Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Lety it be

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
8. 8. 2014
 15 956

Vepřín na místě tábora v Letech je neocenitelný lakmusový papírek. Pravidelně ukazuje, komu všemu přijde zotročení celých rodin jako fér trest za nepřizpůsobivost.

Lety it be

Kdykoliv kdekoliv nadhodíte téma „vepřín v Letech“, hrozí to průšvihem, ve kterém se bude míchat zášť k Romům, obdiv k vládě pevné ruky, ocenění pracovních táborů jako efektivního „řešení“ společenských problémů a neznalost historie. Nic z toho čeští politici nemusí skrývat: v zemi, kde proticikánské žvásty slouží k prolamování konverzačních ledů, je být nekorektní vlastně korektní.

Přesto ale anketa Parlamentních listů na téma výkupu a likvidace vepřína rozhodí i otrlé. Třeba už tím, že ačkoliv v ní Tomio Okamura naplnil svoji roli zlostného burana, nejvíc chucpe nakonec byla předsedkyně Stálé komise pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny a poslankyně ANO Radka Maxová. Tu zaráží, že Romové svým zemřelým bližním nevzdali čest „jako ostatní, po skončení druhé světové války“.

Fun fact: romský holokaust byl nejdůkladnější ze všech zdejších holokaustů. „Z původního etnika, které se skládalo z 6500 protektorátních Romů a nejméně 3000 sudetských Sintů a Romů, se vrátilo do osvobozené vlasti pouze 583 bývalých romských vězňů.“ Nebyl tedy pořádně, kdo by měl usilovat o památník, protože jednotlivci, kteří přišli o celé rodiny a vrátili se do společnosti nepřátelské před válkou i po válce, měli patrně dost jiných starostí. Maxová to asi nemyslela zle, nejspíš jenom neví, co mluví – zarážející ale je, že s tím může předsedat komisi pro národnostní menšiny.

Sluníčkový koncentráček

Okamura sám pak připomněl, že vězni v Letech nebyli „internováni na základě etnika, ale cikánského způsobu života“ a „v táboře nebyl nikdo nikdy zabit, lidé umírali v důsledku staroby a chorob“, takže „srovnávání je neúctou ke skutečným obětem holokaustu, ať už Romů nebo Židů, ve skutečných koncentračních táborech.“

Předseda Úsvitu se tím odkopal hned naněkolikrát. Přiznal za prvé, že je pro něj životní styl omluvitelnou záminkou pro internování celých rodin za plotem. Za druhé, že mu nepřijde divné násilím nutit k práci lidi nemocné nebo dost staré na to, aby zemřeli sešlostí věkem.

Za třetí je buď tak neinformovaný, že neví, že žádné ze třiceti dětí narozených v táboře nepřežilo, anebo tak odporně cynický, že to ví a přechází. Ty děti nesly jedinou „vinu“: že se narodily jako cikáni. Pro Okamuru je ale zajímavější než jejich osud to, že „velitel tábora bral svou služku a zřejmě milenku do kina“. Sluníčkový koncentráček.

Za čtvrté toho moc neví ani o „skutečném“ holokaustu. Jak připomíná kniha Krvavé země, jen malá část obětí zemřela ve „skutečných“ koncentračních táborech: víc jich bylo zplynováno v táborech vyhlazovacích, nebo je nacisté nechali vyhladovět či upracovat, nebo je zastřelili u jam. Ani „skutečné koncentrační tábory“ navíc zpočátku nevznikaly s úmyslem mukly vyhladit, jen je soustředit před tím, než se vymyslí, co s nimi dál. Tomu za protektorátu sloužily i Lety, které se tím součástí holokaustu staly. Nic na tom nemění skutečnosti, že v nich nikdo nikoho nezplynoval ani že je český stát ještě před okupací zřídil „jenom“ k ubytování otroků.

Nakonec Okamurovi připomeňme, že holokaust nevyčistil Evropu jenom od židovských spisovatelů, architektů, dívek v rozpuku a nóbl lidí, o kterých se natáčejí filmy, ale taky od milionů východoevropských ortodoxních Židů, kterých se „slušní lidé“ štítili. Jejich památku nijak neuráží úcta k památce 327 obětí Letů. Uráží ji to, že někdo kastuje zabité, utýrané a vyhladovělé podle toho, nakolik byli přizpůsobiví. Protože rasištinou řečeno: kdybyste bydleli vedle některých Židů z Haliče nebo Litvy, on by vás humanismus přešel.

Ostudu dokonal senátor Miroslav Krejča, podle kterého „vepřín v Letech nestojí na místě tehdejšího sběrného tábora, ale vedle něj“, a předseda KSČM Vojtěch Filip, který si myslí, že „zemědělská výroba mimo památník nikomu nepřekáží“. Jak ukazuje projekce půdorysu tábora do katastrální mapy na stránkách památníku, velká většina tábora stála v dnešním areálu vepřína. A jak zjistíte, když si na místo uděláte výlet: nejen, že vepřín překáží přímo na místě, ještě u čtvrt kilometru vzdáleného památníku se kvůli odpornému puchu nedá vydržet déle než několik minut. Pietní akce se proměňují ve fekální frašku.

Prasečák v Letech je...

Jede se dál

Kdyby podobné zlehčování a obviňování obětí, jaké předvedla Maxová a Okamura, znělo z německého parlamentu, vyvolalo by celosvětovou pozornost a statisícové demonstrace gegen nazis. V tom českém je to standard, národní svéráz. Údajná tyranie politické korektnosti totiž vypadá v praxi tak, že když zlehčíte jeden z dílků romského holokaustu a znevážíte místo největšího utrpení českých Romů na české půdě, vůbec nic se nestane. Namíchne se pár pravdoláskařů, ale vaše židle se nezachvěje, ani když z ní nakrásně řešíte lidská práva. Naopak si získáte nové fandy, protože masa zlostných křupanů slyší na výskyt slov „cikáni“ a „pracovní“ blízko u sebe, zatímco „podvýživa“, „tyfus“ a „transport“ je nechávají lhostejnými jak lahváč s dvojcifernou cenou.

Nic z toho ještě neznamená, že je odkoupení a zboření vepřína svatou povinností vlády, o které se nediskutuje. Jak několikrát připomněl její předseda Bohuslav Sobotka, ty stovky milionů korun se dají použít třeba na zlepšení sociálních podmínek ve vyloučených lokalitách. A pak taky můžeme být za vepřín cynicky vděční jako za užitečný lakmusový papírek, který pravidelně ukazuje, kdo všechno v sobě nosí sympatie k tvrdé ruce druhorepublikových fašistů a protektorátních nacistů. Pro koho všeho je zotročení celých rodin fér trest za nepřizpůsobivost. Pokud se totiž čímkoliv lišíte od většiny, je užitečné udržovat si o tom přehled.


Úvodní foto z Letů loni v květnu isifa/MAFRA/Slavomír Kubeš

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (7)

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Související témata

holokaustkorektnostrasismusromovétomio okamuražidé
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo