Stát jako firmu, město jako klub

Ulice českých měst jsou i na evropské poměry čisté, bezpečné a víceméně v nich chcípl pes. Apokalypsa se nekoná? Prostě si ji vymyslíme, protože přesvědčovat o programu, který neútočí na první signální, dá práci. Nejdřív tedy Andrej Babiš odstartuje komunální kampaň procházkou po Václaváku, kde dokonce „potkal bezdomovce“, což by se v Masozávodu Krahulčí nestalo, a od té doby valí ANO, ODS i obskurní straničky bomby, podle kterých to od Prahy po Hradiště vypadá jako v Lagosu na Silvestra.

Kandidátka ANO do senátu Laura Janáčková se vyznala, že její cíl je „nekompromisně vyhnat narkomany, prostitutky a bezdomovce z našich ulic a náměstí a vrátit Prahu jejím slušným obyvatelům a návštěvníkům.“ Pražská ODS chce vytlačit osoby bez domova mimo obytné zóny a ČSSD „vyhnat narkomany od škol“. Hradišťský senátní kandidát Ivo Valenta ani nečeká na zvolení a už teď dal „pokyn vedení bezpečností agentury GAN, aby začala pečlivě monitorovat místa, kde se zdržují bezdomovci“. Snad to prý aspoň „pro začátek pomůže“ a „bezdomovci zmizí z centra města“, což lechtá fantazii – jak asi může vypadat konečný stav, pokud je zmizení teprve začátek? Když jsme u těch konců, Toryové v Ostravě kandidují se slogany „Konečně řešení“ a „Ostrava nemusí být černá“.

Většina samozvaných vyhazovačů je tak chucpe, až to mozek odmítá zpracovat. Janáčková se křižuje, že „prostitutky se vystavují už i ve výlohách“ – a sama se nechala nafotit na billboardy v negližé. V Hradišti vyhání zkrachovalé existence z ulic zakladatel skupiny Synot, která nabízí „kompletní portfolio výherních hracích přístrojů, videoloterijních terminálů a dalších herních zařízení“. Vařič pervitinu na lovu narkomanů – to je přece blbé i na Pečeného sněhuláka.

Půjdete k volbám?

Chodím automatickyNěkdy vynechávám, ale obecní mě zajímajíAsi anoAsi neNeNevím

Hlasovat

Kampaň proti ostudám

I kdyby deratizaci prosazovali svatí, pořád by nám to mělo dělat vrásky. Za prvé, cesta od spořádaného občana k přespávání na lavičce bývá mnohem kratší, než si aťsinajdouprácisté představují. Dokazuje to třeba vzrůstající počet vysokoškoláků bez domova. (Ne, že by si bezdomovci s nižším vzděláním zasloužili méně soucitu nebo pozornosti.)

Za druhé se po šťastných pestrých porevolučních letech v Česku znovu rozmáhá tlak na uniformitu, spořádanost a přizpůsobivost – kampaň proti „ostudám“. Místo uličních výborů a pomocných stráží zaujali snaživci s chytrým telefonem, kteří hlídají, jestli ostatní lidé ve městech odpovídají posledním představám o vkusném zevnějšku a chování. Snaha pozdvihnout úroveň upozorňováním na exoty nezůstává bez odezvy samospráv: v Brně teď městští preventisté v hromadné dopravě hlídají i to, zda cestující nezapáchají, což se, přiznejme si, může po flámu nebo vandru stát i těm nejčistotnějším z nás. Prostor, do kterého se musíme svými projevy vměstnat, se namísto rozšiřování zužuje.

Za třetí se Janáčková při následném rozmazávání cpe do otevřených dveří návrhem pravidla „třikrát a ven“, které by umožnilo soudní „zákaz pobytu bezdomovcům a dalším živlům“. Zákon o přestupcích zná „postrk“ už víc než rok – a nefunguje vůbec tak, jak by si Janáčková přála. Má hned dva háčky: jednak je řešení „běžte si dělat bordel jinam“ podobně efektivní jako „běžte si krást jinam,“ jednak i bezdomovci můžou mít trvalé bydliště v obci, odkud je chtějí vykopat. Co tedy s tím – ještě přitvrdit?

Když v roce 2011 jeden kanadský policista ženám poradil, aby se vyhýbaly znásilnění tím, že se přestanou oblékat jako štětky, Torontem prošly na protest tisíce žen ve svém nejvyzývavějším oblečení. Přichází čas vytáhnout nejhorší hadry, dva dny se nemýt a pak obsadit lavičky a zídky. Na důkaz toho, že i když jste ostuda, ulice jsou pořád ještě i vaše. Kdo chce klub pro slušné v bílých košilích, ať si ho založí, a klidně spravuje jako firmu.