Plyšák, sladkosti a malování. Utrpení padesátníka v softwarové firmě

Zkušený americký novinář Dan Lyons na tom byl vážně dobře. Bezpečné místo v Newsweeku. Rozhovory s lidmi jako Bill Gates. Scénáře pro televizi. Populární satirický blog Tajný deník Steva Jobse. Malá dvojčata.

Pak Newsweek změnil majitele. Lyons se ve dvaapadesáti letech nečekaně ocitl bez práce a jeho rodina bez zdravotního pojištění. Po krátkém přežívání na volné noze zakotvil v bostonské softwarové firmě HubSpot na pozici oficiálně pojmenované „marketing fellow“ – tedy jako jakýsi „marketingový vědátor“. Psát blogy a připravovat podcasty vydržel dvacet měsíců. Nakonec ho vysvobodila nabídka na psaní scénářů od HBO o své zkušenosti se „startupovým peklem“ napsal knihu Disrupted (Převrácený).

Přečtěte si ji.

Daniel Lyons: Disrupted: My Misadventure in the Start Up Bubble – vyšlo v nakladatelství Hachette Books v dubnu 2016. 267 stran, 10,65 dolaru (verze pro Kindle). Za tip děkuji Ondřeji Trhoňovi.

Jako ve školce

Lyons zábavně (třicet let psaní je třicet let psaní) a s krutou upřímností popisuje odvrácenou stranu odvětví, které má cool punc. Internetové startupy nabízejí vzrušující práci s netradičními benefity ve fotogenických kancelářích a mladém kolektivu. V čem může být problém?

V HubSpotu ve všem z vyjmenovaného. Třeba hned v tom mladém kolektivu: Lyons se ocitl mezi dětmi – navíc poddětmi. Jednou ho vedení firmy stejně jako jeho kolegy požádalo, aby na svých osobních profilech na sociálních sítích sdílel blog jakéhosi guru firemní kultury Hubspotu: „Tenhle ‚myšlenkový lídr‘ má za to, že učinil průlom v teorii managementu: nosí totiž na porady plyšového medvídka a doporučuje to i ostatním. Správně. Plyšového medvídka. […] Nemůžu tomu uvěřit. Na těch poradách se scházejí muži a ženy, které jsem doteď považoval za příčetné dospělé lidi, a diskutují s plyšákem. S takovými teď pracuju. Ne, hůř: pracuju pro ně.“

Netradiční benefity? „Víte, kdyby bylo na mně, kdybych dostal na vybranou, radši bych místo stěny se sladkostmi dostával o něco vyšší plat. Chápete?“ agitoval Lyons u svých kolegů. „Nechápali. Tak jsem vysvětloval: Mám doma děti. Nemůžu jim každý den přinést pytlík bonbonů k večeři. Ani nemůžu ty bonbony prodat a koupit jim místo nich oblečení. Je vám to jasné? – Koukali na mě, jako kdyby bylo na čase vyhlásit poplach před bláznivým dědkem.“

Fotogenické prostory? „Kancelář je k nerozeznání od Montessori školky, do které chodí mé děti: všude zářivé barvy, spousta hraček, spací místnost s houpací sítí a uklidňující obrázky palem na zdech.“

Vzrušující práce? Ne, bullshit job. HubSpot prodává redakční systém. Jejich produkt má bezplatnou a ve většině ohledů kvalitnější alternativu: WordPress. Ale když ospamujete dostatečné množství malých firem nevyžádanými maily a telefonáty, tak seženete dost platících klientů na to, aby se o vás zajímali investoři, přestože od začátku proděláváte.

A ještě jedna pasáž pro obrázek, má nejoblíbenější: „Pětatřicetiletou Paige vyhodili jedno páteční ráno, pár týdnů před tím, než by oslavila první výročí ve firmě a získala první balík zaměstnaneckých akcií. Ironií osudu jí Zack dal výpověď během Pátku odvahy, zrovna když firma pořádala teambuilding pro posílení ženských pracovnic. Takže když skupina čerstvých absolventek školy v zasedačce malovala po podlaze, o patro výš dostávala Paige, bývalá analytička z Wall Streetu, padáka za údajně nízkou produktivitu práce.“

Na každého bílého heterosexuálního muže už se vaří ageismus

Co v dystopickém románu The Circle Davida Eggerse působilo až příliš fantasticky, to Lyons v Disrupted líčí jako všední realitu. Budovatelské nadšení, vše pro firmu a pro kolektiv, naprostý nedostatek odstupu a humoru, neustálé řečnění o inovacích tam, kde nikdo nic inovativního nevymýšlí a nedělá.

Ironickou pointu napsala knize sama firma prohlášením, ve kterém uvádí Lyonsovo líčení pracovních podmínek na pravou míru: „Na některých poradách skutečně máme plyšáka pojmenovaného Mollie.“ - „Naneštěstí propouštění opravdu někdy říkáme ‚maturita‘.“ – Firma s víc než tisícovkou zaměstnanců dále připouští, že jen 85 z nich je starší čtyřiceti let a jen přes sto z nich má děti.

Je to právě téma diskriminace, které knize Disrupted dává hloubku a širší platnost. Tzv. bílý heterosexuální muž Lyons popisuje, jaké to je poprvé ji pocítit na vlastní kůži, ať už implicitně (divný starý chlapík, co nemá rád cukroví), nebo explicitně (jeden z manažerů se na blogu vyznal z přesvědčení, že v oboru jsou „zkušenosti a šedé vlasy přeceňované“). Lyonsovu příběhu v tomto ohledu chybí nějaký katarzní moment ve stylu „bože, tohle jsem dělal celou dobu těm a těm skupinám kolegů a neuvědomoval si to.“ Pořád ale nabízí alespoň škodolibou naději, že si dnešní dvacátníci přesvědčení o tom, že žádná diskriminace neexistuje, dají za dvě tři dekády facku.

Za výslovnou pochvalu ještě stojí ohromná porce neprofesionality, se kterou Lyons vedl a později sepsal svůj obžalovací spis na HubSpot a celou startupovou bublinu. Navždy si uzavřel dveře do korporátní sféry, a i když nespáchal vyloženou kariérní sebevraždu, můžeme mluvit o dobrovolném sebezmrzačení.

Zrovna před pár týdny jsme na vínu s kamarádem snili o tom, kolik dobrých knih by mohlo vzniknout, kdyby se lidi rozhodli být neprofesionální a neloajální a namísto frází psát Pravdu. Disrupted je odpovědí na naše volání.