Jeden za všechny? Radši hezky každý sám za sebe

Potřebujeme víc individualismu. Ne, nelekejte se, nebudu vás nutit číst Ayn Randovou ani vám nebudu zakazovat přispívat na charitu. Každý ať si dělá v zásadě, co chce, pokud si myslí, že to dává smysl. Ale když posuzujeme, co jiní dělají, je třeba hledět vždy na jednotlivce, a nikoliv na skupinu. Neměli bychom se dopouštět přílišného zobecňování ani pro dobro pohodlnějšího vysvětlení. Generalizace je lepší si nechat do vtipů o blondýnách nebo policajtech.

Zaměňování jedince nebo několika jedinců za skupinu obyvatel (především ze strany politiků) může totiž vést k nebezpečným logickým chybám, které se snadno promění v reálné problémy. Smutné potom je, když takové chyby v uvažování politiků lidé neprohlédnou a sami jim věří, nebo – co hůř – je dokonce aktivně propagují.

Bohužel k tomu zpravidla dochází ve chvílích, kdy je údajně třeba jednat rázně a okamžitě a tak podobně. Důležité je jen přesvědčit voliče o nutnosti okamžitého zásahu (ekonomického, vojenského,…) proti široké skupině lidí na základě jednání nějaké marginální podskupiny, která se nechová podle představ daného politika. Hlavně se zbytečně nezamýšlet nad jednotlivci a konat. Bez ohledu na to, komu to pomůže a komu to uškodí.

Rázné a okamžité sankce proti nakrátko ostříhaným

Příklad první – Rusko. Argument politiků zní nějak takto: Rusko útočí na Ukrajině, proto je třeba zavést sankce. (Pro dobro argumentu předpokládejme, že „Rusko“ skutečně nějak na Ukrajině vojensky operuje.) Rusko je země a země může jen těžko útočit. Útočí armáda a armádu tvoří lidé, konkrétní vojáci. Vojákům velí konkrétní důstojníci a těm zase konkrétní politici. Na Ukrajině tedy neútočí Rusko ani všichni Rusové, ale jen velmi minoritní část Rusů. A už samotné označení „minoritní část Rusů“ je zbytečné. To, že mají útočníci nějaký společný znak (jsou Rusové) je celkem jedno.

Stejně tak mají například všichni krátké vlasy. Jsou snad sankce vedeny proti všem lidem s krátkými vlasy? Nejsou a sami vidíme, jak absurdní by něco takového bylo. Ale při zavádění sankcí proti všem Rusům to lidem až tak absurdní nepřijde. A tak sankce míří proti všem lidem, kteří měli tu smůlu, že se narodili na území Ruska. Něco takového si člověk nevybírá, 150 milionů lidí se prostě narodilo v Rusku, aniž s tím mohli co dělat. Miliony z nich si kvůli tomu nebudou moci koupit třeba polská jablka, protože jedni úředníci se rozhodli pomstít jiným úředníkům.

Tragikomickou třešničkou na dortu je potom skutečnost, že polská jablka byla údajně během týdne nahrazena čínskými a sankce tak dopadnou jen na jiné nevinné, tentokrát na naší straně umělé hranice. A co víc, pokud nám historie něco ukazuje, pak to, že sankce a embarga k omezení moci diktátorů obvykle nevedou. Jenže kdyby šlo jen o „pitomá“ jablka – bůhví kam budou odvetná opatření pokračovat.

Na jednu stranu asi musíme pochopit, že napsat novinový titulek Rusko napadlo Ukrajinu dává větší smysl než napsat Několik lidí, kteří pracují pro Putina, napadlo jiné lidi žijící na území běžně označovaném jako Ukrajina. Ale titulek, za který si všichni dokáží dosadit skutečné události, je něco jiného než prosazování odvetných huráopatření, která míří vedle.

STÁT SE O VÁS NEPOSTARÁ. MY ANO…

Čím dříve začnete spořit na stáří, tím lépe se budete mít.

V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.

Kolektivní vina pořád platí

Dalším ohniskem zobecňování je věčný boj mezi Izraelem a Palestinou. Ale opět generalizuji a bohužel opět na základě zcela nereprezentativní menšiny. Troufám si tvrdit, že minimálně 95 procent obyvatel žijících na daném území nijak nebojuje. Právě naopak, velmi pravděpodobně chtějí v klidu a míru žít a budou nejraději, když si budou žít podle svého a ostatní (je) nechají na pokoji. Izraelci nebojují s Palestinci. Malé procento Izraelců bojuje s malým procentem Palestinců. Ale odnášejí to skoro všichni.

Totéž se dá říct o příznivcích islámu, které velká část i jinak liberálně smýšlejících lidí automaticky vnímá jako zlo. Na světě žijí stovky milionů vyznavačů tohoto náboženství a opět velká většina zcela pokojně, nikomu neubližují. Jenže o těch se v novinách nedočteme, a tak jsou pro nás reprezentativním vzorkem bojovníci řezající hlavy zajatcům. Smutné je, když se pak objeví jedinci, kteří navrhují „řešení“ ne nepodobné tomu v Hirošimě.

Ale podívejme se na to teď opačně. Většina mých přátel si například myslí, že prezident Zeman je blb a nesouhlasí prakticky s ničím, co dělá. Věru, nelze se jim divit. Jak by se asi cítili, kdyby je někdo za oceánem posuzoval podle jeho akcí a nedej bože je za ně nějak trestal? Jen tak si sedíte doma, Zeman něco plácne v televizi a někde jinde už se chystají vás vybombardovat. Jenže to už narážíme na moderní skutečnost, kdy jedinec je považován za součást státu, ať chce nebo nechce. A kolektivní vina pořád platí.

Stále tak musíme mít na paměti, že nekonají státy, národy ani společenské třídy. Vždy a všude konají jednotlivci. Skutečně potřebujeme víc individualismu.