Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Čas začít brát Turecko vážně

Luboš Palata
Luboš Palata | 2. 3. 2016 | 17 komentářů | 3 814
Turecko

Utečenecká krize dala vztahům Turecka a Evropské unie šanci na restart a nový začátek – a byla by škoda ji nevyužít. Turecko roste. Hospodářsky, demograficky. A i jeho geopolitický význam stoupá. Jeho integrace do Evropské unie by Unii významně prospěla.

Čas začít brát Turecko vážně

Ankara – Většina zemí Evropské unie bere dohodu s Tureckem jako okolnostmi vynucené zlo. Jako něco, s čím by Unie nikdy nesouhlasila, kdyby nemusela zastavit proud migrantů, který se od loňského léta nekontrolovatelně valí z Turecka přes řecké ostrovy a Balkán do zemí západní Evropy.

Lze se na to ale dívat i jinak. Jako na šanci.

Evropská unie před asi deseti lety, především pod tlakem vnitropolitické situace ve Francii a Německu, odstrčila Turecko na vedlejší kolej. Po přijetí Kypru (v severní části ostrova je turecká armáda a existuje tu neuznávaná Severokyperská republika) se fakticky zastavily vstupní rozhovory a Ankara se z klíčového partnera stala páriou.

FINMAG NA PRÁZDNINY!

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

Na internetu naletíš hned, říká Mikýř. Jakub Jetmar se ptá, jak je Martinu Mikyskovi v dresu strážce webové morálky, který drtí internetové pokrytce i prodejce hrnců

Start me up! Pavel Jégl zkoumá, jak chystáme půdu startupům • Michal Hron s Andrejem Kiskou ml. na lovu jednorožce • Martin Vlnas se ptá šéfa CzechInvestu, co má pro startupery • Jak se stal z Izraelců startup nation?

Drogy vyhrály. Před 50 lety Richard Nixon vyhlásil válku drogám. Prohrály USA, prohrály země, které do vojny zatáhly. Ale zas to stálo hodně peněz

FIN. Bitcoin drž, utrácej špatné peníze. Dominik Stroukal představuje kryptomilionáře z chatrče • Josef Tětek ví, že bitcoin není bio. Ale zelená, neb se to vyplatí • Rádce Petra Kučery, šéfa Peníze.cz


Do deseti let ekonomicky doženeme nové státy Unie

Politické důvody ke zmrazení vztahů s Ankarou se našly – Turecko pod vládou umírněné promuslimské Strany spravedlnosti a rozvoje Recepa Tayyipa Erdoğana skutečně postupuje tvrdě vůči opozičním novinářům, poslední rok fakticky suspendovalo mírové dohody s kurdskými povstalci, prostředky na hraně zákonnosti omezuje dosud klíčovou sekulární roli armády a také vliv prozápadní opozice. Tento vývoj je z hlediska unijních hodnot přinejmenším nejednoznačný. Ale hlavní důvod se dá shrnout lapidárněji: Pro Francii, Německo a další velké země Unie je vstup muslimského Turecka, které se právě stává po Rusku nejlidnatější evropskou zemí, prostě nepředstavitelný.

Turecký ministr pro vztahy s Evropskou unií Volkan Bozkır nad postojem Unie jen kroutí hlavou. „Jsme nejtrpělivější kandidátská země v historii Evropské unie,“ říká s úsměvem a připomíná, že Turecko je oficiálně přidruženým státem Evropské unie už půl století. Čas podle jeho názoru hraje pro Turecko. „Zatímco Evropská unie prožívala v minulých letech nejtěžší krizi ve své historii, my jsme prožívali nejlepší roky v naší historii. Každý vztah mezi matkou a synem se vyvíjí, podobně jako se vyvíjí mezi Evropou a Tureckem,“ dodává ministr. Turecký domácí produkt se dnes podle údajů OECD blíží dvaceti tisícům dolarů na hlavu, a jak říká Bozkır, Turecko si troufá si do deseti let hospodářsky dohnat země jako je Česko nebo Polsko. „Víme samozřejmě, jaké jsou v současnosti v mnoha členských zemích nálady, pokud jde o členství Turecka v Unii, ale věříme, že za deset let, až ta možnost bude přicházet reálně v úvahu, můžou být už úplně jiné,“ dodává Bozkır.

Proto chce Ankara v jednáních s Evropskou unií – de facto vynucených uprchlickou krizí – dosáhnout daleko více, než jen získání několika miliard eur výměnou za zastavení přílivu nelegálních migrantů. „Chceme, abychom se cítili jako v rodině, chceme, aby se reálně pokročilo v našich vztazích s Evropskou unií,“ říká ministr. Turecko chce nejen bezvízový styk, otevření dalších kapitol vstupních rozhovorů (to by mělo umožnit rýsující se sjednocení Kypru), ale také posun kupředu v zóně volného obchodu a ekonomické spolupráci vůbec.

Konečně vážně

Podle tureckých ekonomů je obrat obchodu mezi Ankarou a Unií už dnes obrovský a dělá asi třetinu velikosti hospodářské výměny mezi USA a Evropskou unií. Zatímco Brusel a Washington klopotně vyjednávají investiční a obchodní dohodu TTIP, Turecko argumentuje, že dohoda s Ankarou by byla mnohem jednodušší a přinesla by jak Turkům, tak Evropanům podobně výrazný profit. Pro Turecko by bylo například důležité, kdyby se Evropská unie otevřela jak službám, tak vysoce kvalitním tureckým zemědělským výrobkům, na jejichž export tvrdě dopadlo embargo Ruska a zhoršení stavu v arabských zemích.

Turecko se pyšní bouřlivým rozvojem ekonomiky, podíl průmyslu je tu větší, než v mnohých unijních zemích, je obrovskou investiční šancí pro evropské koncerny. Turecko už dávno není země, která jen vyváží pracovní sílu, naopak v posledních letech se kvalifikovaní Turci z Evropy vracejí domů. Obří turecká města – patnáctimilionový Istanbul, čtyřmilionová Ankara nebo podobně velký Izmir – investují do své infrastruktury, prudce roste turecká energetika. Turecká armáda, druhá největší v NATO, dává peníze do nejnovější výzbroje. To všechno jsou pro evropské firmy velké šance.

Ale nejen to. Turecko sousedící se státy, které doslova přetékají zemním plynem, se nabízí pro Evropskou unii jako přátelský a bezpečný koridor pro dodávky energetických surovin. Dodávky přes Turecko by už jednou a provždy vyřešily závislost Unie na dodávkách plynu a ropy z Ruska.

Sílící Turecko není z politického, ani hospodářského hlediska jednoduchý partner. Rozhodně to už není stejná země jako před deseti lety, které Unie mohla jen diktovat podmínky. Jako by nazrál čas konečně brát Turky vážně, jako partnery a spojence – jimiž ostatně jsou i v rámci NATO.


Autor je redaktor MF Dnes

Autor článku

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu. Novinařině se věnuje od roku 1990. Pracoval pro BBC, týdeník Respekt, Českou televizi, Lidovky a MF Dnes. Působil jako středoevropský zpravodaj Hospodářských novin, poté dva roky vykonával funkci zástupce šéfredaktora slovenského deníku Pravda. Jeho články vycházejí pravidelně i v polském deníku Gazeta Wyborcza, slovenském deníku Sme, týdeníku Týždeň, v německém měsíčníku German Times nebo americkém internetovém magazínu TOL. Nyní píše pro Deník.