Jak hlasovat o brexitu: Rozpaky britského občana

Žiju a pracuju v Británii. Jsem britský občan. Chystané referendum se mě tedy přímo dotýká. Jak volit?

Nejsem žádný fanoušek Evropské Unie. O euru si myslím myslím svoje a o evropské byrokracii také. Mnohé z výtek, které Británie vůči Evropské unii má, jsou oprávněné. Jenže…

Británie si stěžuje na imigraci, na nařízení z Bruselu, na financování Evropské unie a tak dále a tak dále. Raději by se viděla mimo Evropskou unii; proponenti brexitu mimo jiné navrhují model à la Norsko nebo Švýcarsko, celní unii nebo prostě dohodu o volném trhu, jakou s Unií má Kanada.

To bohužel ukazuje, jak zanedbali své domácí úkoly. V lepším případě. V horším případě voličům přímo lžou.

Totéž, ale horší

Co se stane, když Británie skutečně bude hlasovat pro odchod a vláda následně „aktivuje“ článek 50 lisabonské smlouvy? Začnou vyjednávání, během kterých Británie a Evropská unie musí dospět k dohodě. Pokud se do dvou let nedohodnou, členství automaticky zaniká – a Británie má v Unii rázem stejný status jako nějaká africká země (možná horší); v britském tisku se mluvilo o srovnání s Bolívií. Nemusí to tak být, pokud celá Evropská rada (spolu s Británií) jednohlasně neodhlasuje, že se ve vyjednávání má pokračovat. Jenže jednohlasnost je v tomhle případě podle mě asi stejně pravděpodobná jako Neználkova cesta na Měsíc.

Pro Británii je Evropská unie obchodně velice důležitá – ještě pořád představuje zhruba 40 procent jejího zahraničního obchodu. Pro Evropskou unii je Británie sice také důležitá (zvlášť jako odbytiště), ale podstatně méně. Takže při vyjednávání jakéhokoli obchodu bude vyjednávací pozice Británie podstatně slabší než pozice Evropské unie.

V zásadě libovolná smlouva o obchodu mezi Spojeným královstvím a Unií s sebou ponese hodně omezení podobných těm, na jaká si Británie stěžuje teď. Vadí Britům neomezený příliv cizinců z Unie na pracovní trh? I Evropská ekonomická zóna (EEZ) s sebou mimo jiné nese volnost pohybu pracovních sil. Chce si Británie vůči Unii stát jako Norsko nebo Švýcarsko? Tyto země sice nemají zastoupení v Bruselu, ale jejich legislativa je plná bruselských zákonů a norem. Švýcarsko má přístup na evropský trh zaručený balíkem bilaterálních smluv, jeho nezávislost má ale značná omezení. Platí totiž takvaná gilotinová klauzule: pokud by Švýcaři vypověděli jedinou ze společných smluv, přestává automaticky platit celý balík.

Obě země dokonce musí přispívat do rozpočtu Evropské unie, ačkoli z něj nic nedostávají. Norsko ročně přispěje do unijního rozpočtu skoro půlmiliardou eur, Švýcaři do něj dávají skoro 700 milionů franků.

Britská diplomacie nemá formu

Někteří britští politici si myslí, že Británie bude při ve vyjednáváních jinačí, větší sílu než Švýcarsko nebo Norsko. Jenže britské impérium už skoro sto let neexistuje, Evropská unie bude s Británií vyjednávat spíše jako s Kanadou nebo Švýcarskem než jako s USA nebo Čínou. Ba, dá se předpokládat, že Unie se bude snažit udělat jednání pro Brity co nejtěžší – aby odradila další potenciální odpadlíky.

Existuje tedy nikoli malá šance, že po brexitu Británie zjistí, že není v Evropské unii, že nemůže Evropskou unii nijak ovlivnit – ale že jinak se nic nezměnilo.

Na to, aby se něco opravdu změnilo, by Británie musela začít dělat dovednou diplomacii, navenek i dovnitř. Musela by zkusit třeba posílit spolupráci se severskými zeměmi, Nizozemskem, Pobaltím a Polskem, aby je přesvědčila, že pro ně bude lepší společně založit Novou hansu a odejít z nefunkční Evropské unie. Jenže umění diplomacie se z Británie v posledních desetiletích nějak vytratilo, je dnes asi ve stejné formě jako britské kluby v Evropské lize. Jenže ty mají aspoň peníze, zatímco britská diplomacie nemá ani ty. Foreign Office, ministerstvo zahraničí, má rozpočet asi tak desetkrát menší než State Department v USA. Spojené království sice není Amerika, ale pokud chce provozovat úspěšnou světovou diplomacii, tak to něco stojí.

Kdo slíbí krev, pot a tak dál?

Pomíjím tu dnes další věci, jako to, že když se odtrhne Spojené království od Unie, stane se z něj záhy Rozpojené království: skoro určitě se odtrhnou Skotové, dost možná ale i Wales – je hodně závislý na zemědělských dotacích, které by Londýn musel plně nahradit. Peníze by asi byly, ale nikdo s tím zatím ve svých plánech nepočítá. Dokonce si dokážu představit, že by si obyvatelé Severního Irska, kteří dojíždějí za prací a za nákupy do Irské republiky, mohli říct, že jim to všechno za to vlastně nestojí – a mohlo by začít sjednocování Irska.

Ano, je – přese všechno uvedené – možné, že by se Spojenému království povedlo odejít z Evropské unie důstojně a úspěšně. Ale určitě ne lehce, jak to politici voličům servírují. Jejich sliby ani zdaleka nepřipomínají ten churchilovský: Nemůžu slíbit víc než slzy, pot a krev, ale výsledek za to stojí. Takovou odvahu nikdo nemá.

A právě proto, že nikdo z politiků, kteří plédují pro odchod z Unie, nedokáže nebo nechce říct, jakou představu o postavení Británie mimo Unii a jaký plán na jeho dosažení, je moje rozhodnutí, jak hlasovat, pořád na vážkách.