Loni touto dobou se Ukrajina chystala ke dvěma velkým krokům, které měly změnit její novodobou historii. K podepsání asociační dohody s Evropskou unií a také k započetí cesty k energetické nezávislosti na Rusku. Počátkem roku 2013 podepsal totiž tehdejší – a později revolucí na Majdanu svržený – prezident Viktor Janukovyč obří kontrakt s těžařskou společností Shell na průzkum potenciálních ložisek a budoucí těžbu břidličného plynu v hodnotě deset miliard dolarů.
Porevoluční Ukrajina pak na jaře podepsala smlouvu o přidružení k Unii a dala najevo, že si ani v energetických otázkách nenechá od Ruska diktovat. Ukrajina si od břidličného plynu, jehož má podle některých odhadů vůbec největší naleziště v Evropě, a také od těžby v šelfu Černého moře slibovala plnou energetickou nezávislost na Rusku.
Podmořskou těžbu, především kolem Krymu, připravoval hlavně těžařský koncern Exxon, ale do průzkumných prací byly zapojeny i další západní koncerny. Drtivá většina těchto plánů vzala za své připojením Krymu k Rusku. To bez těchto souvislostí mohlo vypadat jen jako prestižní dobrodružství ruského prezidenta Vladimira Putina, bez ekonomické logiky. Snaha ovládnout zásoby zemního plynu kolem Krymu ovšem ekonomický smysl dává, jistě mnohem větší než výnos z krymských hotelů a sanatorií.
Pod podobnou optikou se mění i pohled na konflikt na východě Ukrajiny. Zdejší nevýkonný těžký průmysl a výrazně dotované černouhelné doly nevypadaly na terno, které by Rusku vyvážilo náklady (nejen nutně finanční), které ho ukrajinský konflikt stojí a ztráty způsobené západními sankcemi, jež Moskvu připraví nejmíň o několik procent hrubého domácího produktu a stovky miliard dolarů západního kapitálu odkloněných z ruského trhu.
JARNÍ FINMAG JE NA STÁNCÍCH. CO V NĚM NAJDETE?
Zdroj: Finmag„Když měl jít pan Drobný do důchodu, zjistilo se, že grif, kterým dělal vázu Hruška, je nemožné předat dál. Unikátní řemeslný um s ním odešel,“ přiznala v rozhovoru Kateřina Zapletalová.
FIN. Jak investovat, když inflace pádí vzhůru • Česko a Slovensko slaví 30 let. Která země vzkvétá víc? • Kateřina Věra Holna provedla Vinograf covidovou krizí a připravila vstup investorů. Teď míří na šampaňské • Existují novodobí Baťové? • Ondřej Vicena vrací Česko na mapu brýlového designu • V hlavě viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara
MAG. „Zjistit, kdo je chudý, je dost těžké a je tu spousta nejasností,“ říká sociolog Daniel Prokop • Mladá krev českých designérů umí zasáhnout srdce i peněženku zahraničních investorů • Trhák: Tenký červený proužek, který vám denně zachraňuje nervy, kdysi zachránil celý svět. Možná
Proč se tak urputně bojovalo o Slavjansk
Stačí se ale podívat na mapu předpokládaných ložisek břidličného plynu a Vladimir Putin už nepůsobí jako dobrodruh, ale stává se racionálně uvažujícím počtářem.
V okolí stotisícového Slavjansku, kam se na počátku konfliktu stáhly nikoli zřejmě náhodou jednotky proruských separatistů (snad pod vedením ruských důstojníků a agentů), jsou totiž největší naleziště břidličného plynu. Společnost Shell nedaleko Slavjansku nehledíc na urputné boje prováděla až do počátku června průzkum nalezišť – což opět něco napovídá o jejich významu.
Janukovyčova vládní garnitura odhadovala, že jen na východní Ukrajině by těžba mohla přesáhnout dvacet miliard kubických metrů plynu ročně – to jsou dvě třetiny současného ročního dovozu z Ruska. Dalších deset miliard kubíků by se mohlo ročně vytěžit z nalezišť břidličného plynu na západě Ukrajiny. I podle představ Janukovyčovy vlády měla být Ukrajina do šesti let na Rusku energeticky nezávislá a mohla by dokonce možná i část svého zemního plynu vyvážet.
Pro ruský Gazprom by to znamenalo obrovskou ztrátu. Jednak by v Ukrajině Gazprom ztratil jednoho ze svých dosud vůbec největších odběratelů a současně by úspěšný příklad Ukrajiny a její těžby břidličného plynu mohl rozhoupat i další dosud váhající evropské země. Ve většině Evropské unie se totiž ruské plynařské lobby, která našla spojence v mnohých ekologických organizacích, rozvoji těžby břidličného plynu daří bránit. Na Ukrajině ale reálně hrozilo, že se těžba ve velkém měřítku v dohledné době rozjede.
Putinovo Rusko v ohrožení
Břidličná energetická revoluce, která už nyní snižuje ceny energetických surovin na světovém trhu, může být pro Rusko a jeho ekonomiku mnohem bolestivější ranou než všechny dosavadní unijní a americké sankce. Bez příjmů z ropy a plynu, které by se alespoň blížily současné úrovni, by ruský stát během několika let zbankrotoval a Rusko, jehož ekonomika je na vývozu energetických surovin postavená, by se zhroutilo. Putin si to možná všechno dobře spočítal. A došel k závěru, že pokud chce on a jeho režim politicky přežít, musí ovládnout Ukrajinu nebo její hlavní zásoby energetických surovin. Je dost dobře možné, že biliony kubíků zásob zemního plynu na východní Ukrajině byly v jeho uvažování důležitější, než deset milionů tamních Rusů. To, co vypadá jako občanská válka, třeba není nic jiného, než rusko-ukrajinská válka o klíčové zásoby zemního plynu.
Autor je redaktor MF Dnes
