Donaldova Čapí hnízda

Donald Trump je bohatý prezident. Dokonce nejbohatší v amerických dějinách.

Tvrdí, že vlastní majetek v hodnotě desíti miliard dolarů. Forbes ho spočítal na „pouhé“ 4,5 miliardy. Kdo ví, příští vrchní velitel dosud daňové přiznání nepředložil. Možná jen nechtěl, aby vyšlo najevo, že pravdu má Forbes.

Jak ale jde dohromady Trumpův soukromý byznys – a jeho privátní dluhy – s prezidentstvím?

Dluhy u Deutsche

Trumpovo obchodní impérium Trump Organization zahrnuje stovky společností. Spadají do něj především hotely, golfové rezorty, reality, vinice a licenční smlouvy na značku Trump. Mnohé hotely a rezorty jsou v zahraničí, a to i v zemích se kterými má Amerika komplikované obchodní a diplomatické vztahy. Například v Číně nebo Saúdské Arábii.

Některé z firem těží z daňových úlev, jiné jsou zadluženy. Nejen u amerických, ale také německých a čínských bank. Největším Trumpovým věřitelem je Deutsche bank, příští prezident má u ní úvěry ve výši přes sto milionů dolarů.

Americké ministerstvo spravedlnosti se přitom s Deutsche dohaduje o ceně za urovnání žaloby za prodej nadhodnocených cenných papírů. A významné úvěry má Trump i v Bank of China, kterou kontroluje čínská vláda.

Pokud vše smícháte, dostanete výbušný koktejl. Střet zájmů, jaký Amerika u žádného z prezidentů nezažila.

Nezávislé děti

V Americe žádný zákon prezidentovi nezakazuje řídit svou firmu nebo jinak se v ní angažovat. Prezidenti si ale dávali pozor, aby na nich neulpělo podezření z konfliktu zájmů. Proto vkládali svá aktiva do slepého trustu spravovaného nezávislým manažerem. Udělali to třeba oba Bushové (George Herbert Walker i jeho syn George Walker) nebo Ronald Reagan, jehož slogan Make America Great Again si Trump vypůjčil pro svou kampaň

Donald, jak jinak, má inovativní řešení. Impérium rozdělí na tři díly mezi své děti, dceru Ivanku a syny Dona a Erika. Potom ho vloží do slepého trustu, kde ho děti budou spravovat.

Vlk se nažere a koza zůstane celá. Trust přirozeně slepý nebude. Slepý může být jen tehdy, když do něj klient nevidí, nezná jeho správce a neví, jak ho spravuje.

Legislativa, která se týká členů federální administrativy (na prezidenta a viceprezidenta se nevztahuje), účast rodinných příslušníků ve slepých trustech přirozeně vylučuje. Jejich správci musí být nezávislí. Trump si ale takové omezení nepřipouští. „Odstřihnu se od toho, nebudu jim [dětem] do toho mluvit, nebudu se s nimi bavit o politice“ ujistil v rozhovoru pro Fox News. „Bude to nedůležité ve srovnání s tím, že budu dělat Ameriku zase velkou.“

O tom, jak (ne)bude 45. prezident odstřižen od byznysu a jeho děti od politiky vypovídá jmenování Ivanky, Dona a Erika do výboru, který připravuje převzetí moci od Baracka Obamy.

Vysuší bažinu?

Andrej Babiš „řeší“ svůj střet zájmů ve vládě jednoduše tak, že se neúčastní hlasování o tématech, které se jeho byznysu přímo týkají. HlídacíPes.org píše, že v roce 2015 bylo takových hlasování sedmnáct. 

Trump ale nehlasuje. Trump rozhoduje. A sám. Nemůže se zdržet volby a vláda ho nemůže přehlasovat.

„Většina prezidentových rozhodnutí v zahraniční politice bude mít dopad na jeho holdingy a na jeho příjem. Každé ráno při bezpečnostním brífinku se bude Trump dostávat do střetu zájmů,“ cituje portál CNN analytika Norma Ornsteina z American Enterprise Institute.

Ani (regulérní) slepý trust by ale nemohl Trumpův střet zájmů beze zbytku odstranit. Většina Trumpova majetku je vázána na „tvrdá“ aktiva (hotely nemovitosti, golfové areály). Trump ví, kde jsou, i jako prezident je bude mít na očích.

Během kampaně přitom kritizoval zkorumpovanost politických elit ve Washingtonu a propojení vysoké politiky se světem korporací. Hlásal, že „vysuší bažinu“, v Česku bychom nejspíš řekli „vyčistí chlév“.

Uvěří však Američané, že Trump „podniká“ politiku jen v americkém (národním) zájmu a nebere ohled na obchodní značku Trump? Pokud vezmou do úvahy ekonomickou teorii veřejné volby, spoléhat by na to neměli.

Teorie vychází z předpokladu, že lidé jsou motivováni vlastními zájmy, proto za rozhodováním politiků je nejen národní, ale také osobní zájem, snaha maximalizovat vlastní prospěch. Lidé se podle ní nesnaží získat politickou funkci jen proto, aby sloužili veřejnosti, ale aby z ní také (anebo především) měli vlastní užitek.

Cynická teorie, ale až na výjimky platí. Bude snad Donald Trump výjimkou?