Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Rodiče vám lhali. Nepořádek vám prospěje

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
24. 11. 2016
 6 478

Tim Harford v nové knize ukazuje, jak může chaos napomáhat lepším nápadům a rozhodnutím – a jak si z něj Donald Trump promyšleně vytvořil kouřovou clonu.

Rodiče vám lhali. Nepořádek vám prospěje

Znáte Tima Harforda? Měli byste. Třiačtyřicetiletý anglický ekonomický publicista před třemi lety napsal čtenářsky přístupný úvod do národohospodářství The Undercover Economist Strikes Back. Česky mu už stihla vyjít kniha Adaptujte se anebo starší popekonomický bestseller Důvtipný zákazník (z českého názvu není zřejmé, že jde o původní titul The Undercover Economist). Na stanici BBC Radio 4 uvádí nedocenitelný pořad More Or Less, ve kterém odhaluje, která čísla ve veřejné debatě jsou vycucaná z prstu, a že takových letos pár bylo.

Tim Harford: Messy: The Power of Disorder to Transform Our Lives – vyšlo v nakladatelství Riverhead Books v říjnu 2016, 304 stran, 12 dolarů (verze pro Kindle).

Teď Harford potěší každého, kdo přes štosy papírů nevidí na svůj pracovní stůl. Jeho nová kniha Messy: The Power of Disorder to Transform Our Lives (Nepořádní. Jak může zmatek změnit naše životy) je obhajobou tvořivého chaosu a obžalobou potřeby mít vše vyskládané do komínků. „Pokusím se vás přesvědčit,“ píše Harford v úvodu, „že někdy zbytečně podléháme pokušení všechno si dokonale organizovat i v těch momentech, kdy by bylo prospěšnější smířit se s chaosem.“

Bordeláři a geekové, udělejte si dobře

Rovnou si prozraďme, že se mu to přesvědčování docela daří. Ostatně, kdo by nerad poslouchal ponoukání neřeš, netřiď, neuklízej?

Tam, kde jiní vidí rozbordelený pracovní stůl, Harford upozorňuje na spontánní řád: poslední dokumenty jsou prostě nahoře. Když se jiní pohoršují nad něčí neroztříděnou e-mailovou schránkou, Harford se stejně jako Brian Christian a Tom Griffiths raduje z ušetřeného času, ve kterém člověk mohl místo organizování práce prostě pracovat. Zatímco Cal Newport varuje před vytrháváním z hlubokého soustředění, Harford vidí hlavy otevřené novým podnětům. Opěvuje dávno zbořený dřevěný barák číslo 20 v areálu MIT, kde někdo do někoho neustále vrážel: tu z toho vznikla první počítačová arkáda, tu první komerční atomové hodiny, tu lingvistické teorie Noama Chomského a Morrise Hallea…

Messy je ze všeho nejvíc geekovské porno: čtení, které udělá dobře chytrým zvědavým lidem, aniž přitom jakkoliv frustrovalo ty, jejichž rozhled začíná a končí Šumperským Deníkem. Narazíte tu na svérázného potulného matematika Pála Erdőse, který bez ohlášení zvonil u svých kolegů s kufrem a pozdravem „Můj mozek je otevřený.“ Na známého výzkumníka zla Philipa Zimbarda, na fekální transplantáty, na různá vysvětlení teorie rozbitého okna – zkrátka na přesně ty cool věci, kterými můžete zapůsobit na společenské akci ve smíchovském Hubu.

Máloco z toho je ovšem nějak zásadně nové. Pokud louskáte jednoho Malcolma Gladwella za druhým, Harford vás moc nepřekvapí – leda tím, že jde o podobných věcech psát bez zevšeobecňování, které by prohlédla i octomilka.

Dvě části Messy nicméně objevné jsou.

Jak prověřovat banky a doktory? Bez prozrazování otázky dopředu

Harford se zeširoka věnuje neúspěšným regulacím. Proč 347stránková Nová basilejská kapitálová dohoda z roku 2004 nezabránila finanční krizi, která vypukla o pár let později? Protože její principy byly „zvrácené“: dohoda „pobízela banky k takovým investicím, které sice byly papírově bez rizika, ale zároveň slibovaly vysoké výnosy, což nemohlo znamenat nic jiného, než ve skutečnosti byly rizikové velice“.

Další čtení

„Pokusím se vás v téhle knize přesvědčit o jednoduchém tvrzení: ve stále složitějším a nepředvídatelnějším světě už není nejdůležitější mít co nejvyšší IQ, co nejsilnější vůli nebo co největší jistotu stran toho, co víme. Nejdůležitější je, jak naložíme s tím, čemu nerozumíme.“

Nonsense: The Power of Not Knowing

 

Podobně nečekaný, i když zpětně očekávatelný důsledek měl vynález skóre Virginie Apgarové. To vyjadřuje zdravotní stav novorozenců přehledným trojčíslím, vypočítaným podle kritérií, jako je pulz, dech nebo barva kůže. Aby porodníci mohli vykazovat co nejlichotivější výsledky, začali přivádět děti na svět císařským řezem i v situacích, kdy by to nebylo nezbytně nutné. Tím ale novorozence připravují o dávku zdravých bakterií z porodních cest a vystavují je zvýšenému riziku astmatu a alergií.

„Naštěstí mají tyhle problémy osvědčené řešení, které zná každý student,“ uklidňuje Harford. Podobně jako u školních zkoušek by regulátoři měli prozradit široký okruh parametrů, po kterých se můžou ptát, ale neupřesnit, které konkrétně to budou.

Donald Trump = Greenpeace naruby

Druhou nápaditou a vzrušující pasáží je Harfordova analýza nečekaného úspěchu Donalda Trumpa v republikánských primárkách (kniha vyšla měsíc před tím, než na vítězství navázal i v samotných volbách). Autor si pomáhá dílem amerického letce a válečného stratéga Johna Boyda, o jehož genialitě jsme se již mohli přesvědčit v knize Be Slightly Evil: A Playbook for Sociopaths Venkateshe Rao. Konkrétně Harford sahá po takzvané „Boydově smyčce“, nepřetržitě opakovaném cyklu zahrnujícím pozorování, orientaci, rozhodnutí a akci.

„Pokud se na bojišti dovede rychle rozhodovat, bod pro vás. Pokud správně rozumíte tomu, co se děje kolem, další bod. Ještě větší výhodu ovšem získáte, když zvládnete svého protivníka zmást natolik, aby se musel zastavit a řešit, co že se to vlastně přihodilo. Udělejte mu to několikrát za sebou a zmatek ho paralyzuje.“

Na papíře i do čtečky

Právě takhle prý fungovaly Trumpovy nekorektní výpady: mátly a zneškodňovaly tábory unylých republikánských protikandidátů vystupujících podle pečlivě připravených scénářů a neschopných náležitě reagovat. Ironií osudu na tuto myšlenku Harforda přivedl kamarád pracující pro hnutí Greenpeace, které se Boydovým dílem inspiruje při pokusech o ochromení ropných společností.

Kdo první přijde na to, který český vrcholný politik už čtyři roky schválně jede podobné bomby, hraje si vlastní sport a paralyzuje opozici planě hořekující nad tím, že ignoruje pravidla její hry, vyhrává knihu Tahle země je naše podepsanou vlevo dole Jiřím Ovčáčkem.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (4)

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo