Dvě stě myšlenek na odstřel

Literární agent a autor literatury faktu John Brockman osloví každý rok přes dvě stovky převážně velmi vzdělaných a bystrých lidí ze všemožných oborů s jedinou jednoduchou otázkou. Z jejich odpovědí pak sestaví sborník, dík krátkým kapitolám ideální čtení při popojíždění hromadnou dopravou. Předpředloni se Brockman ptal Jak by se lidé mohli naučit myslet jasněji? a loni S čím bychom si měli dělat starosti? Letos ho zajímalo, které vědecké teorie jsou na odstřel, aby dál neblokovaly pokrok.

V knize This Idea Must Die: Scientific Theories That Are Blocking Progress a zároveň na webu Edge.org své favority zasvěcuje zániku 233 autorů a autorek. Řadu jmen asi budete znát: N. N. Taleb bojuje proti směrodatné odchylce, Jonathan Haidt proti honbě za co nejjednoduššími vysvětleními a Douglas Rushkoff proti vědeckému materialismu.

John Brockman a kolektiv: This Idea Must Die: Scientific Theories That Are Blocking Progress (Edge Question Series) – vyšlo v nakladatelství Harper Perennial v únoru 2015, 592 stran, 11 dolarů (verze pro Kindle), zdarma na webu Edge.org

Teorie všeho jako nové náboženství

Ledasco se v odpovědích opakuje. Několik přispěvatelů nezávisle na sobě bojuje proti myšlence růstu a několik proti myšlence nerůstu. Pár jich má překvapivě problém s vědeckou metodou samotnou, protože podle nich „velká data“ umožňují dobrat se k podstatným zjištěním i bez tradičního formulování problému a testování hypotéz. Na druhou stranu jiní bojují proti zbožšťování velkých dat.

Mezi těmi idejemi na odstřel, které se v odpovědích objevují víckrát, asi nejvíc překvapí rozšířená a vědci i laiky tak milovaná představa teorie všeho. Fyzik Geoffrey West přemítá nad tím, že snaha o jednolitý výklad všech přírodních sil přinesla znamenité úspěchy jako objev kvarků nebo Higgsova bosonu, ale teorie všeho by se musela logicky potýkat úplně se vším, včetně složitého chování živých bytostí a jejich ekosystémů. Marcelo Gleiser vidí ve snaze o sjednocení vědění do jediné teorie pozůstatek monoteismu a podobně se k tomu staví i další fyzička, Sarah Demersová: „Nastala vhodná chvíle připustit si, že některé modely, které našim báječným přátelům-teoretikům rozbíjíme, jsou nejspíš jen takovými kosmickými Zdrávas Maria, jakkoliv krásnými.“

Z přispěvatelů, kteří vynášejí rozsudek nad něčím, nad čím nikdo jiný, vypíchněme čtyři:

Psycholožka June Gruberová posílá na věčnost představu, že smutek je vždy nežádoucí a štěstí vždy vítané: Negativní emoce člověku dávají důležitou zpětnou vazbu, co v životě změnit, pomáhají soustředění a nakonec se vlastně nedají tak docela vytěsnit.

Další psycholog Richard Nisbett připomíná, že ani vícenásobná regrese není zárukou odlišení kauzality od korelace. Pojídači olivového oleje sice bývají zdraví, ale prospívá jejich zdraví skutečně ten olej? „Můžeme mít za jisté, že víc olivového oleje si dopřávají lidé bohatí, vzdělanější, s větší starostí o vlastní zdraví (a s partnery, kteří je v tom podporují). Méně často kouří, nezřízeně pijí a pravděpodobně žijí v méně zamořených oblastech než ti, kteří preferují olej kukuřičný. Pravděpodobněji budou mít italské předky (Italové se dožívají poměrně vysokého věku) než africké předky (černoši umírají mladší).“

Pokud patříte k té svérázné sortě lidí, která si zakládá na svém vysokém IQ, antropolog Scott Atran vám vysvětlí, že jde o číslo s velice omezenou vypovídací hodnotou. Podobnou by měl „tělesný kvocient“ popisující jedním číslem krevní oběh, dýchání a trávení. Při hledání řešení abstraktních úloh se navíc neprojeví jen výpočetní výkon mozku, ale i kulturní vlivy. V klubu matoucích koeficientů je IQ s uhlíkovou stopou, kterou hejtuje (opět psycholog!) Daniel Goleman. Lidská duše i planetární ekosystém jsou zkrátka příliš složité pro to, aby dvě tři cifry poskytly bezpečné vodítko pro rozhodování.

Nuda mezi smetánkou

Od příspěvků v This Idea Must Die nečekejte hluboký vhled, neprůstřelnou argumentaci a bohužel ani poznámky, které by vás navedly do další literatury, pokud pomineme zmínky o posledních knihách jednotlivých autorů. Je to takový TED nebo Pecha Kucha do Kindlu. S podobnými konferencemi knihu pojí i jednolitost zúčastněných: ačkoliv se tu fyzik potká s psychologem a ekonom se spisovatelem, skoro všichni pocházejí z anglofonních zemí, upřednostňují přístupné heslovité psaní před zaumnou esejistikou a patří do té skupiny lidí, která má ráda latté a slovo „wonderful“. Po pár desítkách příspěvků to trochu začíná být nuda. Možná by to v první řadě chtělo zatočit s myšlenkou, že intelektuál musí být přístupný, konstruktivní a zodpovědný.