Ne komunisti. Plutokrati jsou nebezpeční

Jestli svobodu chápeme jako možnost rozhodovat o vlastním životě, spolurozhodovat o veřejných věcech a taky se vyšvihnout nahoru svou činorodostí, pak ji u nás pětadvacet let po revoluci neohrožují komunisti. Ohrožují ji plutokrati. Několik nejbohatších Čechů získává stále větší politickou moc, tím posilují svoji moc ekonomickou, tím zas politickou a tak dál.

Uchvacování státu ale zdá se není pro podstatnou část veřejnosti zas takový problém, pokud se do toho nedají zamíchat ti rudí.

Zeman si nezasloužil čočku za „podlézání čínským komunistům“. Posledním lúzrům, kteří v Číně ještě věří na komunismus, je gumák s krtečkem ukradený. Zeman si zaslouží kritiku za to, že na orgii českých a čínských oligarchů – cestoval s Petrem Kellnerem a zpátky letěl miliardářovým letadlem – stál převlečený za kašpárka a z tácu rozdával koks a viagru. Ekonomická diplomacie sice žádá svoje, ale Zeman byl za čárou. Pokud chce po vzoru Čínské oligarchie stabilizovat společnost (ne po vzoru čínských komunistů: ti byli dynamičtí, až to bolelo), musíme mu připomenout Benátskou republiku. Tu její plutokraté stabilizovali tak dobře, až na to pošla.

Podobné je to s Andrejem Babišem. Majitel Agrofertu, neomezený vládce nejsilnější strany a ministr financí v jedné osobě může mít od roku 2016 dík měsíčním hlášením o DPH ještě volnější přístup k účetnictví statisíců firem a živnostníků. Pravicová opozice na to ale umí reagovat jenom varováním, že podnikatelům přibude zbytečné papírování, a k tomu jak kafemlejnek opakovat, že byl Babiš před revolucí kariérním komunistou. Je to jako volat z kufru auta na tísňovou linku, že mají únosci prošlou lékárničku.

Bez bajek, bez autorit, bez kuráže

Problém s plutokracií je problém na druhou, protože ho spousta lidí neumí nebo nechce vnímat jako problém. Napadají mě tři příčiny.

Za prvé nemáme žádné jednoduché příběhy, které by před plutokracií varovaly. Komunisti zabili Horákovou. Zavřeli hranice. Mišík nemohl zpívat, a ještě hůř: Kotvald mohl. Jenže čím chcete varovat před vládou úspěšných lidí? Recitováním Wolkerova Milionáře, který ukradl slunce? Snad ještě Bohúšovo „A teď si vás kúpím všecky!“ by mohlo sloužit jako memento. Jenže masa bohužel vidí v geniálním filmu Věry Chytilové jen frašku, ne studii moci.

Za druhé nemáme ani autority, které by před plutokracií varovaly. Když Zeman mluví jako kanál, noviny zavolají lingvistovi, aby měly od odborníka, že se to dělat nemá. Tak funguje mediální provoz: kdyby Zeman masíroval Kellnerovi prostatu, nebude se vědět, jestli je to dobře nebo špatně, dokud se k tomu nevyjádří Radim Uzel a mluvčí krajské hygienické stanice. Jenomže kdo dovede a chce srozumitelně vysvětlit, proč je špatná vláda plutokracie? V červnu to v Olomouci zkusil Noam Chomsky a hnali ho až do Lipníka nad Bečvou.

A nakonec se nedostává odvahy přiznat si, že fenomén Babiš – podobně jako fenomén Kellner, fenomén Křetínský, fenomén Bakala… – je důsledek dogmat, kterých se držela i spousta chytrých lidí. Babišův majetek rostl a roste, protože stát byl někdy příliš aktivní (biopaliva) a někdy příliš pasivní (naposledy když antimonopolní úřad Agrofertu povolil koupit rádio Impuls). K moci Babišovi pomohla kolektivně sdílená víra v záchranu politiky čistými postavami zvenčí, v „chytrá“ a zdánlivě apolitická řešení, v hodnotu makání. Vyhranit se vůči ANO znamená skoro vždy přehodnocovat vlastní přesvědčení, což umí a chce jen málo publicistů nebo jen lidí s názorem.

Rebelové a rebelové na prodej

Blíží se výročí revoluce, s ním i koncerty a mítinky proti komunismu. Jednačtyřicetiletá totalita se připomínat musí, jen by zrovna teď bylo nebezpečné podlehnout dojmu, že je to jediná možná forma nesvobody a že boj s komunismem je aktuální, akutní nebo dokonce odvážný. Žádný umělec, který v roce 2014 vystoupí v Česku proti Gottwaldovým pohrobkům, nic neriskuje. Snad jenom podobný trapas, jaký by zažíval mamlas chodící v roce 1970 po Praze v tričku FUCK OFF NSDAP.

Vystoupit proti plutokracii, to je pro tvůrčí jedince jiná: není to úplně magnet na nabídky k moderování nebo roztancovávání firemních večírků. Není to dobré pro imidž, protože z vás snadno udělají závistivce nebo kryptosocialistu. Hypotéce to svědčí jako radiace kostní dřeni.

Zrovna to výročí je ale vynikající příležitost konečně se přestat připravovat na minulou válku a přepnout na střet o moc, který se vede právě teď.

Na Slovensku pochopili novou hru o něco dřív. Hromadná výpověď redaktorů deníku SME, který si koupila společnost PENTA, je jedno z těch odvážných, charakterních, nesobeckých gest, které bude inspirovat svobodomyslné lidi ještě za několik generací. Na protikomunistická vystoupení Lucie, Vladimíra 518 nebo Davida Černého si tou dobou nevzpomene nikdo.

Poslednímu přeju, aby se jednou na jeho klikující autobus pro Babiše nové pokolení dívalo stejně přísně jako on sám na mnohem menší zavdání lidí s komunisty.