Láska za časů dat

„Veřejná debata o datech se nejčastěji zužuje na dvě témata: na vládní špehování a na nové obchodní příležitosti,“ píše v úvodu své knihy Dataclysm podnikatel, matematik a příležitostný herec Christian Rudder a má pravdu. Jen si připomeňme, že o nových formách dohledu nedávno psali třeba Zygmunt Bauman, Jevgenij Morozov, Astra Taylor nebo prozaik Dave Eggers a že se z investičního moudra „data jsou nová ropa“ stalo takové klišé, že už jej začali žertem obracet na „ropa jsou nová data“.

Ale je tu ještě třetí téma, a Rudder se mu už tři roky věnuje den co den: „the human story“ – tedy lidské příběhy ukryté v mořích dat. Ne že by to byla úplná novinka, už předloni vyšla kniha Uncharted, čtivě odhalující třeba to, že postavy v literatuře stále méně věcí potřebují a stále víc jen chtějí. Rudder ale atraktivní téma posouvá dál. Má k tomu vynikající předpoklady. Založil totiž populární on-line seznamku OKCupid a jako vedoucí jejího analytického týmu měl jednak přístup ke všemu, co na ní seznámeníchtiví uživatelé dělají, a jednak know how na to, aby z dat vyždímal šťavnaté věci.

Christian Rudder: Dataclysm Who We Are When We Think No One's Looking – vyšlo v nakladatelství Crown v září 2014, 304 stran, 8,50 dolaru (verze pro Kindle)

Sladkých dvacet

Rudder mohl popularitu různých témat otestovat v článcích na blogu OkTrends. V knize tak servíruje ověřené laskominy, pro které by mu editoři společenských časopisů utrhli ruce: především hledá, nachází a předvádí rozdíly v chování mužů a žen, heteráků a teplých, bělochů, černochů a hispánců. Dělá to bez oblíbeného pseudodarwinistického filozofování nad tím, co je komu z nich přirozené, takže pokud stejně jako autor recenze věříte, že člověka daleko víc než jeho nebo její pohlaví a barva kůže ovlivňuje společnost, v níž vyrůstá, Dataclysm přečtete bez prskání.

Co je na analýze dat OKCupid nejpikantnější? Patrně grafy znázorňující, jak s věkem heterosexuálních mužů a žen roste věk, který považují za nejvíc žádoucí u svých potenciálních protějšků. Totiž: u mužů na první pohled neroste, od dvaceti až do padesáti totiž chtějí ze všeho nejvíc dvacítky.

Informačně gramotnější čtenáři poznají, že graf je lehce zmanipulovaný do podoby, která má jasné, ale přece jen zúžené sdělení. Rudder vzápětí nabízí podrobnější verzi, ze které kromě nepopiratelné popularity dvacetiletých žen u mužů všech věků vyplývá i zřetelná náklonnost mladíků kolem pětadvaceti k pětačtyřicátnicím.

Škoda, že ženám jejich vysněný protějšek stárne, a pětačtyřicátnice tím pádem dávají před pětadvacátníky přednost čtyřicetiletým.

Data z OKCupid jsou pro takové propočty poklad, ale Rudder se na ně neomezuje. Z on-line nástěnky Missed Connections na webu Craiglist například zjistil, na jakých místech se v různých amerických regionech nejčastěji odehrává romanťárna „zahlédl jsem tě v X, ty jsi se na mě usmála, ale pak jsem tě ztratil v davu“. Tím X je někde Walmart, někde kasino a někde podzemka – a pro lidi s povědomím o Americe vůbec není překvapením, co kde:

Houellebecq z databáze

Dataclysm není oddychové čtení o orgiích v opičárně. Rudder odhaluje, jak se lidé chovají, když se nikdo nedívá, a vychází mu z toho smutný obraz společnosti uzavřené do virtuálních ghett. A to přesto, že by drtivou většinu uživatelů OKCupid urazilo, kdyby je někdo označil za rasisty:

„Většina z nás – vlastně skoro všichni – si uvědomuje, že rasismus je špatný. Ale přesto zůstává v našich činech patrný. (…) Ve stovkách malých každodenních rozhodnutí sice nevnímáme sami sebe jako rasisty a neděláme je s úmyslem někoho diskriminovat, ale zároveň se v nich odráží širší kultura, která rasistická doopravdy je.“ Zpátky ke vztahům: „Muži mají rádi ženy své vlastní rasy. A ještě mnohem silněji nemají rádi černošky.“ A to Rudder správně připomíná, že je průměrný uživatel OKCupid pokrokářštěší než průměrný Američan.

Tím doklady všudypřítomné diskriminace nekončí: několik různých analýz v knize ukazuje, jak mocný je lookismus, tedy preference pohledných lidí před těmi ošklivými. „Každý percentil atraktivity vynáší mužům na Facebooku dva nové přátele a ženám tři.“ Když OKCupid propagoval svou aplikaci pro dohazování rande naslepo tím, že na seznamce vypnul na pár hodin profilové obrázky, lidé se – nepřekvapivě – seznamovali snáz a rychleji. S fotkami se vše vrátilo k normálu, uživatelé zase rádi začali třídit ostatní filtrem, který na finální spokojenost možná nemusí mít zásadní vliv.

Po přečtení Dataclysm tak zůstává stejně trpký pocit jako na koncích románů Michela Houellebecqua: není láska, je jen trh s pozorností, s prestiží a s geny.