Kromě nově schválené elektronické evidence tržeb a od nového roku platné povinnosti plátců DPH odevzdávat kontrolní hlášení se v souvislosti s českým daňovým systémem v poslední době mluví také o dalším tématu. Je jím velmi podrobný zájem finančních úřadů o nové plátce DPH a odmítnutí registrace osmi procentům zájemců.
Je samozřejmě správné, že se Finanční správa České republiky v rámci boje proti daňovým únikům snaží působit co nejaktivněji. Nelze se ale ubránit celé řadě otázek, které současný postup vyvolává.
čtenář titulků
Novinový titulek je žánr sám o sobě a není možné brát ho jinak než s aspoň mírnou rezervou. Klidně je berte i s větší rezervou, klidně si odmyslete třeba Živnostenské listy, které jsou nepookrytě a zaujatě antibabišovské. A klidně si přečtěte i ty články, když na titulky nedáte.
- iHNed.cz
Úředníci trápí nové plátce DPH. Registrace k dani je čím dál složitější, protahuje se i na měsíce - Euro
Pokyn od Andreje. Finanční úřady protahují registrace plátců DPH - Živnostenské listy
5 dobrých rad, jak uspět při dobrovolné registraci k DPH. Brnkačka? Ani náhodou! - Podnikatel.cz
Připravte se, že vás finančák při dobrovolné registraci k DPH „vysvlékne donaha“
Finanční správa v obtížné situaci
Příliš se nemluví o tom, že finanční správa je při registrování nových plátců DPH v určitých kleštích. Na jedné straně je zde drtivá většina poctivých podnikatelů a firem, pro které je registrace k platbě DPH často životně důležitou podmínkou k tomu, aby mohli provozovat svou živnost nebo pokračovat v podnikatelské činnosti. Ti obvykle nemají mnoho pochopení pro proceduru, při které musejí úředníkům sdělovat informace, do kterých podle jejich názoru nikomu nic není (a našemu státu, neschopnému udržet sebemenší tajemství, ze všeho nejméně). Na straně druhé jsou zde reálné požadavky na to, co při registraci daňových subjektů k platbě daně z přidané hodnoty musí Česká republika skutečně učinit. A tady je třeba respektovat názor Soudního dvora Evropské unie o tom, že žadateli nelze odmítnout přidělení identifikačního čísla pro účely DPH pouze z toho důvodu, že při podání své žádosti není schopen prokázat, že má k dispozici materiální, technické a finanční prostředky pro výkon deklarované ekonomické činnosti.
Propojeno!
Poslušně kontrolně hlásím
Dobrý podnikatel musí být kovaný v tom, jaké povinnosti mu na záda naložil stát. A jaké náklady s sebou tyto povinnosti nesou. Na stránku nadepsanou Kontrolní hlášení DPH by si jako první položku do sloupce Náklady měl vepsat čas strávený studiem zákona a také toho, co se po něm chce technicky. Kde začít?
Příliš mnoho otazníků
Nicméně právě toto je z mého pohledu první otazník nad současným postupem. Činnost finanční správy by měla být průběžná a neměla by se soustředit pouze na okamžik, kdy se daňový subjekt stává plátcem daně z přidané hodnoty. Připadá mi, jako by si tuto skutečnost úředníci neuvědomovali a jako by finanční správa namísto průběžné kontroly měla svou povinnost za splněnou skrze agresivní přístup při registracích. Na průběžné kontroly podezřelých subjektů ale nelze rezignovat jen proto, že jsou – oproti kontrole nově se přihlašujících - příliš časově a organizačně náročné. Pokud je průběžnost kontrol nahrazována „agresivitou“ v momentu registrace, nelze to považovat za správný postup.
Druhým otazníkem je pro mne nekonzistence v prohlášeních finanční správy ohledně toho, kdo je v jejích očích rizikovým subjektem a proti komu bude postupovat s větší tvrdostí. Ještě nedávno to byli podnikatelé a firmy využívající služeb „office housů“, tedy společností nabízejících předregistrované firmy, včetně poštovní adresy a veškerého servisu kolem provozu společnosti. To nyní najednou zřejmě zase neplatí a podezřelými jsou všichni noví plátci DPH, často včetně těch, kterým povinnost platit daň z přidané hodnoty ukládá platný zákon.
Třetím otazníkem je pak souběh těchto opatření s novou povinností všech plátců DPH odevzdávat počínaje letošním rokem kontrolní hlášení. To samotné je přece doslova „daňovým striptýzem“, který na stříbrném podnose a formou umožňující až mrazivě efektivní data mining dodává finanční správě prakticky všechna data, která jen daňový poplatník o svých operacích má. A právě snahou odhalit podvody s DPH Ministerstvo financí tento masivní zásah do podnikatelského soukromí obhajovalo a obhajuje. K čemu je tedy navíc procedura, u které snad chybí už jen pověstná lampička svítící kandidátovi na plátce DPH do tváře? Nebylo jedním z argumentů finanční správy pro zavedení kontrolního hlášení právě to, že pomůže úředníkům odhalit skutečné podvodníky a nebude zatěžovat poctivé plátce DPH?
Ondřej Lichnovský
JUDr. Ing. Ondřej Lichnovský vystudoval Právnickou fakultu MU v Brně a Ekonomickou fakultu VŠB–TU Ostrava. V současnosti je samostatným advokátem, který se po celou dobu své praxe úzce specializuje na daňové spory a věnuje se přednáškové a publikační činnosti v oblasti správy daní. Je předsedou Unie daňových poplatníků, která hájí zájmy plátců daní, a spoluautorem šedého komentáře k daňovému řádu z nakladatelství C. H. BECK.
Důsledky
Není překvapením, že pohledem daňového poplatníka tímto novým, „agresivním“ přístupem při registraci k DPH jen pokračuje známý a zlověstný proces, kdy přibývají další a další povinnosti, časové i finanční náklady. Výměnou za to ale živnostník či podnikatel od státu nezískává vůbec nic. Obávám se, že jediným reálným výsledkem současné politiky bude další zvýšení ceny, kterou na podnikání musí občan České republiky vynaložit. Za úspěšnou přípravu k registraci totiž zaplatí profesionálům, kteří budou vědět jak na to, aby registrace prošla. Cena se bude pohybovat minimálně v tisících korun. Cena předregistrovaných společností přihlášených k platbě DPH již nyní vystřelila do astronomických výšin. A v řadách těch, kteří si budou moci dovolit takovouto společnost koupit, rozhodně nechybí ti, kteří bohatnou na daňových podvodech. Kruh se tak uzavírá.
Celá věc může mít nakonec absurdní dohru. Podobným nemoudrým způsobem postupovala již v minulosti lotyšská daňová správa, která od nově se registrujících subjektů požadovala možné i nemožné. Výsledkem byl soudní spor, který proti ní v roce 2013 vyhrála společnost Ablessio. Lotyšsko si tak vyslechlo pokárání ze strany Soudního dvora EU. Pokud by se touto cestou vydala některá z českých firem a uspěla, může to dopadnout stejně, či dokonce hůře – sankcí Evropské komise pro porušení evropského práva.
Myslím si proto, že stávající praxe finanční správy je neudržitelná a dříve či později od ní úředníci upustí. Byl bych rád, kdyby se tak stalo co nejdříve.