Ankara – Většina zemí Evropské unie bere dohodu s Tureckem jako okolnostmi vynucené zlo. Jako něco, s čím by Unie nikdy nesouhlasila, kdyby nemusela zastavit proud migrantů, který se od loňského léta nekontrolovatelně valí z Turecka přes řecké ostrovy a Balkán do zemí západní Evropy.
Lze se na to ale dívat i jinak. Jako na šanci.
Evropská unie před asi deseti lety, především pod tlakem vnitropolitické situace ve Francii a Německu, odstrčila Turecko na vedlejší kolej. Po přijetí Kypru (v severní části ostrova je turecká armáda a existuje tu neuznávaná Severokyperská republika) se fakticky zastavily vstupní rozhovory a Ankara se z klíčového partnera stala páriou.
JARNÍ FINMAG JE NA STÁNCÍCH. CO V NĚM NAJDETE?
Zdroj: Finmag„Když měl jít pan Drobný do důchodu, zjistilo se, že grif, kterým dělal vázu Hruška, je nemožné předat dál. Unikátní řemeslný um s ním odešel,“ přiznala v rozhovoru Kateřina Zapletalová.
FIN. Jak investovat, když inflace pádí vzhůru • Česko a Slovensko slaví 30 let. Která země vzkvétá víc? • Kateřina Věra Holna provedla Vinograf covidovou krizí a připravila vstup investorů. Teď míří na šampaňské • Existují novodobí Baťové? • Ondřej Vicena vrací Česko na mapu brýlového designu • V hlavě viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara
MAG. „Zjistit, kdo je chudý, je dost těžké a je tu spousta nejasností,“ říká sociolog Daniel Prokop • Mladá krev českých designérů umí zasáhnout srdce i peněženku zahraničních investorů • Trhák: Tenký červený proužek, který vám denně zachraňuje nervy, kdysi zachránil celý svět. Možná
Do deseti let ekonomicky doženeme nové státy Unie
Politické důvody ke zmrazení vztahů s Ankarou se našly – Turecko pod vládou umírněné promuslimské Strany spravedlnosti a rozvoje Recepa Tayyipa Erdoğana skutečně postupuje tvrdě vůči opozičním novinářům, poslední rok fakticky suspendovalo mírové dohody s kurdskými povstalci, prostředky na hraně zákonnosti omezuje dosud klíčovou sekulární roli armády a také vliv prozápadní opozice. Tento vývoj je z hlediska unijních hodnot přinejmenším nejednoznačný. Ale hlavní důvod se dá shrnout lapidárněji: Pro Francii, Německo a další velké země Unie je vstup muslimského Turecka, které se právě stává po Rusku nejlidnatější evropskou zemí, prostě nepředstavitelný.
Turecký ministr pro vztahy s Evropskou unií Volkan Bozkır nad postojem Unie jen kroutí hlavou. „Jsme nejtrpělivější kandidátská země v historii Evropské unie,“ říká s úsměvem a připomíná, že Turecko je oficiálně přidruženým státem Evropské unie už půl století. Čas podle jeho názoru hraje pro Turecko. „Zatímco Evropská unie prožívala v minulých letech nejtěžší krizi ve své historii, my jsme prožívali nejlepší roky v naší historii. Každý vztah mezi matkou a synem se vyvíjí, podobně jako se vyvíjí mezi Evropou a Tureckem,“ dodává ministr. Turecký domácí produkt se dnes podle údajů OECD blíží dvaceti tisícům dolarů na hlavu, a jak říká Bozkır, Turecko si troufá si do deseti let hospodářsky dohnat země jako je Česko nebo Polsko. „Víme samozřejmě, jaké jsou v současnosti v mnoha členských zemích nálady, pokud jde o členství Turecka v Unii, ale věříme, že za deset let, až ta možnost bude přicházet reálně v úvahu, můžou být už úplně jiné,“ dodává Bozkır.
Proto chce Ankara v jednáních s Evropskou unií – de facto vynucených uprchlickou krizí – dosáhnout daleko více, než jen získání několika miliard eur výměnou za zastavení přílivu nelegálních migrantů. „Chceme, abychom se cítili jako v rodině, chceme, aby se reálně pokročilo v našich vztazích s Evropskou unií,“ říká ministr. Turecko chce nejen bezvízový styk, otevření dalších kapitol vstupních rozhovorů (to by mělo umožnit rýsující se sjednocení Kypru), ale také posun kupředu v zóně volného obchodu a ekonomické spolupráci vůbec.
Konečně vážně
Podle tureckých ekonomů je obrat obchodu mezi Ankarou a Unií už dnes obrovský a dělá asi třetinu velikosti hospodářské výměny mezi USA a Evropskou unií. Zatímco Brusel a Washington klopotně vyjednávají investiční a obchodní dohodu TTIP, Turecko argumentuje, že dohoda s Ankarou by byla mnohem jednodušší a přinesla by jak Turkům, tak Evropanům podobně výrazný profit. Pro Turecko by bylo například důležité, kdyby se Evropská unie otevřela jak službám, tak vysoce kvalitním tureckým zemědělským výrobkům, na jejichž export tvrdě dopadlo embargo Ruska a zhoršení stavu v arabských zemích.
Turecko se pyšní bouřlivým rozvojem ekonomiky, podíl průmyslu je tu větší, než v mnohých unijních zemích, je obrovskou investiční šancí pro evropské koncerny. Turecko už dávno není země, která jen vyváží pracovní sílu, naopak v posledních letech se kvalifikovaní Turci z Evropy vracejí domů. Obří turecká města – patnáctimilionový Istanbul, čtyřmilionová Ankara nebo podobně velký Izmir – investují do své infrastruktury, prudce roste turecká energetika. Turecká armáda, druhá největší v NATO, dává peníze do nejnovější výzbroje. To všechno jsou pro evropské firmy velké šance.
Ale nejen to. Turecko sousedící se státy, které doslova přetékají zemním plynem, se nabízí pro Evropskou unii jako přátelský a bezpečný koridor pro dodávky energetických surovin. Dodávky přes Turecko by už jednou a provždy vyřešily závislost Unie na dodávkách plynu a ropy z Ruska.
Sílící Turecko není z politického, ani hospodářského hlediska jednoduchý partner. Rozhodně to už není stejná země jako před deseti lety, které Unie mohla jen diktovat podmínky. Jako by nazrál čas konečně brát Turky vážně, jako partnery a spojence – jimiž ostatně jsou i v rámci NATO.
Autor je redaktor MF Dnes
