Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Zničte si prázdninovou pohodu těmito knihami

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
2. 7. 2015

Sedm převážně satirických románů a novel nejen na léto. Trigger warnings: černý humor, tvůrčí i politická impotence, mločí světovláda.

Zničte si prázdninovou pohodu těmito knihami

Celý rok tu týden co týden pročítáme novou non-fiction literaturu. Aspoň na začátku prázdnin si od toho po roce opět odpočineme a zalistujeme se do beletrie, i té starší.

Patrik Ouředník: Příhodná chvíle, 1855 (2006)

Hravě napsaná kronika fiktivní anarchistické kolonie v Latinské Americe, kterou požralo patrně přirozené lidské puzení dát chaosu aspoň nějaká pravidla. Tenká, jak je u Ouředníka zvykem. Cestou do Liberlandu ji přečtete dvakrát.

Modlám je zapotřebí obětovat svědomí i vůli. Poznáte je snadno, prohlašují za ctnost nejubožejší vlastnost, jíž je lidská bytost schopna: poslušnost. A tím to nekončí! Oběť vašeho života je jim málo; chtějí po vás, abyste obětovali i životy jiných. Jednou ve jménu krvelačného boha, jindy pro čest krále, dnes na oltář vlasti, zítra ve jménu rasy nebo civilizace. Modly střídají jména jako Vy střevíce: včera se jedna z nich nazývala Prusko, dnes se jmenuje Německo; včera si žádala smrt Bavořana, dnes žádá smrt Francouze. Někde se jmenuje Národ, jinde Rozum nebo Vůle lidu. Modly mají desítky a stovky jmen; nejupřímnější z nich zní Co by tomu řekli sousedé. Mají desítky a stovky jmen, avšak jednu touhu: ubít vás, zničit, odstranit, obrátit vás vniveč, udělat z vás nic.

Karel Čapek: Válka s mloky (1936)

Četl jsem poprvé v pubertě ovlivněný učebnicovou poučkou, že jde o symbolické varování před Hitlerem a Němci. Kdepak: Válka s mloky je především nesmírně zábavná a nadčasová satira o tom, jak snadno se z utlačovaných stanou utlačovatelé. Kdo tam bude hledat kritiku korporativismu, najde ji ve firmách bezohledně rozmnožujících mloky, stejně jako je pozoruhodně nadčasová představa ohrožení přicházejícího z moře. Čapek taky dovedl kousavě psát o střetu malého českého člověka a velkých světových dějin: nad setkáním turistů s mlokem, který vyrostl na knize Česky pro mloky a pak vyzvídal „Zdalipak ještě visí na Mostecké věži uťaté hlavy popravených českých pánův?“ jsem se smál nahlas.

Mimochodem: Čapek měl, na rozdíl od těch, kteří knihu dostali do učebnic, s mloky soucit:

„Koukejte se, Bellamy,“ řekl jsem mu, vy jste slušný člověk, a jak se říká, gentleman. Není vám někdy proti srsti, že sloužíte něčemu, co je v podstatě nejmizernější otrokářství?“

Bellamy pokrčil rameny. „Mloci jsou Mloci,“ bručel vyhýbavě.

„Před dvěma sty lety se říkalo, že negři jsou negři.“

„A nebyla to pravda?“ řekl Bellamy. „Šach!“

Tu partii jsem prohrál. Připadalo mi najednou, že každý tah na šachovnici je starý a byl už kdysi někým hrán. Snad i naše dějiny byly kdysi hrány, a my taháme své figurky stejnými tahy k stejným porážkám jako kdysi. Možná, že právě takový slušný a tichý Bellamy lovil kdysi negry na Slonovém pobřeží a vozil je na Haiti nebo do Louisiany, nechávaje je chcípat v podpalubí. Nemyslel tím tehdy nic zlého, ten Bellamy nemyslí nikdy nic zlého. Proto je nenapravitelný.

Jáchym Topol: Chladnou zemí (2009)

Nelítostný konkurenční boj mezi východoevropskými městy o to, které do bývalých táborů smrti přiláká víc turistů, neboli „hledačů pryčen“. Dá se číst jako pokráčko Krvavých zemí.

Musíte přitáhnout turisty, pozornost světa.

Jenom, říkala Sára a my jsme jí naslouchali, pokud se na rozpadávající se Terezín upřou oči světa, můžeme zahájit proces revitalizace města.

A revitalizace znamená oživení, či dokonce znovuzrození, vysvětlila.

Don DeLillo: Bílý šum (1985, č. 1997, přel. Libuše Bryndová)

Podivuhodná dobrodružství předního odborníka na Hitler studies, který neumí německy, a kterému život klade různé vtipné překážky. Třeba havárii cisterny s chemikálií způsobující déjà vu, což už se přece jednou stalo, nebo ne?

„To je pěkná páska. Co to znamená SIMUVAK? Zní to důležitě.“

„Je to zkratka pro simulovanou evakuaci. Nový státní program, o jehož financování se stále ještě bojuje.“

„Ale tato evakuace není simulovaná. Je skutečná.“

„To víme. Ale mysleli jsme, že bychom ji mohli použít jako model.“

„Jako modelové cvičení? Chcete říct, že jste viděli příležitost, jak použít skutečnou událost, abyste nacvičili simulaci?“

„Po té příležitosti jsme přímo skočili.“

Michel Houellebecq: Elementární částice (1998, č. 2007, přel. Alan Beguivin)

Autorova nejtemnější kniha. Líbilo se mi na ni, stejně jako na všech jeho dalších, jak osvobozující a úlevné je připojit se k hlavě arcimorouse, který tak dlouho hleděl do propasti, až propast nahlédla do něj.

Dítě je sklapnutá past, je to nepřítel, o kterého se musíme nepřetržitě starat a který nás přežije.

Thomas Bernhard: Beton (1982, č. 2004, přel. Radovan Charvát)

Když jsme u těch morousů, Bernhard je taky první liga. Ačkoliv pro něj nebyl problém napsat román o dvou stopadesátistránkových odstavcích, jako byla KorekturaBeton je vcelku přístupnou a žertovnou novelou o hrdinově letité neschopnosti napsat pojednání o skladateli Felixu Mendelssohnovi Bartholdym. Vlastně je to óda na prokrastinaci:

Kolik spisů jsem začal psát a potom je spálil, protože se vynořila má sestra, musel je hodit do kamen ve chvíli, kdy vstoupila. Nikdo neříká tak často jako ona: Neruším tě snad? Jaký výsměch, když má něco takového bez ustání na jazyku člověk, který mě vždycky rušil a bude rušit a jehož životní úlohou je rušit, jak se zdá, všechno a každého, a tím všechno zrušit a nakonec zničit a neustále ničit právě to, co se mi zdá být nejdůležitější na světě: plod ducha.

David Markson: The Last Novel (2007)

Hipsteři, zbystřete, tady se rozdává kulturní kapitál. Za prvé, Markson byl „spisovatel spisovatelů“, málo známý široké veřejnosti, zato hodně uváděný jako zdroj inspirace pro jiné autory. Za druhé, zatím mu nic nevyšlo česky, alespoň knižně ne.

The Last Novel „podvádí“ stejným způsobem jako v řadě dalších knih: jsou to jen kratičké pikošky o jiných spisovatelích a další historické zajímavosti. Epická literární mozaika.

Jaroslav Seifert, like Dostoievsky earlier, who once eluded execution only moments before the shots were to be fired. Yet afterward insisted he was no more traumatized by the recollection than a youngster remembering last year’s measles.

Markson to všechno pracně vypsal z encyklopedií a historických románů před příchodem internetu. Dnes by už takovým výkonem asi neoslnil, roky práce by nešly rozeznat od měsíce stráveného na Wikipedii. Tak vidíte: stroje už připravují o práci i spisovatele.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (2)

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo