o spolupráci a výměně původních programů, případně výrobě společných pořadů. Nebo nějaký osvícený podnikatelský model, který v televizním byznyse obsáhne celý patnáctimilionový televizní postfederální trh, dokud je ještě čas.
Jenže to bychom museli mít osvícené politiky i televizní manažéry a majitele stanic. Nic z toho se obávám ani Česko, ani Slovensko dnes nemá. A tak spolu s televizním vysíláním přicházíme my, ale zejména Slováci o jeden dosavadní bonus: o cizí jazyk navíc, bez učení a zadarmo.
Autor je redaktor MF Dnes
