Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Do minulosti spějme zpátky. Labour Party je zase pořádně rudá

Pavel Jégl
Pavel Jégl
16. 9. 2015

Zešíleli britští labouristé, když za svého vůdce zvolili socialistu ze staré školy, soudruha Jeremyho Corbyna?

Do minulosti spějme zpátky. Labour Party je zase pořádně rudá

Labouristé byli v éře Tonyho Blaira (1994 až 2007) pokládáni za vývěsní skříň evropské levice. Ve své politice New Labour se rozešli s marxismem, vytáhli stranu ze svěrací kazajky odborů a především – přijali liberální principy, omezující vliv státu na ekonomiku. (Připomínám, že do roku 1994 měla Labour Party ve stanovách článek IV, pocházející z roku 1917, který stranu zavazoval prosazovat společné vlastnictví výrobních prostředků.)

Blair byl superstar levice, inspiroval evropské sociální demokraty a téměř všichni lídři sociálních demokracií ho rádi veřejně nazývali přítelem, včetně Miloše Zemana nebo Jiřího Paroubka.

S kým se ale bude přátelit Jeremy Corbyn, nový vůdce labouristů? Po jeho boku se patrně budou tetelit levicoví radikálové – vůdce Syrizy Alexis Tsipras, případně Pablo IglesiasPodemosu.

Průřez rudým myšlením

Ke Corbynovi se hodí spíš Internacionála nebo hymna labouristů Red Flag než God Save the Queen. Teď je však vůdcem Her Majesty’s Most Loyal Opposition a mnozí politici s tímto titulem se dříve nebo později stěhovali na Downing Street, aby předsedali Her Majesty’s Government.

Dá to nicméně pořádnou práci, představit si, že Corbyn dovede v konzervativním království Labour Party k volebnímu vítězství. Posuďte sami – z výběru Corbynových názorů a plánů:

Vyšší zdanění bohatých. „Austerity (důraz na rozpočtové úspory) je politická volba, nikoli ekonomická nutnost,“ hlásá Corbyn. Ujišťuje, že je zastáncem vyrovnaného rozpočtu. Odmítá ale úspornou politiku. Chystá se posílit příjem rozpočtu – mimo jiné tím, že zvýší sociální pojistné z příjmů převyšujících 50 000 liber ročně (dvojnásobek průměrného příjmu).

Kvantitativní uvolňování „pro lidi“. S uvolněnou monetární politikou Corbyn souhlasí, chystá se ji ale předělat. Při kvantitativním uvolňování nakupuje centrální banka od komerčních bank cenné papíry (zpravidla státní dluhopisy). Tím zvyšuje množství peněz v oběhu a snižuje úrokové sazby.

Corbyn obohatil kvantitativní uvolňování o přívlastek „lidové“. (Téměř jako české třešničky: „s lidmi pro lidi“.) Nový vůdce opozice chce odsunout Bank of England na vedlejší kolej. Plánuje, že o použití uvolněných peněz namísto centrální banky bude rozhodovat vláda. Kabinet vytvoří národní (vládní) investiční banku, která bude (muset) vykupovat vládní dluhopisy. Těmi se budou hradit projekty v infrastruktuře, bydlení dopravě, školství, zdravotnictví nebo v zelených energiích. Takový projekt by se také mohl jmenovat „turbo na inflaci“.

Nasnadě je otázka, proč s kvantitativním uvolňováním „corbynomika“ počítá? Copak ho Británie potřebuje? Vždyť její ekonomika roste tříprocentním tempem.

Znárodnění. Corbyn chce znárodnit firmy ve strategických odvětvích, privatizované v éře Margaret Thatcherové (1979 až 1990) a Johna Majora (1990 až 1997), zejména železnice a energetické sítě. Pravidelný přispěvatel do komunistického deníku Morning Star se také chystá oprášit zmiňovaný článek stanov Labouristické strany, který zdůrazňuje význam společného vlastnictví výrobních prostředků. 

Monarchie jako nutné zlo. Nový vůdce labouristů je pro republikánské zřízení s voleným prezidentem namísto dědičného monarchy. Nechce ale vést kampaň za zrušení království. Je jasné proč. Vzhledem k popularitě královny Alžběty II. by narazil. „Nechystám se svádět zápas za republiku,“ ujistil v magazínu New Statesman.

Irsko Irům (katolíkům). Corbyn je pro odchod britské koruny ze severu Irska a sjednocení zeleného ostrova. Protestanti varují, že tento záměr může roztříštit křehké příměří a vyvolat novou vlnu sektářských bojů v Ulsteru.

Regulace pro každého. Šestašedesátiletý veterán z Westminsteru (v Dolní sněmovně tvrdne jako poslanec už od roku 1983) je jako kovaný socialista pro vyšší minimální mzdu (living wage) a k tomu chce přidat levicový bonus – maximální mzdu. V programu má také přísnější regulaci škol a zdravotnictví. Ze zdravotnictví placeného z veřejných peněz (National Health Service) se chystá vytěsnit soukromé lékaře.

S Evropskou unií kupředu levá. Corbyn v referendu v roce 1975 hlasoval proti členství Británie v Evropském společenství. Ani Evropská unie mu nepřirostla k srdci, byť přiměla Británii přijmout zákony na ochranu zaměstnanců. „Za nynějších podmínek, nemůžeme být dál v unii s evropskými státy. Unie se musí změnit,“ prohlašuje. Nejdřív by se ale musel zbláznit, aby mezi proevropskými labouristy vedl kampaň za Brexit.

Nebezpečná Amerika a dinosauří NATO. Severoatlantická aliance je podle Corbyna dinosaurus, který neměl přežít pád železné opony. „Snaha Američanů a NATO obklíčit Rusko je jedna z největších bezpečnostních hrozeb současnosti,“ napsal politik v článku pro magazín sdružení Stop the War Coalition. V rozhovoru pro Russia Today přirovnal zvěrstva Islámského státu k bojovým operacím americké armády. Realisticky ale připouští, že odchod Británie z NATO mezi labouristy neprosadí, zato ujišťuje, že nepřipustí modernizaci jaderných střel Trident.

Ať žije Palestina! Corbyn, patron hnutí Palestine Solidarity Campaign, chce prosazovat zbrojní embargo vůči Izraeli, je pro nezávislý palestinský stát a palestinským uprchlíkům přiznává právo na návrat.

Prostě se zlobíme

Patrně vás při čtení napadla tahle otázka: Proč labouristi hlasovali pro radikálního Corbyna, se kterým mezi usedlými Brity sotva mohou pomýšlet na triumf ve volbách?

Mám za to, že důvod správně formuloval Robert Colvile, analytik zpravodajského webu Politico. Colvile připomíná, že Corbyna volili mladí lidé a „mladí stoupenci labouristů se nestarají o to, zda stranu povede politik, který ji udělá volitelnou. Chtějí jen někoho, kdo bude hlásat jejich rozhořčení.“

Prošedivělému socialistovi, který po londýnských ulicích jezdí až na výjimky na bicyklu, však ve volbách stranického lídra fandili nejen mladí labouristé, ale i někteří Toryové. Teď si mnou ruce, protože sdílejí přesvědčení, že Corbynovo vítězství vykáže Labour Party na dlouho do opozičních lavic.

Na twitteru najdete kampaň #ToriesForCorbyn. Její spoluzakladatel, konzervativec Charles Mortimer, se chlubí, že se dal za tři libry registrovat hned třikrát a třikrát pro Corbyna také hlasoval.

Nemělo by však Corbynovo vítězství varovat konzervativce před radikalizací opozice a rozdělením společnosti?

Robert Skidelsky, profesor politické ekonomie, člen Sněmovny lordů a také bývalý člen Konzervativní strany v analýze na webu Project-Syndicate upozorňuje, že Corbynovy ekonomické myšlenky nelze pokládat za nové a převratné, zato jsou slyšet stále častěji. Proto by je toryové neměli házet za hlavu. „Miliony lidí v Evropě mají oprávněný pocit, že ekonomický řád neslouží jejich zájmům… no a co udělají, budou-li jejich protesty jednoduše přehlíženy…?“ varuje Skidelsky.

Titulek jeho analýzy vyzývá: „Vezměme corbynomiku vážně.“


Úvodní snímek Profimedia.cz

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (24)

Vstoupit do diskuze
Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo