William Deresiewicz: Excellent Sheep: The Miseducation of the American Elite and the Way to a Meaningful Life – vydalo nakladatelství Free Press v srpnu 2014, 256 stran, 12 dolarů (verze pro Kindle)
Kdybych si mohl do prázdnin před nástupem na vysokou školu poslat strojem času jedinou knížku, byla by to Excellent Sheep literárního kritika a univerzitního učitele Williama Deresiewicze.
Vůbec by to nebylo kvůli tomu, jak se Deresiewicz pokouší o rozbor nedostatků amerického vysokého školství. Čerpá při tom totiž hlavně ze svých zkušeností a z historek, které se k němu donesly od kolegů. Ty jsou sice vtipné, jako třeba ta o matce, která odpoledne po hodině čtení Kdo chytá v žitě volala do školy, aby „přestali klukovi cpát do hlavy myšlenky“. Jenže o obecných trendech takové zkazky vypovídají málo. Autor skoro neopouští malý svět elitních „HYPSterských univerzit“, tedy Harvardu, Yale, Princetonu a Stanfordu. Občas si navíc protiřečí: třeba když popisuje pakt o neútočení, který prý uzavřeli přetížení vyučující s línými studenty, a zároveň přitom žaluje, že jsou mladí pod enormním tlakem na výsledky. Tahle analýza se zkrátka nepovedla.
Co se ale Deresiewiczovi podařilo, a kvůli čemu bych chtěl Ovce s vyznamenáním číst už ve svých devatenácti, a ne až teď, je obhajoba a oslava univerzitního vzdělání, protkaná spoustou tipů, jak si z vysoké odnést co nejvíc. Tady už navíc historky a osobní zkušenosti fungují a při čtení lze díky nim snadno nabýt pocit, že sedíte na kafi s učitelem-správňasem, který mluví přímo k vám. A že vám má co říct!
Jdi za svými sny, ale…
Pokud je vám kolem osmnácti a pocházíte z běžných, neakademických poměrů, pak asi z jedné strany slyšíte, že na vysokou musíte hlavně kvůli kariéře, a z druhé zase, že je škola zbytečná úplně, Gejts, Cukrberg a tak dále. Deresiewicz nabízí třetí, řekněme konzervativní pohled: univerzity tu jsou proto, aby z vás pomohly vypěstovat moudrého, zvědavého, všestranně rozvinutého člověka.
Když chce někdo pošpinit univerzity, řekne o nich, že je to skleník, který studenty chrání před opravdovým světem. Jenomže to je na škole právě to nejlepší. Dává vám šanci vystoupit na pár let z takzvaného opravdového světa. Udělat si pauzu mezi posloucháním názorů svých rodičů a honěním se v zaměstnání a z odstupu nad vším popřemýšlet.
Když pauzu od poslouchání vašich, tak pořádnou. Kdy jindy než na vysoké se odříznout a odstěhovat, začít jezdit na návštěvu jednou týdně nebo ještě líp jednou měsíčně? A hlavně: kdy jindy než na vysoké přestat žít tak, jak to od vás chtějí vaši rodiče, a bez obav z jejich hodnocení začít pátrat po tom, co v životě vyhovuje vám samotným? Jistě, taťka a mamka pro vás chtějí jen to dobré, ale to je právě ten problém: nemůžete mít jen to dobré, kvůli tomu dobrému musíte riskovat a občas si nabít – a to rodiče obvykle vidí neradi.
Deresiewicz mladým samozřejmě neradí, aby riskovali jen tak zbůhdarma zkoušením drog nebo otevřením franšízy Hooters v Mosulu. Stačí si třeba zapsat těžší předměty, i když vám můžou zhoršit průměr známek. Nebo se nechat ve volném čase vést svou zvědavostí, i když vás nemusí dostrkat k ničemu, co by se vám hodilo do profesního životopisu. Přečtěte si všechny ty „velké knihy“, pokládejte nad nimi drzé otázky, pochybujte nad vším, co jste měli dosud za dané.
Právě takhle, když to dobře půjde, objevíte ve svém životě svoje povolání. To je něco jiného než vášeň nebo hajzlerovský „šťastný důlek“. Deresiewicz správně připomíná, že i práci, kterou milujete, budete někdy nenávidět: „Práce vás vždycky bude strašit, frustrovat a nejspíš i ponižovat, a určitě přijdou dny, kdy budete chtít dělat něco docela jiného. (…) Jistěže budete muset dělat kompromisy. Ale ať je to tedy kompromis, ne kapitulace. Najděte si něco, co vám za ten kompromis bude stát.“ – A pak ještě Deresiewicz přidává dobrou poznámku, že i kritici hesla „jdi za svou vášní“, jako je David Brooks nebo vlastně i já, při psaní svých hanopisů paradoxně následují svou vášeň.
Zabít debílka
Ze všech těch bez ironie moudrých postřehů vypíchnu ještě jeden: že se svými spolužáky nemáte soupeřit. Závod o nejlepší prospěch může vyhrát vždy jen jeden, takže se budete, Deresiewiczovými slovy, „svíjet mezi iluzí vlastní velkoleposti a depresí“ – a to ještě v tom lepším případě. Když půjdete tupě po áčkách a všechno ostatní půjde stranou, skončíte nakonec jako ovce s vyznamenáním.
Moc dobře vím, o čem mluvím: absolvoval jsem s nádhernými známkami, ale nikdy mi k ničemu nebyly. Hned bych měnil s lidmi, kteří chodili se stoickým klidem na třetí termíny a kteří si vozili pohlavní nemoci z erasmů. „Malej debílek řvoucí Já vím, já vím! je v každým z nás,“ vystihli to na Priglu. Deresiewicz napsal potřebný návod, jak toho debílka zabít dřív, než debílek připraví o život vás.
