Úvod do jebokracie: Vláda pevné ruky a nízkých daní

John Ellis „Jeb“ Bush, syn 41. amerického prezidenta George Herberta Walkera Bushe a bratr 43. prezidenta George Walkera Bushe, trávil několik let tím, že popíral své politické ambice. Teď dává najevo, že chce být prezidentem s pořadovým číslem 45.

Jeb, bývalý guvernér Floridy, který před vstupem do politiky vydělal (pro republikány povinné) miliony dolarů jako bankéř a finanční poradce, dlouho opakoval, že se nechystá kandidovat na prezidenta. Dělal to tak dlouho, dokud nezaložil politický akční výbor, který mu umožní vybírat peníze na prezidentskou kampaň, a dokud se nevzdal členství ve správních radách, aby jako kandidát na nejvyšší úřad nebyl podezírán ze střetu zájmů.

Od roku 2007, kdy opustil sídlo guvernéra v Tallahassee, Jeb Bush čekal na správný čas, kdy zahájit tažení na Bílý dům. Nastal před prezidentskými volbami v roce 2016.

Jeho šance převzít v lednu 2017 od Baracka Obamy prezidentský úřad jsou slušné. Mezi republikány ho průzkumy řadí na první místo. Může se opřít o početný zástup donátorů, kteří tradičně podporují rodinu Bushů.

Ve finále voleb proti kandidátovi demokratů (patrně Hillary Clintonové) by pak měl být ve výhodě, protože po osmi letech vlády demokratického prezidenta bývá poptávka po politikovi z opačného tábora vysoká. Lze také tušit, že po meteoritickém Baracku Obamovi, který do nejvyšších pater politiky sletěl přímo z nebe, se bude kyvadlo voličských nálad vracet k politikům zkušeným a prověřeným.

Právě do takového obrazu dvaašedesátiletý Jeb Bush zapadá.

Seznamte se, Veto Corleone

Jeb Bush vládl Floridě v letech 1999 až 2007. Z úřadu odcházel s pověstí úspěšného guvernéra. Ostatně, jako jediný guvernér z Republikánské strany řídil The Sunshine State, v minulém století baštu demokratů, po dvě funkční období.

Záznam jeho guvernérství naznačuje, jak by vládl Americe jako prezident. Patrně by ji řídil obdobně jako Floridu – pevnou rukou, autokraticky až „jebokraticky“.

Pro Jeba Bushe nebyl kompromis s opozicí běžnou politickou metodou, spíš krajním řešením. Většinu věcí rozhodoval osobně a často využíval práva veta. Ve floridském Kongresu mu proto říkali Veto Corleone (podle Vita Corleona, mafiána z Puzova románu Kmotr).

Na Floridě Jeb Bush prosazoval ekonomický liberalismus, omezoval státní byrokracii a snižoval daně.

Člen bushovské dynastie se hlásí ke koncepci omezené vlády, která plní především „negativní“ funkci – garantuje pravidla a do života lidí zasahuje v minimálním rozsahu. Vedle této vize, kterou hlásal Friedrich von Hayek, Jeb často připomíná tezi Ronalda Reagana: „Vláda není řešení našeho problému, vláda je ten problém.“

Během svého druhého inauguračního projevu ve vládní čtvrti hlavního města Floridy Tallahasseee zvěstoval vlastní ideu státní administrativy: „Kdybychom tak všechny tyto (vládní) budovy kolem nás mohli ponechat bez zaměstnanců jako památníky dob, kdy vláda hrála větší roli, než jakou si zasloužila hrát a než dokázala hrát.“

Žádnou radikální odtučňovací kúru pro státní administrativu však Jeb Bush nepředepsal. Avšak škrtal – pomalu, opatrně, zato vytrvale.

Během osmi let snížil počet státních zaměstnanců o 6,6 procenta. Washingtonské politické centrum informuje, že před Bushovým nástupem do úřadu guvernéra zaměstnávala vláda téměř dvacetimilionové Floridy 210 209 zaměstnanců. Na konci druhého Bushova období bylo zaměstnanců o 13 726 méně.

Žádné nákupy do síťovky

Také daňová zátěž se během Jebova guvernérství snižovala. Libertariánský thin tank Cato spočítal, že Bush ušetřil plátcům daní, daňovým poplatníkům a investorům 19 miliard dolarů.

Přesto se Jeb odmítl připojit ke Slibu ochrany daňových plátců (Taxpayer protection pledge), který podepsala většina republikánů na federální i státní úrovni. Politici se v něm zavazují, že budou odmítat jakékoli zvyšování daní.

Jeb Bush měl nejspíš na paměti svého otce, který ve volební kampani expresivně prohlásil: „Čtěte z mých rtů: žádné nové daně!“ Tato nezapomenutelná fráze mu pomohla vyhrát prezidentské volby v roce 1988. Přispěla však také k tomu, že George H. W. Bush za čtyři roky další prezidentské volby prohrál. Jeho vláda daně zvýšila, což věrohodnost obhájce Bílého domu nalomilo. (Připomínám, že v Česku máme podobný příběh, pro který se vžil název „Nečasova síťovka“.)

Druhý syn George H. W. Bushe nejenže odmítl podepsat daňový slib, ale připustil, že by jako prezident mohl uvažovat o vyšších daních, aby snížil gigantický federální deficit. Zdůraznil však, že v takovém případě bude požadovat, aby ke každému dolaru vybranému navíc na daních vláda přidala dalších deset dolarů – ušetřených na svých výdajích.

Za Bushova guvernérství nicméně rozpočtové výdaje Floridy neklesaly, naopak vzrostly ze 45,6 na 66,1 miliardy dolarů. Za to žádný libertarián Jeba pochválit nemůže. Pokud ale započteme demografický vývoj a inflaci – mezi lety 1999 až 2007 vzrostla zdejší populace o 16 procent a index spotřebitelských cen o 24 procent – pak růst rozpočtových výdajů nevypadá nijak strašidelně. Navíc ho provázel ještě vyšší růst příjmů. Institut Cato také připomíná, že Jeb Bush svými vety iniciativ poslanců ušetřil dvě miliardy dolarů.

Cato známkuje guvernéry podle jejich daňové a rozpočtové politiky. Nejlepší známku „A“ dostávají ti, kteří snižují daně a vládní výdaje. Těm, kteří stojí na opačném pólu, patří známka „F“. Jeb během osmi let guvernérství dostával známky od „A“ do „C“. S nimi se v hodnocení institutu řadil mezi nejlépe známkované guvernéry.

Od Friedmana k papeži

Pro Jeba Bushe na Floridě hlasovali nejen stoupenci republikánů, ale také tradiční voliči demokratů, Hispánci a Afroameričané. Měl pověst umírněného republikána, který prosazuje sociální programy, ekologické projekty, podporuje školství a je vstřícný k přistěhovalcům (amnestoval nelegální uprchlíky). Jak jinak, vždyť se oženil s Mexičankou.

Svou politiku označil druhorozený syn George H. W. Bushe za „třetí cestu“. „V ekonomické politice vycházím z Miltona Friedmana a jemu blízkých ekonomů, ne z papeže. V sociální doktríně je však důležitá má víra, zejména ve vztahu ke zranitelným členům společnosti,“ pravil katolík Jeb (v roce 1966 konvertoval od protestantů) v rozhlasové talk show konzervativního katolíka Hugha Hewitta.

Nahlíženo z Evropy, je podstatný Bushův přístup k zahraniční politice. Jeb dal najevo záměr posunout ji od Obamovy „kooperace a partnerství“ zpátky k „vůdcovství“. Politiku resetu americko-ruských vztahů označil za chybu a ujistil, že vůči Rusku bude „zásadový“.

O zahraniční politice Jeba Bushe vypovídá pohled na jeho tým poradců. Jsou v něm „jestřábi“ Paul Wolfowitz (bývalý prezident Světové banky) i Tom Ridge a Michael Chertoff (někdejší ministři obrany).

Jeho veličenstvo Bush III.

David Letterman ve své Late Show vysílané televizí CBS nedávno rozesmál publikum otázkou: Je Amerika připravena na bílého prezidenta?

Dobrý vtípek. Ve volbách ale bude důležitá jiná otázka: Je Amerika připravena na dalšího Bushe?

Rodina Bushů dala Americe dva prezidenty, stejně jako rody Adamsů, Harrisonů a Rooseveltů. Jenže třetí prezident z jedné rodiny – to v Americe, která vyrostla na odporu vůči monarchiím a dědičným výsadám, ještě nebylo.

Zda se hattrick Bushům podaří, bude jasné nejpozději druhé listopadové úterý příštího roku, kdy Američané zvolí prezidenta.

Úvodní snímek guvernérského portrétu Nagel Photography / Shutterstock